MILOSTNÁ SOŠKA PANNY MARIE
ÚVOD
Soška Milostné Panny Marie v kostele sv. Jáchyma byla původně umístěna v kapucínském hospici na Mariánské. Podle pověsti byla nalezena v kurníku u Červeného domu (do požáru města v roce 1873 č. p. 119, dnes č. p. 273 na Náměstí Republiky). Sama soška představuje barokní dílo tzv. španělského typu, je polychromovaná a opatřená korunkami vytepanými z pozlaceného plechu. Na zadní straně hlavy a zad nese patrné poškození.
První pouť k této sošce se s arcibiskupským svolením konala na svátek Navštívení Panny Marie dne 2. července 1694. Při příležitosti výročí svatořečení sv. Bernarda byli roku 1796 k sošce přidáni dva klečící horníci, kteří symbolicky vyjadřovali vztah hornického města k ochraně Matky Boží.
PŮVOD SOŠKY A ROZVOJ POUTNÍHO MÍSTA
Sošku věnovala do původní kaple na Sorgu jáchymovská měšťanka Lucie Mádrová. Získala ji dědictvím po městském soudci Davidu Weidnerovi, který zemřel roku 1682. Pověst o zázračné sošce se brzy rozšířila a k místu začaly proudit poutě.
V roce 1902 vydal kapucín páter Franziskus Seraphin brožuru Gebets-Erhörungen durch die Fürsprache der heil. Mutter Maria-Sorg, sepsanou podle Pamětní knihy kláštera (Memorabitienbuch). Popisuje v ní uzdravení a vyslyšené modlitby, které se měly u sošky udát. Autor zároveň uvádí, že tyto případy nebyly církevně prozkoumány, pouze odpovídají Dekretům papeže Urbana VIII. z let 1625 a 1631, které upravovaly zveřejňování zpráv o zázracích.
UDÁLOSTI PO ROCE 1949
V září roku 1949 došlo k uzavření kláštera na Mariánské. V té době zde působili již jen dva kapucíni – páter Optat a bratr Prokop. Zaměstnána zde byla Anna Kämpf a kuchařka, jako ministrant a varhaník zde sloužil Josef Frank.
Krátce před uzavřením kláštera převezli páter Optat, kaplan Smejkal a Josef Frank milostnou sošku do kostela v Novém Zvolání. Jáchymov se jim tehdy nejevil jako bezpečné místo a místní duchovní neprojevil o převzetí sošky zájem. Následně byli páter Optat i kaplan Smejkal zatčeni Státní bezpečností pro údajné přechovávání zbraní.
Dne 12. června 1952 byla soška předána do děkanského kostela sv. Jáchyma v Jáchymově. Tento krok však vyvolal odpor ve Vejprtech. Spor řešila Kapitulní konzistoř v Praze, která nejprve rozhodla o střídavém umístění sošky – měsíc v Jáchymově a měsíc v Novém Zvolání. Ani jedna strana s tímto řešením nesouhlasila. Dne 8. června 1954 konzistoř rozhodla o navrácení sošky do Nového Zvolání.
Proti tomuto rozhodnutí vystoupili představitelé Jáchymova včetně předsedy MNV, obyvatel i zástupců Uranových dolů. Sepsali memorandum doplněné podpisy věřících, které 12. června 1954 odeslali konzistoři. Argumentovali především tím, že soška byla věnována jáchymovskou měšťankou do kaple na Mariánské, která byla filiálním kostelem jáchymovské farnosti, a tedy historicky i správně náležela k Jáchymovu.
Na základě těchto skutečností rozhodla Pražská konzistoř dne 31. července 1954 o definitivním setrvání sošky v Jáchymově.
Dne 8. listopadu 1987 převedl pražský arcibiskup František kardinál Tomášek dekretem „na věčnou paměť“ poutní místo z Mariánské do děkanského kostela sv. Jáchyma v Jáchymově.
ZACHRÁNĚNÉ PAMÁTKY
Kromě samotné sošky bylo z Mariánské zachráněno i několik dalších předmětů. Josef Frank odnesl do Jáchymova jesličky a několik obrazů, za což byl zatčen a vyšetřován.
Po demolici kláštera a znovuotevření oblasti navštívil Mariánskou jeden z rodáků, odsunutý po roce 1945 do rakouského Greifensteinu. Na místě zdemolovaného kláštera nalezl kovaný kříž, původně umístěný na špičce věžičky kostela. Odvezl jej do Rakouska, kde byl roku 1966 osazen do průčelí kostela Panny Marie z Maria-Sorg v Greifensteinu. I tento kříž tak nese paměť původního poutního místa.
