ELIÁŠSKÉ ÚDOLÍ
Poloha a základní charakteristika
Eliášské údolí, starými horníky nazývané Spodní Niklasberg, začíná u Cihelny a končí mezi osadami Zálesí a Vršek. Protéká jím Eliášův potok, na němž byla vybudována řada vodních děl sloužících k zásobování strojů a pohonných zařízení okolních dolů.
Stříbrné doly šestnáctého století
Krátce po založení Jáchymova narazili horníci v této oblasti na řadu významných rudních žil – Kravská, Eliáš, Dorota, Jan, Jiří, Fluder, Dušní, Červená, Jeroným a další. Kromě mnoha štol, mezi nejvýznamnější patřily Georg, Elias a Fluder, zde fungovaly i větší doly.
Nejdůležitější byla jáma Eliáš, která patřila mezi nejvýznamnější stříbrné doly Jáchymovska.
Zcela ojedinělým byl důl Antonín (St. Antoni Eisensteinzeche). Nešlo totiž o stříbrný, ale o železnorudný důl. Těžba byla umožněna výskytem skarnů v jinak svorovém souvrství. Na skarny jsou vázány magnetitové rudy, přičemž hematitové čočky dosahovaly velikosti 7 až 30 centimetrů. Mocnost skarnové vrstvy zde činila 6 až 20 metrů. Zajímavostí je, že toto ložisko je součástí pásu, který byl na Měděnci těžen až do konce dvacátého století.
Na svazích směrem k Jáchymovu pracovaly další doly. Nejvýznamnější z nich byla jáma Rudolf, později známá jako Werner, respektive Rovnost.
Voda jako pohonná síla
Od šestnáctého století bylo celé údolí výrazně přetvořeno nejen doly, ale také rozsáhlým vodním hospodářstvím. Voda byla tehdejším hlavním zdrojem energie.
Západní svah rámuje Fanggraben – přívodní vodní příkop, jehož trasu lze sledovat až k Božímu Daru. Pro shromažďování vody byl vybudován Heinzenteich (Heinzův rybník), pojmenovaný podle vynálezce Heinzových (četkových) čerpadel.
Z rybníka byla voda vedena kanálem Kunstgraben k Vodní štole. Její ústí se nacházelo ve svahu poblíž pozdější Centrální kompresorovny. Samotné ústí již zaniklo, ale správní budova (cáchovna) se díky pozdějšímu využití dochovala dodnes.
Zbytky příkopů, kanálků a terénních zářezů, které zachytávaly každou dostupnou kapku vody, jsou v krajině patrné dodnes.
Uranová éra – radikální proměna krajiny
Ačkoliv těžba probíhala nepřetržitě od počátku šestnáctého století do konce druhé světové války, zásadní proměnu přinesla až těžba uranu ve druhé polovině dvacátého století. Eliášské údolí se tehdy stalo jedním z center uranového průmyslu.
Pod opuštěným dolem Antonín vzniklo pracoviště dolu Eduard. Obnoveny byly jáma Eliáš i Evina jabloň (Eva Apfelbaum). Vznikly nové doly – Adam, jáma Jiřina a Jáma 14. Znovu byly otevřeny i starší štoly, například Štola č. 5 nebo původně stříbrná štola Jiří.
Oproti drobným odvalům stříbrných dolů pokryly svahy mohutné haldy uranových dolů. Podle odhadů podniku DIAMO se zde na ploše 66 000 m² nachází přibližně 1 467 600 m³ materiálu.
Pod jámou Jiřina vzniklo rozsáhlé odkaliště z úpravny Eliáš o objemu přibližně 1 800 000 tun odpadu. V roce 1962 byly tyto kaly odtěženy a převezeny ke zpracování do úpravny v Mydlovarech. Protože odkaliště přerušilo tok Eliášova potoka, byla vyražena Obtoková štola, která vodu odvádí mimo toto území.
Dochované stopy minulosti
Nejzachovalejší část původního údolí se nachází pod Abertamskou křižovatkou směrem k dolu Eduard. Pomocí laserového leteckého snímkování zde byly objeveny pravidelně rozmístěné systémy pinek, drobných odvalů a příkopů. Jejich pravidelnost odpovídá velikosti pozdně středověkých důlních měr.
Současné využití
Na mohutném odvalu dolu Eduard dnes vznikl sportovní areál s biatlonovou tratí, v sousedství dolu Eduard se nachází lyžařská sjezdovka. Zbytek údolí je spíše pietním připomenutím minulosti – například Skautská mohyla.
Údolí je dobře přístupné díky silniční síti z období těžby uranu i díky Naučné stezce Jáchymovské peklo.
Celá oblast je od prosince 2018 památkově chráněna a v roce 2019 se stala součástí Hornické krajiny Jáchymov zapsané na seznam světového dědictví UNESCO.
Geologie a příroda
Eliášské údolí není zajímavé jen z historického hlediska. Kromě běžných minerálů zde byly nalezeny i světově unikátní bizmutové minerály – namibit, eulytin či beyerit.
Milovníci přírody zde mohou pozorovat řadu chráněných rostlin, včetně orchidejí – kruštík tmavočervený, korálice trojklaná, prstnatec májový, prstnatec plamatý nebo jednokvítek velekvětý.
