AGRICOLA GEORGIUS /24. 3. 1494 - 21.11.1555/
Původ a studia
Georgius Agricola se narodil 24. března 1494 v saském městě Glauchau (hlavním městě hrabství Schönburg) jako Georg Bauer. Jeho příjmení v němčině i v latinizované podobě znamená „rolník“.
Do školy začal chodit v rodném Glauchau a později navštěvoval latinskou školu ve Cvikově. Následně studoval na univerzitě v Lipsku, kde se věnoval filologii, filozofii a teologii. Po ukončení těchto studií zde pokračoval ve studiu medicíny a přírodních věd. Právě během studia si latinizoval jméno na Georgius Agricola.
Pedagogická činnost
Roku 1518 byl na naléhání rektora latinské školy ve Cvikově Štěpána Rotha jmenován učitelem řečtiny. Po Rothově odchodu do Jáchymova se Agricola stal rektorem školy a tuto funkci vykonával až do roku 1522.
Studijní cesty
Roku 1524 se Agricola vydal na studijní cestu po významných evropských univerzitách. Navštívil Basilej, Bolognu, Benátky a Ferraru a na jedné z těchto univerzit získal doktorát z medicíny. Do Lipska se vrátil roku 1526.
Působení v Jáchymově
Do Jáchymova přijel roku 1527 jako městský lékař a lékárník. Nahradil zde lékaře Jiřího Sturtze, zakladatele jáchymovské lékárny, která je považována za nejstarší lékárnu na území dnešní České republiky.
V Jáchymově se přátelil s městským písařem Bartolomějem Bachem a s hutním kontrolorem Vavřincem Bermannem, který byl výborným znalcem hornictví a hutnictví. Právě od nich čerpal mnoho informací o hornictví, nerostech a jáchymovských dolech. Tyto poznatky se později staly základem jeho vědeckého díla.
V Jáchymově působil do roku 1530. I po odchodu však s městem udržoval čilou korespondenci a do Jáchymova často přijížděl na návštěvu.
Život v Saské Kamenici
Roku 1530 se Agricola přestěhoval do Saské Kamenice (Chemnitz). V roce 1533 zde získal místo lékárníka a v letech 1533–1552 zastával také úřad starosty města. Je pozoruhodné, že tuto funkci vykonával jako katolík v převážně protestantském městě.
Když roku 1553 vypukl v Sasku mor, věnoval se plně lékařské praxi a v Chemnitz založil lazaret.
Přestože během svého pobytu v Jáchymově získal několik důlních podílů, mimo jiné i podíl z dolu Boží Dar v Abertamech, trpěl na konci života finanční nouzí. Velkou část svých prostředků totiž věnoval vydávání svých knih a vědeckých spisů.
Agricola byl dvakrát ženatý a jeho tři synové se stali kanovníky v Erfurtu. Ačkoliv v mládí sympatizoval s protestantismem, zůstal po celý život katolíkem.
Smrt
Georgius Agricola zemřel po čtyřdenní horečce 21. listopadu 1555 v Chemnitz. Protestantský pastor Tittelbach však odmítl katolického učence pohřbít. Agricola byl proto po pěti dnech pohřben v zámecké kapli v Zeitzu.
Význam
Georgius Agricola je považován za zakladatele moderní mineralogie, geologie a montanistiky. Svým dílem také nepřímo položil základy pozdějšího hornického školství, včetně hornického učiliště v Jáchymově, které bylo první školou svého druhu na světě.
Jeho jméno je uvedeno mezi dvaasedmdesáti osobnostmi české historie na průčelí Národního muzea v Praze. Jan Amos Komenský jej ve svém díle Didactica magna z roku 1657 zařadil mezi největší učence lidských dějin po bok Pythagora a Archiméda.
Dílo
Georgius Agricola je autorem řady vědeckých spisů věnovaných hornictví, mineralogii, geologii, medicíně i filologii.
Bermannus sive de re metallica dialogus (Bermannus neboli dialog o hornictví)
Jedná se o fiktivní dialog mezi Agricolovým přítelem Bermannem a dvěma učenými lékaři – městskými fyziky Dr. Janem Niaviem, pozdějším osobním lékařem saského kurfiřta, a Dr. Mikulášem Anconem, domácím lékařem hraběte Šlika. Oba přicházejí od úmrtního lože Jindřicha Šlika a Bermannus je formou platónského dialogu seznamuje s Jáchymovem, jeho doly a nerostným bohatstvím. Niavius přirovnává Jáchymov k významným evropským městům, jako byla Bologna, Paříž, Erfurt nebo Padova. Autor zde zároveň vzpomíná na Bermanna a Bacha, kteří ho zasvětili do tajů hornictví. V dalších částech díla popisuje i další horní města Krušných hor a starší doly v Čechách a Sasku.
Kniha vyšla v Basileji pod záštitou Erasma Rotterdamského. K jejímu vydání Agricolu přiměl jeho přítel Petr Plateanus, rektor latinské školy v Jáchymově.
De varia temperie sive constitutione aeris (1532)
De mensuris et ponderibus Romanorum atque Graecorum libri V – spis o antických mírách a vahách v době, kdy nebyl systém měr sjednocen.
De externis mensuris et ponderibus libri II – pojednání o zahraničních mírách a vahách.
De precio metallorum et monetis – srovnání cen kovů a mincí.
Libellus de prima ac simplici institutione grammatica – malá latinská gramatika vydaná roku 1520 v Lipsku nakladatelem Lotterem.
De ortu et causis subterraneorum libri V (1544) – pojednání o vzniku a příčinách podzemních jevů.
De natura eorum quae effluunt e terra (1545) – spis o látkách vycházejících ze země.
De natura fossilium libri X (1546) – deset knih o povaze zkamenělin a nerostů.
De motu et de natura eorum quae effluunt ex terra – analýza příčin změn zemské kůry. Agricola zde v deseti kapitolách třídí přírodní látky podle jejich vlastností do pěti kategorií. Jde o jeden z prvních pokusů o klasifikaci přírodních látek a tedy o jeden ze základů moderní geologie.
De veteribus et novis metallis libri II – topografie evropského rudného hornictví a pojednání o rudných ložiscích, doplněné glosářem v latině a němčině.
De medicatis fontibus – spis o léčivých pramenech, v němž se zabývá také karlovarským Vřídlem a dalšími teplými prameny. Jejich vznik přičítal podzemním požárům. Spis nebyl vydán tiskem.
De terrae motu – pojednání o zemětřesení, rovněž nevydané tiskem.
De animalibus subterraneis libri II (1548) – práce věnovaná podzemním živočichům a jejich životu, vycházející z nálezů zkamenělin a petrefaktů.
Topographie von Meissen und Geschichte des Sachsenstammes – práce o topografii Míšně a dějinách saského národa dokončená roku 1544. Dílo nebylo vydáno, protože Agricola nedostal přislíbenou finanční podporu od saského dvora.
De metallis et machinis (1543) – popis báňských zařízení a důlních strojů. Spis byl součástí latinské knihovny v Jáchymově, ale později byl prodán do Spojených států amerických a dnes je považován za ztracený.
Interpretatio germanica vocum rei metallicae (1546) – dílo vydané v Basileji ve Frobenově tiskárně. Obsahuje 487 listů textu a 51 listů rejstříku a je považováno za předchůdce moderních vícejazyčných odborných slovníků.
Commentarii libri VI in quibus utriusque linguae scriptorum locos difficiles de rebus subterraneis explicantur (1549) – výklad obtížných pasáží v dílech antických přírodovědců.
De peste – kniha o moru napsaná po morové epidemii v Sasku roku 1553, kdy Agricola pracoval jako lékař a vedl lazaret v Chemnitz.
Nejvýznamnějším a pravděpodobně nejznámějším dílem Georgiuse Agricoly je De re metallica libri XII (Dvanáct knih o hornictví), vydané posmrtně roku 1556.
V tomto díle Agricola podrobně popsal doly, způsoby ražby důlních děl, techniky větrání, odvodňování, důlní stroje i organizaci práce horníků. Zabýval se také sociálním postavením horníků a jejich mzdami. Grafické listy vytvořil grafik B. Weffringer.
Kniha představuje obraz hornických znalostí své doby a Agricolových vlastních pozorování. Po více než dvě století sloužila jako základní příručka evropského hornictví a byla vydána třiatřicetkrát v jedenácti jazycích. V češtině vyšla roku 1933 a znovu roku 1996.
Agricola ji věnoval saským vládcům a sám k ní napsal:
„Nemohl jsem nic přinést a napsat, co jsem sám nevěděl, o čem bych se nebyl od hodnověrných mužů nedověděl.“
