DŮL ANTONÍN
Úvod
Důl Antonín, původně označovaný jako St. Antoni Eisensteinzeche, se nacházel v Eliášském údolí v jáchymovském revíru. V rámci oblasti šlo o neobvyklý podnik, protože jeho hlavním cílem nebyla těžba stříbrných ani později uranových rud, ale železných rud souvisejících s výskytem skarnů ve svorovém souvrství.
Historie
Přesné datum založení dolu není známo. Jisté je, že v polovině 19. století byl provozován soukromým těžařstvem, které zaměstnávalo přibližně pět horníků. Provoz tvořily dvě šachty o hloubce asi 20 a 28 metrů. Roční produkce se pohybovala kolem 1200 až 1500 tun magnetitové a hematitové rudy, což na lokální poměry představovalo menší, ale stabilní těžbu. Podle mapy z roku 1842 zde stála cáchovna a dvě menší provozní stavby.
Popis
Geologickým podkladem lokality byly skarnové vrstvy vzniklé přeměnou hornin v kontaktu s magmatickými tělesy. Na tyto skarny byly vázány magnetitové rudy a také hematit, který se vyskytoval v čočkách o velikosti přibližně 7 až 30 centimetrů. Mocnost skarnové vrstvy dosahovala v prostoru dolu Antonín zhruba 6 až 20 metrů, což umožňovalo jejich hospodářské využití. Jižně od dolu vystupoval skarn až na povrch, a proto zde byla ruda místy dobývána i povrchovým způsobem.
Současnost
Dnes se na místě dochovaly pouze terénní relikty hornické činnosti, zejména zbytek jedné šachty a odval. Přesto lokalita připomíná méně známou kapitolu jáchymovského hornictví, kdy se vedle slavné těžby stříbra a později uranu dobývaly i jiné suroviny důležité pro regionální průmysl.
