ZALOŽENÍ OSADY
Již v dřívějších dobách byly v místě, kde dnes najdeme Jáchymov, zakládány osady. Zásluhu na tom nese klášter v Teplé, který v této oblasti vyvíjel značnou kolonizační činnost. V místě dnešní kruhové křižovatky v lázeňské části města kronikáři zmiňují kolem roku 1300 na soutoku dvou potoků louku s mlýnem, čtyřmi domy a železný hamr. Tato osada se nazývala Konradsgrünn a nazvaná tak byla na počest Konráda Wohlsburgského – správce tehdejší Východofranské Marky. Známy byly i osada Hanau (či Hagenau) na místě dnešní Suché, Pfaffengrün a strážní hrádek Braunstein (dnešní Dívčí skok).
Na počátku šestnáctého století šlo ale o mrtvá sídla (opuštěná), pouze Pfaffengrün byl obydlen. Území, kde se dnes rozprostírá Jáchymov, patřilo drobné venkovské šlechtě rytířů ze Kfel, pánům z Hazlova, královské komoře a ostrovské větvi rodu Šliků. A právě Šlikové první registrovali zprávy o náhodných objevech stříbra, tzv. pod drnem - tedy při povrchu. Ovlivněni byli samozřejmě i rozsáhlou těžbou kovonosných rud na saské straně Krušných hor. Začali proto skupovat jednotlivá území a postupně tak zcelovali svůj majetek v této oblasti. Šlikové v tomto případě představovali nový typ šlechty, kdy se všemožně snažili o rozvoj svých území. Vedla je k tomu samozřejmě snaha o vyšší výnosy z daní a vrchnostenských poplatků.
V roce 1510 havíři Kašpar Bach z Geyeru a Oesser z Ostrova řečený Starý, za přítomnosti horního písaře, razí nejstarší známou štolu na území dnešního Jáchymova. Štola Všech svatých byla později zvána Náleznou, protože již po dvou jáchymovských látrech (jedno j. látro = 1,917 metru) naráží na stříbrnou žílu Fundgrübner.
Štěpán Šlik jako vladař rodu proto zakládá společně s Janem Pluhem z Rabštejna, Wolfem ze Schönbergu, Hansem Thumshirnem z Annabergu, hrabětem Alexanderem Leissnikem a Heinrichem von Könneritz jakési konsorcium. To má za cíl založení nové osady a otevření dolů. K tomu došlo v roce 1516 a původní název osady byl prostý – Thal. Tedy Údolí. Šlo o nesmírně nákladný podnik, a tak finance poskytli nejen členové konsorcia, ale i obchodní domy Fuggerů z Norimberku a Welserů z Augsburgu (tyto rodiny investovaly např. i plavby Kryštofa Kolumba). Na oplátku tito předchůdci moderních bank získali část výnosů a smlouvy na prodej stříbra na finančních trzích v Sasku.
Již v tomto roce osada prokázala značný potenciál. Na podzim zde již stojí 40 domů, huť se čtyřmi pecemi, pět dolů a osada má 105 obyvatel, z čehož je 22 havířů.
Vzhledem k potvrzení pověsti o přítomnosti stříbra nastává v oblasti stříbrná horečka srovnatelná se zlatými horečkami v USA na konci 19. století. Do nové osady přichází v první řadě zkušení horníci ze skomírajících dolů v Sasku, ale i z Kutné Hory a dalších míst v Čechách i v dnešním Německu. Stříbro zde opravdu místy vystupovalo až k povrchu a vyskytovalo se ve dvou podobách – rudě s ryzostí až 60% a drátcích.
Osada se i nadále rychle rozrůstá a o rok později bychom zde nalezli již 47 dolů s 211 havíři. Roku 1518 v údolí stojí 400 domů a 104 dolů s 468 havíři. Šlikové proto v osadě otevírají první školu a zakládají pivovar. V Norimberku také nechávají tisknout Horní řád, který má 106 článků. Na svou dobu jde o převratný dokument. Poprvé na světě je zde například zohledněn pracovní úraz. Stříbrná horečka je opravdu vysoká, a tak zde v roce 1519 nacházíme již 228 dolů s 1026 havíři. Tohoto roku zde vzniká slavná Knihovna latinské školy obsahující řadu dnes vzácných knih. Do dnešních dní se z této knihovny zachovalo 232 knih různého charakteru. 52 knih bylo vytištěno do roku 1500 – jedná se tedy o evropské prvotisky. Tato knihovna ale nebyla určena jen žákům školy, ale i lékařům, horním úředníkům a těžařům.
Ještě během roku 1518 Šlikové uzavírají s Norimberkem (finančníci Jakub Welser a Jan Nützel) smlouvu o prodeji stříbra. Tato smlouva stanovila cenu stříbra na 8 zlatých a 15 krejcarů za unci. Svědčí to o původním úmyslu Šliků stříbro v surové formě vyvážet. Na základě toho také tyto rodiny poskytly počáteční kapitál.
Převratný byl rok 1520. Šlikové pomocí úplatků a nátlaku dosáhli na králi všeho, o co usilovali. Nejprve král Ludvík Jagello 6. ledna povyšuje osadu Thal na město. Osada byla nejen povýšena, ale dostala i nový název - Údolí svatého Jáchyma. Tento světec nebyl jako patron města vybrán náhodou. Šlo o jediného člena Svaté rodiny, kterému ještě nebylo v Krušných Horách zasvěceno vlastní město nebo osada. Kromě nového názvu Ludvík Jagellonský městu udělil i několik významných práv – právo řemesel, obchodu, várky a sladu, dva výroční trhy, sobotní trh, právo užívat červenou pečeť a erb.
9. ledna potom panovník potvrzuje Horní řád a uděluje Šlikům právo na výkup a mincování stříbra. Tím se král vzdal svého výlučného a velmi významného práva přinášejícího značné zisky královské pokladně. Samozřejmě to neučinil úplně dobrovolně, ale na nátlak stavů, které byly včas a značnou měrou podplaceny.
Lékař Georg Agricola píše o nádherném městě, které se rozkládá v údolí tak, že kamenné domy jsou všude tam, kde spočine oko poutníka. Jáchymov totiž zabírá čtyřicet hektarů a stojí zde 1800 kamenných domů. Většinu z této rozlohy ale zabírají nuzná obydlí obyčejných horníků a hutníků. V tomto případě se jednalo v lepším případě o jakési boudy, v tom horším o pouhé díry se stříškou.
Ono ani s obyvatelstvem to nebylo tak úplně přínosné. Do nové osady sice proudily tisíce osob a ty si s sebou přinášely peníze, znalosti a obohacovaly tak osadu i ostatní. Stejně tak ale přicházely osoby, které lákalo bohatství jiných – lapkové, prostitutky, šejdíři, žebráci. Poměry ve městě tak byly více než složité a po setmění i nebezpečné. Šlikové na to reagovali řadou opatření – od zřízení stráže až po vypovězení prostitutek z města nebo zavedením tzv. suché hodiny. Tato opatření se však zcela minula účinkem, protože je nikdo nedodržoval.
Přistěhovalectví do Jáchymova je tak mohutné, že odliv pracovních sil začíná ohrožovat důlní revíry v okolí. Proto ještě v roce 1520 Šlikové uzavírají s ostatními majiteli dolů v Krušných horách a Císařském (Slavkovském) lese dohodu o hornické mzdě. Tato dohoda je jedním z důvodů hornických nepokojů ve městě a okolí v letech 1521 – 1525.