Jdi na obsah Jdi na menu
 


VODNÍ DÍLA JÁCHYMOVSKA

7. 8. 2015

Mezi divy Jáchymovska patří i díla předků, která nejsou na první pohled patrná, anebo se jejich význam během času vytratil. Do této kategorie právem patří i vodní díla. Vždyť právě voda v pravém slova smyslu oživovala doly i následné provozy. Jednalo se totiž o hnací sílu všech důmyslných strojů. To voda poháněla kola, která vytahovala rudu na povrch, kola, která poháněla čerpadla nebo rudu prala, drtila, vymývala. Jenže vodu bylo potřeba uchovávat a rozvádět po krajině. Díky umu a důmyslu dávných stavitelů voda městem několika potoky jen neprotékala, ale doslova každá její kapka poháněla nějaký stroj a často nejen jeden. Krajina nad Jáchymovem také oplývá rybníky. Ne pro chov ryb jako v Jižních Čechách, ale jako zásobárna vody.

Stadtteich, Seidlův, Heinzův, Mrtvý – to jsou rybníky, z období těžby stříbra v Jáchymově. Od nich se rozebíhaly kanály, potrubí, strouhy. Tak jako má oblast mezi Božím Darem, Bludnou a Horní Blatnou Blatenský příkop, tak má Jáchymov své rybníky a vodní štoly.

Málokdo ví, že Velký Turecký vrch (vrch Šance) je doslova provrtán nejen pozůstatky pinek, dolů a štol, ale i několika vodními štolami. Tyto štoly přiváděly vodu z Neklidu (Unruh) do prostoru Svornosti. Konkrétně se jedná o Gegenbau, která ústí na východní straně Šance a Dürrenschönberger, jejíž ústí najdeme pod Stadtteichem. Součástí tohoto čtyřkilometrového díla je i Vodní štola (Wasserlaufstollen) – ta sloužila jako podzemní nádrž na vodu. Nachází se severně od štoly Gegenbau.

Všechny tyto štoly i dnes slouží k rozvádění vody a vodohospodářským účelům.

Voda ale „pracovala“ i nadále – vždyť mezi Jáchymovem a Horním Žďárem roztáčela kola mlýnů, pil, papíren, drátoven a amalgámovny.

 

Jáchymovské rybníky

Stadtteich – Městský rybník byl založen roku 1552 podle plánů Antona Reisse (jáchymovský purkmistr) a Jakuba Genese. Sloužil jako zásobárna vody pro potřeby dolů. Společně se Seidlovo a Heinzovo rybníky poskytoval ročně 97.400 m³ vody a celková délka vodních struh a rozvodů z těchto tří rybníků činila 7595 metrů.

V roce 1592 byl rybník čištěn od nánosů a na tuto práci finančně přispěli i majitelé stoup, které byly vodou z rybníka také poháněny. Poprvé se jeho hráz protrhla 29. dubna 1593 a voda způsobila ve městě značné škody. Hráz musela být znovu zcela nasypána. Rozhodnuto to bylo 20. 5. 1593. Revize a oprava hráze byla prováděna i v roce 1631, a to rybníkářem Michalem Königem z Hroznětína. Ten ale práci odvedl tak nedbale, že ji musel na své náklady předělat. V roce 1930 zde bylo zřízeno Městské koupaliště s lesní restaurací a půjčovnou loděk. Voda v koupališti byla velice studená, protože rybník byl napájen vodou z horských potoků. Po roce 1945 byl rybník přejmenován na Jezírko. Na jaře 1981 se znovu protrhla hráz a již nikdy nebyla obnovena.

Rybník se nacházel proti proudu Veseřice (Jáchymovský potok)asi čtyři kilometry nad městem. Vodou zásoboval nejprve důl Hohe Tane (Vysoká jedle) a poté důl Svornost. Přebytečná voda potom odtékala štolou Daniel.

 

Seidlův – leží na Eliášovo potoce. Někdy bývá označován jako Špičácký rybník podle blízké hory Božídarský Špičák. Stejně jako Stadtteich a Heinzův rybník vznikl podle plánů A. Reisse aj. Genese. Nicméně dnešní velikost rybníka pochází až z poloviny 18. století, kdy byl rybník přebudován v souvislosti s prohlubováním Svornosti. Nový rybník tak byl na místě staršího napuštěn v roce 1758.

 

Heinzův – dnes známý spíše pod zkomoleným a následně počeštělým jménem Horký. Nachází se v Eliášském údolí. Založen byl v polovině šestnáctého století a díky dodnes dochované kamenné propusti ústící do příkopu zásoboval vodou jámu Eliáš a v devatenáctém století i jámu Werner (Rovnost). V jeho okolí se nachází řada dokladů mohutné těžby uranových rud ve dvacátém století. Do dolu Rovnost byla jeho voda vedena štolou Wassereinlass Stollen (Vodní štola). Ta začínala poblíž místa, kde dnes stojí pozůstatky Turba (centrální kompresorovny) a v dole Werner ústila na patře Barbora v hloubce 82 metrů. V blízkosti rybníku se dochovaly i tři kanály, které sbíraly ze svahů srážkovou vodu a vylepšovaly tak vodní bilanci rybníka, hlavně v letním období. Nejzachovalejší z těchto kanálů je Kunstgraben, který přivádí vodu k Vodní štole.

 

Mrtvý -  rybník s poněkud zavádějícím názvem. Mrtvý v tomto případě označuje neužívané důlní dílo nebo jeho součást.

 

Další dva bezejmenné rybníky, které se ale nedochovaly do dneška, byly mezi Štolou saských šlechticů (Bratrství) a Zeilesengrundem (ulice K Lanovce). Plánováno bylo i přehrazení Farské louky (Jahodina) a posílení vodního systému Jáchymovska pomocí kanálů, které obcházely Klínovec a Stráž. Část kanálu obcházející Klobouk je zasypána a tvoří vlastně nezpevněnou komunikaci.

 

Cesta vody

Tras, po kterých voda putovala, je na Jáchymovsku několik. Záleželo na tom, kde byla voda odebírána a které doly zásobovala. Je zvláštností, že naši předci v 16. století dokázali vybudovat jakousi kaskádu, kdy voda poháněla postupně zařízení několika dolů a pracovala vlastně na několika kilometrové trase skrz celou oblast.

  • Voda z Městského rybníka

Přiváděna byla vodním kanálem k dolu Vysoká Jedle (zaslepené ústí jámy je mezi vodárnou a lágrem Svornost). Vodní cesta tudy byla vedena i v pozdější době, kdy důl Vysoká Jedle nesloužil těžbě, ale právě jako vodní cesta. Od této jámy byla voda vedena na důl Svornost, kde bylo první kolo těsně pod ohlubní. Odtud systémem dolu byla voda vedena na patra Daniel a Barbora, kde poháněla vodní kola, která čerpala vodu ze spodních pater dolu.

  • Voda z Heinzovo rybníka

a. Voda byla z rybníku vedena kanálem Kunstgraben k Vodní štole. Vodní štola ústila v dole Werner v hloubce 82 metrů. Odtud byla voda 38 metrů dlouhým potrubím vedena ke svislé rovnotlaké Schwamkrugově turbíně s dvojitými lopatkami. Ta byla na patře Svatého Ducha v hloubce 119,5 metru a poháněla těžní stroj.

b. Další kanály přiváděly vodu na úpadnici Eliáš, kde poháněla vratné kolo těžního stroje. Z něj voda padala přímo na patro Barbora (spojuje Eliáš s Rovností, Svorností, ale i dalšími doly), kde poháněla vodní kolo pohánějící čerpadla důlních vod. Po patře Barbora putovala voda do dolu Svornost. Zde roztáčela další vodní kolo pohánějící pumpy na důlní vodu. Odtud potom voda odtékala dědičnou štolou sv. Daniel, jejíž ústí je dnes 6 metrů hluboko pod kruhovým objezdem v lázních. Sklon štoly na patře Barbora mezi Eliášem a Svorností je přibližně 1,3%. Vzdálenost mezi jámami je zhruba dva kilometry a výškový rozdíl je 25 metrů.

  • Těžní pole dole Kaiser Josef (Josef)

Jedná se o nejdelší vodní systém s povrchovou délkou 8 kilometrů.  Voda je do tohoto systému přiváděna jednak z potoka protékajícího městem, jednak z prameniště na Farské louce a také ze štoly Unruhe pod Neklidem. Kanály vedoucí tuto vodu obchází vrchy Stráž a Klobouk a jsou spojené i s vodními štolami Gegenbau Stollen a Dürrenschönberger Stollen, které jsou vedeny po žíle Dürrenschönberger Gang.

 

Dědičné štoly

Dědičné štoly jsou takové štoly, které propojují jednotlivé jámy těžebního revíru. Slovo dědičné v jejich názvu označuje takové důlní dílo, které je udržované i v době, kdy se v dole netěží, protože jsou určené k odvádění důlních vod zatápějící doly. Jáchymovské dědičné štoly jsou raženy v profilu 2,8 m x 1,2 m.

  1. Štola svatý Daniel

Odvodňuje západní a střední část Jáchymovského revíru, tedy oblast od východního svahu Eliášského údolí až k Velkému a Malému Tureckému vrchu (Stráž a Klobouk). Ražena byla od roku 1520 Danielem Retzerem průměrnou rychlostí 2 metry za tři týdny v hloubce 148 od okraje jámy Svornost. Již v roce 1536 dosáhla hloubky 250 metrů. V roce 1589 dosahovala délky 6,1 km. Na Rovnosti ležela v hloubce 300 metrů. Její ústí je dnes skryto pod povrchem kruhového objezdu v lázních a celková délka dosáhla 2850 (s překopy 10,65 km). Ing. Štěp touto štolou vedl potrubí na dopravu radonové vody ze Svornosti a Rovnosti do oblasti nově vznikajících lázní (tuto funkci převzala od 1. 6. 1961 štola Curie).

  1. Štola svatá Barbora

Ražena byla od roku 1518 Michalem Prüllem z hloubky 106 metrů dolu Svornost. V roce 1590 dosáhla celkové délky 11,6 km (bez překopů 3020 m) a tím se stala nejrozsáhlejším důlním dílem své doby. Na úrovni štoly byly umístěny vodotěžní stroje, které odčerpávaly vodu z nižších pater dolů.

  1. Další odvodňovací štoly

Na systému Červených žil byla odvodňovací štolou i štola Georg (Jiří) v hloubce 120 metrů. Podpovrchové části oblasti v hloubce kolem 30 - 60 metrů odvodňovala Šlikovo štola, která odváděla vodu i z oblasti nejzápadnější části revíru.

Oblast Suché odvodňovala Štola saských šlechticů (Bratrství), která sloužila i jako těžní. Dnes je tato štola rozdělena vodotěsnými přepážkami na odvodňovací část svedenou do Bockovo (Kozí) štoly a úložiště jaderných materiálů. Štola odvodňuje oblast do hloubky 220 metrů.

  1. Nová Svornost

Vyražena byla v letech 1979 – 1983 jako náhrada dědičných štol používaných od roku 1518 až do této doby. Jsou do ní svedeny důlní vody celé střední a západní oblasti důlního revíru. Směřuje z patra Daniel dolu Svornost a její ústí je u bývalé jámy Leopold o 45 výškových metrů níž, než portál původní štoly svatý Daniel.