AGRICOLA GEORGIUS /24. 3. 1494 - 21.11.1555/
Agricola patří mezi nejvýznamnější osobnosti působící v Jáchymově, ale zároveň i ve své době všeobecně. Narodil se jako Georg Bauer v saském Glauchau (Hluchov - hlavní město hrabství Schönburg) 24. března 1494. Do školy začal chodit v Glauchau a následně navštěvoval Latinskou školu ve Cvikově. Studoval na univerzitě v Lipsku filologii, filozofii a teologii. Po ukončení studií ještě na stejné univerzitě studoval medicínu a přírodní vědy. Při svém studiu si latinizoval jméno na Georgius Agricola. Jeho příjmení v obou případech znamená Rolník.
V roce 1518 byl na naléhání rektora latinské školy ve Cvikově Štěpána Rotha jmenován učitelem řečtiny. Po odchodu Rotha do Jáchymova se Agricola stává rektorem a školu řídí do roku 1522.
V roce 1524 se Agricola vydává na studijní cestu do Basileje, Bologně, Benátek a Ferrary. Na jedné z těchto univerzit získal doktorát z medicíny. Do Lipska se vrací roku 1526.
Do Jáchymova přijel v roce 1527 jako městský lékař a lékárník. Nahradil Dr. Jiřího Sturtze (zakladatel lékárny v Jáchymově – nejstarší v ČR). Přátelil se zde s městským písařem Bartolomějem Bachem a Vavřincem Bermannem, hutním kontrolorem, který se vyznal ve vědách, hornictví a hutnictví. Od nich také čerpal znalosti o městě a jeho nerostném bohatství. Působil zde do roku 1530, kdy přesídlil do Saské Kamenice (Chemnitz). V roce 1533 tam získal místo lékárníka a vykonával funkci starosty (1533 – 1552). A to jako katolík v protestantském městě, což svědčí o jeho kvalitách. S Jáchymovem však nadále udržoval čilou korespondenci a často do města přijížděl na návštěvu. Když v roce 1553 vypukl v Sasku mor, plně se věnoval povolání lékaře a založil i lazaret. Ačkoliv za svého pobytu v Jáchymově získal několik důlních podílů (mimo jiné i podíl z dolu Boží Dar v Abertamech), ke konci života trpěl nouzí, protože své peníze vložil do vydávání svých knih a spisů. Byl dvakrát ženatý a tři synové se stali kanovníky v Erfurtu. Ačkoliv v mládí sympatizoval s protestantismem, zůstal po celý život katolíkem. Po čtyřdenní horečce zemřel 21. listopadu 1555. Pastor Tittelbach v Chemnitz odmítl Agricolu jako katolíka pohřbít. Proto bylo jeho tělo po pěti dnech pohřbeno v zámecké kapli v Zeitzu.
Pro své dílo je považován za zakladatele moderní mineralogie, geologie a montanistiky. Svou prací také nepřímo položil základy Hornického učiliště v Jáchymově – první školy svého druhu na světě. Jeho jméno je umístěno pod okny Národního muzea v Praze jako jedno ze Dvaasedmdesáti jmen české historie. Jan Ámos Komenský ho ve svém díle Magna Didactica v roce 1657 zařadil mezi Pythagora a Archimeda.
Dílo:
Bermannus sive de re metallica dialogus (Bermannus neboli dialog o hornictví) – zde se jedná o fiktivní dialog mezi Agricolovým přítelem Bermannem a dvěma učenými lékaři, městskými fyziky Dr. Janem Niaviem, pozdějším tělesným lékařem saského kurfiřta a Dr. Mikolášem Anconem, domácím lékařem hraběte Šlika, přicházejícími od úmrtního lože Jindřicha Šlika. Formou platónského dialogu zde Bermannus oba učence seznamuje s Jáchymovem, jeho doly a bohatstvím. Niavius město přirovnává k Bologni, Paříži, Erfurtu nebo Padui. Autor vzpomíná na Bermanna a Bacha, kteří ho zasvětili do tajů hornictví. Dále popisuje další horní města Krušných hor a starších dolů v Čechách a Sasku. Další části díla věnuje mineralogii a geologii.
Kniha vyšla pod záštitou Erasma Rotterdamského v Basileji. K vydání Agricolu donutil Petr Plateanus – jeho přítel a rektor Latinské školy v Jáchymově.
De varia temperie sive constitutione aeris (Pojednání o vlastnostech mědi) – vydáno v roce 1532
De mensuris et ponderibus Romanorum atque Graecorum lib. V (o antických mírách) – různé míry v jeho době nebyly sjednocené.
De extermis mensuris et ponderibus lib.II (O zahraničních mírách a váhách)
De precio metallorum et monetis – srovnání cen kovů a mincí.
Libellus de prima ac simplici institutione grammatica – malá latinská gramatika, vydáno v Lipsku nakladatelem Lotterem v roce 1520.
De ortu a causis subterraneorum libri V (O vzniku a věcech pozemských) – 1544.
De natura eorum, quae efluund e terra (O jejich povaze, které unikají ze země (věcí pozemských)) – 1545.
De natura fossilium lib. X (10 knih o povaze zkamenělin) – 1546
De motu a De natura eorum quae effuunt ex terra – zde analyzuje příčiny změn v zemské kůře. Zároveň v 10 kapitolách třídí přírodní látky dle povahy do pěti kategorií. Jde o první pokus o klasifikaci přírodních látek a tedy o základ moderní geologie.
De veteribus et novis metallis lib. II (O starých a nových kovech) – doplněno glosářem v latině a němčině. Jedná se o topografii evropského rudného hornictví a nauku o rudných ložiscích.
De medicatis fontibus (O léčebných pramenech) – zde se zaobírá karlovarským Vřídlem a dalšími teplými prameny. Jejich vznik přičítá obrovským podzemním požárům. Nevydáno tiskem.
De terrae motus (O zemětřesení) – nevydáno tiskem.
De animalibus subterraneis lib. II (O živočiších podzemních) – vydáno 1548. Zaobírá se zde podzemním životem tvorů. Tento život odvozuje od nálezů zkamenělin a petrefaktů.
Topographie von Meissen a Geschichte des Sachsenstammes (O dějinách Sasů) – hotovy v roce 1544. Nevydáno tiskem, protože nedostal přislíbenou dotaci od saského dvora.
De metallis et machinis – vydáno 1543. Popisuje zde báňská zařízení a důlní stroje. Spis byl součástí Latinské knihovny v Jáchymově, ale byl prodán městem do USA a dnes je považovaný za ztracený.
Interpretatio germanica vocum rei metallici – vydáno v Basileji Frobenovo tiskárnou v roce 1546. Jedná se o předchůdce moderních vícejazyčných odborných slovníků. Obsahuje 487 listů textu a dalších 51 listů zabírá rejstřík.
Commentarii libri VI in quibus utriusque linquae sciptorum locos difficiles de rebus subterraneis explicantur – výklad obtížných částí textu v dílech antických přírodovědců. Vydáno v roce 1549.
De peste – kniha o moru. Agricola ji napsal po odeznění morové nákazy v Sasku v roce 1553, kdy pracoval jako lékař a provozoval lazaret v Chemnitz.
Nejdůležitějším a pravděpodobně nejznámějším dílem je De re metallica libri XII – Dvanáct knih o hornictví. Agricola zde popisuje doly, techniky větrání, provoz dolů, způsoby odvodňování a ražby důlních děl a další náležitosti hornictví. Dotýká se ale i sociálního postavení horníků a jejich mezd. Grafické listy pro tyto knihy vytvořil grafik B. Weffringer. Knihy jsou obrazem znalostí své doby a Agricolových postřehů a poznatků. Více než 200 let sloužily jako základní příručka při těžbě rud a zakládání dolů. Poznatky pro tyto knihy Agricola posbíral při svém pobytu v Jáchymově. Knihy byly vydány po smrti autora v roce 1556. Postupně byly vydány 33x v 11 jazycích (Česky v letech 1933 a 1996). Agricola jej věnoval saským vládcům a sám jej nadepsal: „Nemohl jsem nic přinést a napsat, co jsem sám nevěděl, o čem bych se nebyl od hodnověrných mužů nedověděl“.