ELIÁŠSKÉ ÚDOLÍ
Eliášské údolí, starými horníky nazývané Spodní Niklasberg, začíná u Cihelny a končí mezi osadami Jáchymova – Zálesím a Vrškem. Protéká jím Eliášův potok, na kterém byla vybudována řada vodních děl k zásobování strojů a pohonných zařízení okolních důlních děl.
Již brzy po založení Jáchymova horníci v této oblasti narazili na řadu rudných žil - Kravská, Eliáš, Dorota, Jan, Jiří, Fluder, Dušní, Červená, Jeroným a další. Kromě řady štol, kdy k nejvýznamnějším patřily Georg, Elias a Fluder, v údolí fungovaly i větší doly, hlavně jáma Eliáš, která patřila mezi nejvýznamnější stříbrné doly Jáchymovska. V Eliášském údolí také fungoval na Jáchymovsku ojedinělý důl, a to důl Antonín - St. Antoni Eisensteinzeche. Jeho ojedinělost spočívala v těžené rudě, byl totiž dílem železnorudným. Bylo to umožněno výskytem skarnů v jinak svorovém souvrství. Na skarny jsou vázány magnetitové rudy, kdy hematitové čočky dosahují velikosti od 7 do 30 centimetrů. Mocnost skarnové vrstvy byla u dolu Antonín 6 až 20 metrů. Zajímavostí je, že zdejší ložisko je součástí pásu, který byl na Měděnci těžen až do konce dvacátého století. Další doly potom pracovaly na úbočí údolí směrem k Jáchymovu. Nejvýznamnější jámou z těchto děl byla jáma Rudolf (později Werner, respektive Rovnost).
Prakticky celé údolí bylo od šestnáctého století úplně změněno nejen samotnými doly, ale i následnými provozy a také rozvody tehdejšího hlavního pohonného média - vody. Západní svah údolí tak rámuje Fanggraben – přívodní vodní příkop, jehož průběh lze vysledovat až k Božímu Daru. Pro shromažďování vody byl vybudován Heinzenteich (Heinzův rybník) nazvaný podle vynálezce Heinzových (četkových) čerpadel důlní vody. Z tohoto rybníku byla voda vedena kanálem Kunstgraben k Vodní štole. Její ústí bylo ve svahu v blízkosti pozdější Centrální kompresorovny. Ačkoliv ústí štoly již zmizelo, její správní budova (cáchovna) je díky pozdějšímu využití na svém místě dodnes. Zbytky obou vodních příkopů, stejně jako různé kanálky a zářezy do krajiny, které sbíraly každou dosažitelnou kapku vody, jsou v krajině patrné dodnes. Ačkoliv těžba v údolí probíhala od počátku šestnáctého století nepřetržitě až do konce 2. světové války, absolutní změnu krajiny přinesla až těžba uranových rud ve druhé polovině století dvacátého. Tehdy se totiž Eliášské údolí stalo jedním z center těžby uranových rud.
Pod opuštěným dolem Antonín vyrostlo pracoviště dolu Eduard, obnoveny byly jáma Eliáš a Evina jabloň (Eva Apfelbaum) a vznikly i další doly – Adam, jáma Jiřina a Jáma 14. Obnovena byla celá řada menších i větších štol – např. Štola č. 5 nebo původně stříbrná štola Jiří. Oproti drobným odvalům stříbrných dolů byly svahy pokryty a zasypány mohutnými haldami uranových dolů, které zcela změnily tvářnost krajiny. Podle odhadů podniku DIAMO (přímý nástupce Jáchymovských uranových dolů) je zde na ploše 66000 m² umístěno 1467600 m³ materiálu. Pod jámou Jiřina navíc vzniklo obrovské odkaliště z úpravny Eliáš – bylo zde 1800 tisíc tun odpadu. Tyto kaly byly v roce 1962 odtěženy a odvezeny ke zpracování do úpravny v Mydlovarech. Protože odkaliště bylo založeno napříč přes Eliášův potok, bylo nutné tento vodní tok přeložit. Proto byla vyražena Obtoková štola, která vody potoka vede okolo odkaliště.
Nejzachovalejší částí původního údolí je dnes jeho začátek pod Abertamskou křižovatkou a návrší směrem k dolu Eduard. Zde byly pomocí laserového leteckého snímkování objeveny pravidelně rozmístěné systémy pinek, drobných odvalů a příkopů. Pravidelnost je dána velikostí pozdně středověkých důlních měr, které určovaly velikost těžebních polí.
V současnosti je využití Eliášského údolí značně rozdílné. Zatímco na mohutném odvalu dolu Eduard vznikl sportovní areál (biatlonová trať) a v sousedství samotného dolu Eduard lyžařská sjezdovka, zbytek údolí je spíše připomínkou minulosti s pietním místem (Skautskou mohylou). Celé údolí je dobře přístupné díky silniční síti z období těžby uranu a hlavně Naučnou stezkou Jáchymovské peklo. Celá oblast údolí je od prosince 2018 památkově chráněno a v roce 2019 se stalo součástí Hornické krajiny Jáchymov zapsané na seznam světového dědictví UNESCO.
Eliášské údolí ale nenabízí vyžití jen ctitelům historie, ale i geologie nebo botaniky. Kromě v oblasti standardních minerálů lze nalézt např. i světově unikátní bizmutové minerály – namibit, eulytin nebo beyerit. Milovník přírody potom může pozorovat množství chráněných rostlin včetně různých orchidejí - kruštík tmavočervený, korálice trojklaná, prstnatec májový, prstnatec plamatý, jednokvítek velekvětý.