JAK POSTAVIT DŮM V JÁCHYMOVĚ ROKU 1520
Nejdříve za městskou radou
Člověk, který chtěl v Jáchymově postavit dům, nezačínal tím, že si vyhlédl volný pozemek a pustil se do práce. Prvním krokem byla městská rada. Právě ona rozhodovala o přidělení stavebního místa. Nový obyvatel tak nezískával pouze kus půdy, ale také povinnost. Jáchymov potřeboval růst rychle, avšak podle jasného pořádku. Kdo dostal stavební místo, musel začít stavět a stavbu dokončit ve stanovené lhůtě. Pokud tak neučinil, o pozemek přišel bez náhrady. Město tím bránilo tomu, aby někdo držel prázdné parcely v době, kdy další lidé potřebovali prostor k bydlení a práci.
Pozemek nebyl spekulací. Byl závazkem stát se součástí města.
Přichází stavební mistr
Získáním parcely ale ještě nezačínala samotná stavba. Na místo přicházel městský stavební mistr – Baumeister. Jeho úkolem nebylo jen kontrolovat řemeslníky. Byl člověkem, který dohlížel na podobu města. Určil, kde bude stát samotný dům, jak bude orientován a jak bude využit celý pozemek. Stavebník nemohl rozhodovat pouze podle svého pohodlí. Už před zahájením stavby bylo jasně stanoveno: kde bude obytný dům, kde budou hospodářské části, kde bude chlév nebo kurník, kde bude hnojiště a kudy bude odváděn odpad.
To, co se může zdát jako obyčejný dvorek za domem, bylo ve skutečnosti součástí městského plánování.
Voda dříve než první kámen
Jednou z překvapivých věcí jáchymovských pravidel je přístup k vodě. Dům se nejprve nepostavil, aby se teprve potom řešilo, odkud budou obyvatelé brát vodu. Stavební místo mělo být připraveno jako funkční součást města. Voda byla na pozemek přiváděna systémem dřevěných rour. O tento vodovod se starali určení odborníci a jeho provoz podléhal kontrole. Vodní vedení nebylo jen pohodlím jednotlivce. Bylo veřejnou infrastrukturou, bez které by horní město nemohlo existovat.
Odpad měl své místo
Stejně důležitá byla opačná cesta – odvedení odpadu. Obyvatel nemohl jednoduše vypustit nečistoty tam, kam se mu hodilo. Již při plánování domu se řešilo, kudy bude odpad odváděn. Odpadní voda měla směřovat do městského systému a hnojiště mělo své určené místo. Nesmělo obtěžovat sousedy ani ohrožovat čistotu města.
Jáchymovská pravidla tak řešila něco, co dnes nazýváme hygienou a technickou infrastrukturou.
Dům měl své hranice
Teprve nyní přicházela samotná stavba. Ani zde ale neplatilo, že majitel mohl postavit cokoli. Musela být určena velikost domu, jeho výška, použitý materiál i vztah k okolním stavbám. Nikdo nesměl svévolně zasahovat do ulice, zužovat veřejný prostor nebo stavět tak, aby tím poškodil ostatní.
Řešily se i věci každodenního života: kam poteče dešťová voda, kam budou směřovat okna, jak budou chráněna práva sousedů.
Soukromý dům musel respektovat veřejný prostor.
Hornictví mělo přednost
Jáchymov ale nebyl obyčejné město. Byl to především organismus vytvořený kolem těžby stříbra. A tomu odpovídala i pravidla stavby.
Nový dům nesměl žádným způsobem poškodit nebo omezit hornický provoz. Musely zůstat zachovány přístupy k dolům, cesty potřebné pro práci horníků i prostor pro technická zařízení. Stavba nesměla překážet důlním dílům, vedení vody potřebné pro jejich provoz ani zařízením, která přenášela energii k důlním strojům, například mihadlům.
V běžném městě bylo hlavní zásadou neomezovat souseda. V Jáchymově platilo ještě něco důležitějšího: neomezovat důl. Protože právě těžba byla důvodem, proč celé město vzniklo.
Oheň pod kontrolou
Velkou hrozbou každého města byl požár. V Jáchymově byla ochrana před ohněm mimořádně důležitá. Domy stály blízko sebe a dřevo bylo stále nezbytnou součástí staveb.
Proto se věnovala zvláštní pozornost komínům. Každá stavba musela mít bezpečný odvod kouře. Komíny měly být kamenné, případně se používal zděný dýmník.
Bylo to dražší a náročnější řešení, ale chránilo nejen jeden dům. Špatně postavený komín mohl ohrozit celou ulici.
Materiál a práce podle pravidel
Stavba domu nebyla ponechána náhodě ani po stránce řemeslné. Město dohlíželo na používaný materiál, jeho kvalitu i rozměry. Stavebník měl vědět, co kupuje, a řemeslník měl vědět, co má dodat. Pravidla se týkala například dřeva, cihel, prken nebo šindelů. A to nejen jejich přesných rozměrů, ale i ceny. Zabránilo se tak spekulacím a podvodům v době, kdy probíhala stavební horečka.
Stejný pořádek platil i mezi stavebníkem a řemeslníkem. Dohoda o práci, její podobě a ceně měla být jasně stanovena. Uzavírala se písemně ve dvou stejných vyhotoveních, aby obě strany měly doklad o tom, na čem se dohodly. Řemeslníci měli také své pracovní povinnosti. Řešila se pracovní doba, mzda i dodržování sjednaných termínů. V rychle rostoucím městě nebyl prostor pro nepořádek.
Nestavěl se jen dům. Stavělo se horní město.
Když dnes procházíme historickým Jáchymovem, vidíme především jednotlivé domy. Kamenné portály, sklepy, klenby a stopy renesanční výzdoby.
Ale skutečný základ města není na první pohled vidět. Byl ukryt v pravidlech. Každý nový dům musel respektovat sousedy, ulici, vodu, odpady, požární bezpečnost i práci horníků.
Jáchymovská Statuta ukazují, že zde nevznikala jen řada domů kolem dolů. Vznikal promyšlený celek, kde obytné domy, voda, řemesla i hornictví tvořily jeden propojený systém.
Jáchymov nebyl městem, které mělo stříbro. Byl městem, které kolem stříbra vzniklo.
