TÁBOR BRATRSTVÍ
Tábor Bratrství (krycí označení M) je v Křížové cestě označen symbolem okovů. Jako i u jiných táborů Jáchymovských dolů je nutné označovat typ a funkci tábora v určité době. Období jednotlivých funkcí tábora se často překrývalo. Bratrství fungovalo jako tábor zajatecký, nápravně pracovní tábor a tábor nucených prací. Tábor Bratrství navíc sloužil jako Ústřední tábor (krycí označení D), tedy jako místo, kde byli registrováni noví vězni a odkud byli přerozdělováni na jednotlivé tábory. Rovněž se jednalo o základní výstrojní stanici. Sídlilo zde i první velitelství Sboru vězeňské stráže Ostrov. Součástí důlního pracoviště byla i gravitační úpravna uranové rudy. Po ukončení těžby uranových rud zde bylo vybudováno úložiště jaderných materiálů.
Zajatecký tábor
Těžba uranu zde byla obnovena 12. června 1945. Nejprve zde pracovali pouze civilní zaměstnanci, ale postupně byli doplňováni válečnými zajatci.
Tábor byl založený ke dni 31. července 1947 a během zimy do něho bylo umístěno prvních 100 zajatců. Začátkem padesátých let zde pracovalo 395 vězňů odsouzených podle retribučních zákonů. Tito vězni byli umístěni v oddělené části tábora.
Ústřední tábor – krycí označení D
Byl založen 4. února 1950. Měl půdorys nepravidelného obdélníku a byl vklíněn mezi dva svahy. S Jáchymovem byl spojen polní cestou. Zdrojem vody byly dvě studny a odpady byly svedeny do potoka, který táborem protékal. Vězni pracovali na dole Bratrství (původně Štola saských šlechticů). Součástí tábora byla velitelská stanice Sboru vězeňské stráže Ostrov a centrální výstrojní stanice. Do tohoto tábora přicházeli všichni vězni a byli odsud přerozdělováni na jednotlivé tábory. Přerozdělování probíhalo podle typu rozsudku a délky trestu, podle věku a podle požadavků na pracovní sílu z jednotlivých dolů. Maximální obsazenost byla v roce 1951, a to 505 stálých vězňů. Tábor byl zrušen ke 12. prosinci 1954. Funkci ústředního tábora potom převzal tábor ve Vykmanově.
Tábor Bratrství – krycí označení M
Tábor byl založen 21. února 1950 na půdorysu nepravidelného pětiúhelníku. Velitelem tábora byl strážmistr SVS Andríc a po něm strážmistr SNB Pták. V táboře panoval tuhý režim a pověstnou byla zdejší korekce tvořená dřevěnou boudou, která byla podsklepená vybetonovanou dírou o rozměrech 2 x 1,5 metru při výšce 2 metry. Ač je to neuvěřitelné, bachaři do tohoto prostoru dokázali vměstnat až dvacet vězňů. Vězni pracovali v dole Bratrství a na gravitační úpravně rudy. K 1. dubnu 1950 zde bylo 441 odsouzených.
Tábor byl potokem rozdělen na dvě části. Na levém břehu stál nejblíže bráně velitelský barák, kde měli kancelář tzv. táboráci. To byli vězni, kteří podepsali různé závazky a realizovali provádění rozkazů vedení tábora. Rovněž byli odpovědní za plynulý chod tábora a měli díky tomu důvěru velení a různé výhody. Za ním byly vězeňské baráky a skladiště. Na pravém břehu potoka nestály žádné budovy a prostor sloužil jako nástupiště, tedy apelplac. Tábor byl zrušen 13. června 1954.
Gravitační úpravna uranové rudy
Zařízení sloužilo k obohacování uranové rudy spočívající v odstranění hlušiny. Úpravna rudy na Bratrství byla prvním takovým zařízením na území ČR. Postupně se potom přecházelo od primitivních gravitačních úpraven k radiometrickým a hydrometalurgickým.
Zdejší úpravna byla postavena v roce 1946 a vězni rudu roztloukali pomocí kladiv a ručně odstraňovali hlušinu. Tím vznikala hutní ruda, která se dále zpracovávala v mlýnech a drtičkách. Podle této gravitační úpravny byla v roce 1948 postavena další úpravna v Eliášském údolí jako součást dolu a tábora Eliáš.
Zhutněná ruda se potom převážela do Oddělení technické kontroly v táboře Vykmanov a k dalšímu zpracování na drtičce v Rudé věži, popřípadě na chemickou úpravnu v Nejdku zprovozněnou v roce 1952. Úpravna byla zrušena v roce 1955.