Jdi na obsah Jdi na menu
 


HORNICKÉ BOUŘE

V Jáchymově od počátku těžby vyvstávaly sociální problémy. Jednak mezi majiteli a horníky, jednak mezi horníky a pomocnými zaměstnanci a selským obyvatelstvem. Město tak zasáhlo několik hornických vzpour proti vrchnosti.

První stávka je zaznamenána již v roce 1517, kdy na sv. Markétu horníci opustili město a „jako hejno vran“ táhli na Bucholz v Sasku. Šlikové okamžitě iniciovali jednání v Ostrově, protože i krátká nepřítomnost horníků v dolech mohla vést ke „zkažení“ dolu a tím i jeho uzavření. Výsledkem této stávky bylo vydání prvního Šlikovského horního pořádku.

Další rebelie vypukla v roce 1523, kdy horníci opustili město a opevnili se na Velkém Tureckém vrchu. I tato rebelie byla zažehnána jednáním.

Největší povstání nejen rozsahem, ale i důsledky vypuklo v roce 1525. Dá se říci, že v Jáchymově vypukla první zaznamenaná generální stávka na světě. Horníci se velice rychle radikalizovali hlavně pod dojmem tzv. Selské války probíhající v sousedních německých zemích. Vůdce selského vojska Tomáš Münzer měl své stoupence nejen v Jáchymově, ale snažil se například i v Praze napojit na tradice husitského hnutí. Povstání v Jáchymově vypuklo 20. května bezprostředně poté, co vyšly najevo podvody šlikovského výběrčího desátku Petra Hartenberka (někdy Hettersberger nebo Hettersberg), který zpronevěřil 30.000 zlatých z peněz na nákup dřeva a dalších potřeb pro doly. Do tohoto povstání se zapojilo 3000 horníků přímo v Jáchymově, ale i horníci v okolních revírech. Například horníci z Horního Slavkova přislíbili i vojenskou pomoc v případě vojenského střetu. Oleje do ohně přilila zpráva, že Šlikové shánějí pomocné vojenské sbory i v Mühlhausenu a Ansbachu, stejně jako u sousedních pánů.

Kromě zpronevěry Petra Hartenberka horníci kritizovali perkmistra Hirsche, který si přivlastnil dočasně opuštěné doly, podvody hutních písařů nebo neoprávněnou výši vybíraných desátků. Dalším ze závažných důvodů bylo používání méněhodnotných mincí při vyplácení výdělků nebo povinnost horníků stravovat se u důlních dozorců.

Horníci se nejprve shromáždili na Chlebném trhu, kde záhy zaútočili na radnici. Zde zajali purkmistra Thiksena, kterého odvedli do jednoho z dolů. Propustili ho teprve po kapitulaci městské rady. Následně vzbouřenci obsadili radnici, kde zničili všechny písemnosti včetně privilegií města, městských statut a horních knih. Poté se dav vydal městem vzhůru k domu horního hejtmana Jindřicha z Köneritz. Ten se ukryl, ale horníci zničili veškeré jeho písemnosti a zařízení domu. Posledním cílem byl hrad Freudenstein, který byl horníky násilně obsazen a vyrabován.

Horníci potom proti všem zvyklostem město neopustili, ale obsadili. Obyvatelstvo bylo dům od domu přinuceno přísahat věrnost hornímu bratrstvu. Síla vzbouřených horníků vzrostla na počet 10.000 ozbrojenců příchodem okolních ozbrojených sedláků.

Hrabě Šlik měl v Ostrově k dispozici pouhých 300 pěších a několik jízdních vojáků. Přesto proti Jáchymovu vytáhl, ale byl na cestě zastihnut Jindřichem z Köneritz, který mu předem ztracený útok rozmluvil. Společně se vrátili do Ostrova, kde Šlik okamžitě začal shánět vojenskou pomoc. Mezitím ale jeden ze zakladatelů města hrabě Alexander Leissnik společně s městskou radou Annabergu vyvolal s horníky jednání. Vedla je k tomu hlavně obava, aby nepokoje nepřeskočily i do zdejšího revíru. Horníci byli ochotní k jednání hlavně po zprávě o rozdrcení selských vzbouřenců 15. května u Frankenhausenu.

Smírčí jednání trvalo čtyři dny a probíhalo v Ostrově. Za Šliky vyjednávali Jan Pluh z Rabštejna, Oppel Vitzthum, Jošt Tussel – farář z Falknova (Sokolov), Rudolf z Bienau. Za horníky potom magistr Urban Osan, Anton Römheld z Annabergu, Hans Hausmann a Ulrich Grösgan z Freibergu. Horníci se shodli na 17 artikulech obsahujících stížnost proti perkmistrovi, purkmistru města a celé městské radě a dále vznáší své požadavky. Mezi nejzajímavější patřil ten, že horníci svá práva chtějí vznášet přímo a ne skrze doktory a prokurátory. Dvanáct požadavků se nedochovalo, ale pravděpodobně se týkaly péče o nemocné dělníky, výše mezd nebo délky pracovní doby.

Poté, co obě strany slevily ze svých požadavků, byla 23. května uzavřena dohoda o narovnání. Obě strany sporu si vyměnily zajatce, všichni se měli pokojně rozejít ke své práci a účastníkům povstání byla vyhlášena beztrestnost. Obě strany deklarovaly právo svobodného příchodu do města i odchodu z něj a horníkům byla dokonce vyplacena mzda za dobu, po kterou povstání trvalo.

Šlikové si smlouvou vyhradili potrestání těch, kteří se zúčastnili vyrabování hradu, ale milostivě od něho upustili. Osmnáct vůdců horníků muselo veřejně vyznat svou vinu, přiznat se k tomu, že chtěli „v noci vniknouti do hradu, domu horního hejtmana i radnice, hraběte Šlika, hejtmana Köneritze a purkmistra zabíti“, ale když doznali, že „to ďábel je zaslepil“, byli veřejně omilostněni a směli se vrátit ke své práci a zůstat v Jáchymově.

Konečným důsledkem bylo vydání nových Statut města s ustanoveními o purkmistrovi, rychtáři, 12 radních, špitálu, milodarech, almužnách, pohřbívání, radním mlýnu, městském staviteli, požárním řádu a dalších článcích týkajících se správy města a nového Horního řádu. Nepřímo potom i pod vlivem požadavků horníků otevírá Georg Sturtz (syn mincmistra) v roce 1526 lékárnu – první takové zařízení na území dnešní ČR.