PATRICIJSKÝ DŮM čp. 140
Úvod
Dům čp. 140 stával na Náměstí Republiky a tvořil součást historické fronty měšťanských domů. Jeho renesanční jádro vzniklo ve 40. letech 16. století, tedy v období největšího rozmachu města jako významného hornického a obchodního centra. V průběhu staletí se jeho podoba i funkce proměňovaly, až se ve 20. století stal známým především jako hotelový objekt pod názvem Slovanský dům.
Historie
Původní renesanční měšťanský dům byl vystavěn v době, kdy město ekonomicky i stavebně expandovalo. V první polovině 18. století bylo průčelí barokně upraveno a získalo reprezentativnější výraz odpovídající dobovým estetickým požadavkům. Z této etapy pocházela také malovaná fasádní výzdoba s iluzivní architekturou, která byla ještě ve 20. století částečně odkryta.
V 19. a 20. století dům plnil především ubytovací a pohostinskou funkci. Vystřídal několik názvů, mimo jiné Hotel Stadt Dresden, Hotel Erlbeck, Rudý dům a později Slovanský dům. Objekt sloužil jako hotel s kapacitou přibližně dvaceti pokojů a patřil k zavedeným podnikům na hlavním náměstí. Postupné stavební zásahy však narušily historickou podstatu domu a přispěly ke zhoršení jeho technického stavu.
V první polovině osmdesátých let 20. století byl dům zbořen. Demolice znamenala nenávratnou ztrátu významné historické stavby v jádru města a citelný zásah do urbanistické struktury Náměstí Republiky.
Popis
Jednalo se o dvoupatrový frontový dům o sedmi okenních osách, krytý sedlovou střechou. Průčelí bylo členěno kamennými šambránami kolem oken, podokenními římsami a výrazně profilovanou hlavní římsou. Barokní úprava fasády byla doplněna malovanou výzdobou s iluzivní architekturou tvořenou korintskými pilastry, volutami a festony, z níž se dochovaly fragmenty odkryté při pozdějších průzkumech.
V přízemí se nacházela průjezdná chodba zaklenutá čtyřmi poli křížové klenby s hřebínky a plošnými svorníky. Hřebínky vybíhaly přímo ze zdiva bez patek, což odpovídalo místní renesanční stavební tradici. Po obou stranách chodby byly plochostropé místnosti, které byly v novější době přizpůsobeny provozu obchodů a služeb. V závěrečném období existence domu byly vnitřní prostory veřejnosti nepřístupné.
Obnova
Dům se obnovy nedočkal. Jeho demolice v první polovině osmdesátých let 20. století představuje jednu z výrazných ztrát historické zástavby města. Památková hodnota objektu spočívala v dochovaném renesančním jádru, barokní úpravě průčelí i v novodobé funkci hotelového domu, která odrážela proměnu měšťanského domu v lázeňském a turistickém městě.
