CENTRÁLNÍ KOMPRESOROVNA (TURBO)
Úvod
Centrální kompresorovna Eliáš byla postavena v polovině 50. let 20. století jako klíčové technologické centrum pro skupinu uranových dolů v oblasti Jáchymova. Nacházela se přibližně v průsečíku pomyslných spojnic mezi šachtami Adam, Eva, Rovnost, Eduard, Barbora a Jiřina a jámami č. 12 a 14. Jejím hlavním úkolem bylo dodávat stlačený vzduch o tlaku přibližně 8 atmosfér pro pohon pneumatických strojů, zejména vrtacích kladiv a sbíječek používaných při hlubinné těžbě.
Historie
Vznik kompresorovny souvisel s masivním rozvojem uranového průmyslu na Jáchymovsku po druhé světové válce, kdy zde probíhala intenzivní těžba strategické suroviny pro sovětský jaderný program. Provoz dolů vyžadoval stabilní a výkonné zdroje energie i stlačeného vzduchu, a proto byla vybudována tato centrální technická stavba. Po útlumu a postupném ukončení těžby uranu budova ztratila své využití. Technologické vybavení bylo demontováno a přemístěno do jiných oblastí uranového průmyslu, pravděpodobně na Příbramsko. Na dole Bytíz u Příbrami se dodnes nachází velmi podobná stavba vzniklá ve stejné době, zřejmě podle shodného projektu Projekční kanceláře Příbram, která byla součástí národního podniku Uranové doly Jáchymov.
Popis
Kompresorovna je mohutná průmyslová stavba o rozměrech přibližně 47 × 30 × 16 metrů. Stavebně byla rozdělena na severní a jižní část. Severní část sloužila jako energetické zázemí. V přízemí se nacházela transformovna s jedenácti transformátory, z nichž každý byl umístěn ve vlastní kobce s jímkou na případně vyteklý transformátorový olej. Kobky byly uspořádány ve dvou řadách, mezi nimiž vedl průjezd umožňující vjezd nákladních automobilů a zároveň sloužící k větrání a ochlazování transformátorů. Nad nimi bylo patro s rozvodnou vysokého i nízkého napětí a nízké mezipatro určené pro kabelové rozvody. Další prostory severní části sloužily jako sklady, dílny, strojovna pístového kompresoru a zázemí obsluhy.
Jižní část tvořila podsklepená strojovna, v jejíž horní hale bylo instalováno šest odstředivých turbokompresorů. Každý z nich při přibližně 7400 otáčkách za minutu vyprodukoval až 10 000 m³ stlačeného vzduchu za hodinu. Pohon zajišťoval elektromotor o výkonu asi 1200 kW přes převodovku a vzduch byl během stlačování chlazen vodním chladičem. Jedno soustrojí vážilo téměř 20 tun a mělo délku zhruba 7,5 metru. Zařízení bylo vyrobeno ve Škodových závodech v Plzni, tehdy nesoucích název Závody V. I. Lenina. Pod stropem haly byl instalován mostový jeřáb pro montáž a servis technologie. V podzemní části se nacházely filtrační jednotky, vzduchová potrubí, čerpadla chladicí vody, chladiče elektromotorů i olejové hospodářství, přičemž každé soustrojí mělo vlastní kompletní zázemí. Chladicí voda byla následně ochlazována ve venkovní nádrži o rozměrech přibližně 33 × 8 metrů, nad níž byla dřevěná konstrukce s ventilátory zajišťujícími proudění vzduchu a ochlazování vody. Schodišťové šachty propojující jednotlivá podlaží byly umístěny v rozích budovy.
Obnova
Po ukončení těžby uranu zůstala budova bez využití a postupně chátrala. Původně se dochovalo i zastřešení, avšak kovová konstrukce střechy byla v polovině 90. let 20. století rozebrána a odcizena. V blízkosti kompresorovny stojí také ruina staršího domu při přístupové cestě. V 19. století šlo o jeden ze dvou objektů sloužících jako zázemí štoly Wassereinlass Stollen, kterou byla z Heinzova rybníku přiváděna voda do jámy Rovnost k pohonu důlních zařízení. V době provozu kompresorovny byl dům zvýšen o jedno podlaží a sloužil jako administrativní budova. Dnes celý areál představuje výraznou technickou památku připomínající éru uranového hornictví na Jáchymovsku.
Fotogalerie zde: https://mipalfi.rajce.idnes.cz/Jachymov%2C_Centralni_kompresorovna_turbo/
