Jdi na obsah Jdi na menu
 


CENTRÁLNÍ KOMPRESOROVNA (TURBO)

27. 11. 2017

Budova Centrální kompresorovny Eliáš představuje asi nejviditelnější památku na masivní těžbu uranových rud na Jáchymovsku. Tato poněkud pochmurná stavba byla postavena v polovině 50. let dvacátého století v průsečíku imaginárních spojnic mezi šachtami Adam, Eva, Rovnost, Eduard, Barbora, Jiřina a jámami 12 a 14. Kompresorovna dodávala stlačený vzduch o tlaku 8 atmosfér, který poháněl pneumatické stroje, hlavně vrtací kladiva a sbíječky.

Jedná se o mohutnou stavbu 47 x 30 x 16 metrů.  Stavebně je rozdělena na jižní a severní část. Severní sloužila k zásobování stavby elektrickou energií. V přízemí byla transformovna s jedenácti transformátory. Každý z nich byl umístěn ve vlastní kobce, pod kterou byla jímka na vyteklý transformátorový olej. Kobky jsou ve dvou řadách, mezi kterými je průjezd pro nákladní automobily. Otevřený průjezd fungoval i k větrání a ochlazování transformátorů. Nad transformátory bylo patro, kde byla rozvodna vysokého i nízkého napětí. Nízké mezipatro sloužilo k uložení kabelových rozvodů. Ostatní místnosti sloužily jako sklady, dílny, strojovna pístového kompresoru a prostory pro obsluhu zařízení.

Jižní část tvoří podsklepená strojovna, v jejíž horní části bylo umístěno šest odstředivých turbokompresorů. Jeden turbokompresor při 7400 otáčkách za minutu „vyrobil“ za hodinu 10000 metrů krychlových stlačeného vzduchu. Pohon turbokompresoru zajišťoval přes převodovku elektromotor o výkonu 1200 kW. Vzduch byl během stlačování ochlazován vodním chladičem. Každé soustrojí vážilo skoro 20 tun a mělo délku 7,5 metru. Vše bylo vyrobeno ve Škodě Plzeň (v té době Závody V. I. Lenina. Pod stropem byl mostový jeřáb sloužící k servisu a montáži zařízení. Pod strojovnou byly umístěny filtrační jednotky, vzduchové potrubí, čerpadla chladící vody, chladiče elektromotorů a olejové zařízení. Při tom platilo, že každý turbokompresor měl veškerá zařízení sám pro sebe, takže vše zde bylo šestkrát. Chladicí voda byla zpětně chlazena ve vnější nádrži o rozměrech 33 x 8 metrů umístěné mimo vlastní kompresorovnu. Nad nádrží byla dřevěná konstrukce nesoucí ventilátory, které vytvářely proud vzduchu, a tím byla voda chlazena.

Schodišťové šachty spojující jednotlivá podlaží stavby byly umístěny v rozích kompresorovny.

Po ukončení těžby v uranových dolech ztratila budova využití. Veškeré technologické vybavení bylo demontováno a použito v jiných oblastech uranového průmyslu, pravděpodobně na Příbramsku. Zde také na dole Bytíz stojí dodnes skoro identická stavba, která vznikla ve stejné době. Pravděpodobně byly stavěny podle stejného projektu, koneckonců Projekční kancelář Příbram byla součástí n. p. Uranové doly Jáchymov.

Původně se zachovalo i zastřešení stavby, ale kovová konstrukce střechy byla v polovině devadesátých let 20. století demontována zloději kovů.

Zajímavá je i ruina domu stojící při cestě ke kompresorovně. V 19. století se jednalo o jeden ze dvou zde stojících domů, které sloužily jako zázemí štoly Wassereinlass Stollen. Do těchto míst přitékala kanálem voda z Heinzova rybníku, která byla poté toto štolou vedena do jámy Rovnost, kde poháněla důlní zařízení. V době provozu kompresorovny sloužila stavba navýšená o jedno podlaží jako administrativní budova.


Fotogalerie zde: http://mipalfi.rajce.idnes.cz/Centralni_kompresorovna_turbo/