Jdi na obsah Jdi na menu
 


DĚKANSKÝ KOSTEL SV. JÁCHYMA

2. 5. 2012

 

sv.jachym-dnes.jpg

Děkanský kostel byl zasvěcen patronu města a dolů – sv. Jáchymovi. Jedná se o monumentální, původně jednolodní stavbu (50,5 x 28,5 x 56 m) v pozdně gotickém slohu. Stavba byla schopna pojmout 3000 věřících. Ti v kostele stáli, protože evangelické chrámy nebyly vybaveny lavicemi. Svatostánek byl totiž stavěn jako první evangelický chrám na evropském kontinentě. Byla zde hrobka ostrovské větve rodu Šliků a horních hejtmanů. Kostel byl rekatolizován v roce 1624.

Kostel byl stavěn v letech 1534 – 1540 podle návrhu neznámého autora. Základní kámen byl položen v pondělí po Svaté Trojici 1. 6. 1534 a stavbu financovali Šlikové a bohatí těžaři. Stavba byla zpočátku vedena jáchymovským stavitelem Hanušem Koppem společně s tesařským polírem Wolfem Müllerem z Ostrova a kamenického mistra Jörga z Bamberka. První Mše se v chrámu konala na svátek sv. Kateřiny 25. 11. 1537 a sloužil ji Johannes Mathesius. Mše proběhla navzdory tomu, že stavba ještě nebyla dokončena – nestály štítové zdi ani věž, okna nebyla vyplněna sklem, nebyl podbitý strop a střecha byla zakryta pouze provizorně. Stavba byla dokončena v roce 1540 pod vedením šlikovského stavitele Jana Münicha. Celkové náklady na stavbu vyšplhaly do 14 824 zlatých a 8 grošů.

Vnitřní vybavení bylo pořízeno v letech 1542 – 1573. Zvon, dovezený z Burcksteinu, byl instalován na věž v roce 1542. Křídlový oltář malovaný Lucasem Cranachem s výjevem Poslední večeře Páně zakoupili hrabata Jeroným a Lorenz Šlikové v roce 1545. Mezi významné donátory patřili i Ondřej Selttenreich (Boží hrob - 1559) a Nikel Militz (socha Nanebevstoupení Páně – 1560). V roce 1567 byly A. Cordelem provedeny vnitřní výmalby kostela a v roce 1573 byly vymalovány i empory.

V roce 1623 byl protestantský kostel v rámci rekatolizace uzavřen a o rok později byl přesvěcen v katolickém ritu.

V letech 1764 – 1785 proběhly barokní úpravy vzhledu kostela i jeho vnitřního vybavení. Přibyly tak nové boční oltáře (1764), patronátní lavice od sochaře Matyáše Schmiedhubera nebo nová dlažba (1769). Od malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova byla v roce 1773 zakoupena Křížová cesta, která byla následně věnována kostelu. V roce 1779 byl vymalován deskový strop. Kostel byl za 1785 zlatých vybaven i novým mramorovým oltářem. Na jeho tvorbě spolupracovali kameník Matyáš Millauer z Prahy, zednický mistr Christianelli, pozlacovač Tadeáš Beck z Jáchymova a sochař Matyáš Schmiedhuber. Oltářní obraz z roku 1785 namaloval pražský malíř Josef Kramolín. Původní Cranachův oltář byl uschován za boční oltář sv. Anny.

Kostel byl vybaven i novými varhanami. Ty pořídila rada města za 456 zlatých. Plán jejich opravy vypracoval v roce 1842 Josef Gartner z Prahy. Opravu ale provedl Josef Müller z Chebu, protože požadoval menší cenu.

Kostel byl prakticky zničen při požáru města 31. Března 1783. Zůstaly stát pouze obvodové zdi s renesančními portály. Bylo zničeno skoro veškeré vybavení a v kronice města je uvedeno, že roztavené zlato a stříbro doteklo až před kostel. Při požáru byla zničena i šlikovská hrobka, protože konstrukce střechy prorazila strop a roztříštila desku z bílého mramoru, která překrývala vchod do krypty.

Protože bylo požárem postiženo celé město, proběhla na celém území monarchie sbírka na jeho obnovu. Byla rovněž vypsána soutěž na obnovu kostela. Z 56 nabídek byl vybrán návrh představitele novogotického purismu Josefa Mockera, stavitele chrámu sv. Víta v Praze a autora řady přestaveb (Karlštejn, Křivoklát, chrám sv. Štěpána ve Vídni a dalších). Jeho návrh odstraňoval barokní úpravy a změnil dispozici kostela z renesančního jednolodí na trojlodí. Zachovány ale byly veškeré kamenické prvky Jörga z Bamberka – hlavně vstupní portály a ostění. Zajímavý je Hornický portál, který je na straně kostela směřující k dolu Svornost. Podle dobových rytin byl vždy pod úrovní silnice a na jeho ostění můžeme rozpoznat portrét zakladatele města Štěpána Šlika, který je částečně setřelý věkem. Na vstupu do sakristie se na ostění zachoval i erb Šliků – krokev s kroužky. Při odklízení trosek byla nalezena renesanční křtitelnice z dílny jáchymovského cínaře a zvonaře Hanse Wildta vyrobená v roce 1575 a zábradlí kolem křtitelnice. Tyto původní části vybavení takřka zázračně přečkaly požár a jsou součástí kostela dodnes.

Samotnou obnovu vedl v letech 1874 – 1876 Karl Franz Richter z Johanngeorgstadtu. Cena byla stanovena na 88 000 zlatých. Tyto peníze pocházely ze sbírek a darů.

V roce 1875 byly za 7.646 zlatých zakoupeny nové varhany. Ty vyrobila firma Steinmayer z Oettingenu a jedná se o největší varhany této firmy na území ČR. Varhany nastavoval a kolaudoval Josef Förster, profesor pražské konzervatoře. V následujících letech byly zrestaurovány a obnoveny původní výmalby od A. Cordela. Rovněž byl znovu instalován zachráněný oltářní obraz od J. Kramolína. Dnešní pseudogotické vybavení kostela z let 1876 – 1884 bylo pořízeno z darů jáchymovských měšťanů. Kazatelna a dřevěné části oltářů pochází z vídeňské dílny sochaře Lehnera. V roce 1908 provedl Christoph Müller z Pomezí přestavbu varhan z měchových na pneumatické.

Během I. sv. války byly zrekvírované zvony, a proto v roce 1922 proběhla instalace nových zvonů zakoupených od zvonaře Richarda Herolda z Chomutova. Ty byly zabaveny v roce 1941 a nakonec skončily po potopení přepravní lodi na dně Baltského moře. Ve věži tak zbyl pouze méně hodnotný zvon z litiny a umíráček. Zvon z roku 1630 od zvonaře Hanse Zincka, který byl zapůjčený na Suchou, dopadl stejně.

V roce 1952 byly do kostela umístěné liturgické a umělecké předměty ze zrušeného kláštera na Mariánské. Tamní poutní soška Panny Marie byla nejprve odvezena do Nového Zvolání u Vejprt, ale nakonec se jako historický majetek Jáchymova vrátila do zdejšího kostela, kde jí byl postaven boční oltář.

V roce 1958 byl kostel zapsán na seznam kulturních památek a byla provedena jeho rekonstrukce. Další rekonstrukci provádělo město Jáchymov v letech 1981 – 1992. Ta byla zaplacena jednak z rozpočtu města, jednak ze státního rozpočtu a také ze sbírky mezi bývalými obyvateli města odsunutých po II. sv. válce. Kardinál František Tomášek udělil kostelu 8. 11. 1987 statut poutního místa při tradičních Mariánských poutích. Ty původně směřovaly do zaniklého kláštera kapucínů na Mariánské. Tehdejší arciděkan František Krásenský, který měl na rekonstrukci kostela největší podíl, také za necelého půl milionu korun opatřil nové zvony. Ty byly odlity ve zvonařské dílně Marie Tomáškové-Dytrchové z Brodku u Přerova. Po skončení rekonstrukce proběhlo 13. září 1992 slavnostní znovuvysvěcení kostela světícím biskupem pražským Františkem Václavem Lobkowiczem. Následně byla v letech 1992 – 1994 provedena restaurace vnitřních výmaleb kostela včetně stropních desek.

Délka lodi je dnes 50.5 metru a celková šířka 28.5 metru. Zdi kostela jsou patnáct metrů vysoké a střecha nastavuje dalších čtrnáct metrů. Kostelní věž je vysoká padesát šest metrů. Celá stavba opticky uzavírá horní konec města a tvoří jeho dominantu.

Fotogalerie zde: http://mipalfi.rajce.idnes.cz/Kostel_sv._Jachyma_a_sv._Anny/