GEOGRAFIE OBLASTI
Krušné hory jsou hlavním pásmem Krušnohorské soustavy a tvoří významnou část severozápadního okraje Českého masivu. Táhnou se v délce přibližně 130 km podél česko-německé hranice a zaujímají celkovou plochu asi 6 000 km², z toho přibližně 1 600 km² leží na území České republiky. Nad českým vnitrozemím se zvedají ke svému hřebeni prudkým svahem, zatímco na německé straně klesají jen pozvolna do oblasti Saska. Tento výrazný rozdíl v podobě obou svahů je jedním z nejcharakterističtějších znaků pohoří. Proto bývají Krušné hory často přirovnávány k mohutné kamenné hradbě lemující severozápadní okraj Čech. Z geologického hlediska jsou typickým příkladem kerného pohoří vzniklého vyzdvižením a porušením starého horninového masivu, s rozsáhlou zarovnanou náhorní plošinou. Díky své poloze a nadmořské výšce mají chladnější a vlhčí horské klima. V nejvyšších partiích zde spadne kolem 1 000 mm srážek ročně, což významně ovlivňuje podobu zdejší krajiny, vznik rašelinišť i charakter vegetace.
Základy dnešních Krušných hor vznikly již v období prvohor během variského (hercynského) vrásnění přibližně před 380–300 miliony let. V té době docházelo ke srážkám dávných kontinentálních bloků, při kterých vzniklo rozsáhlé pohoří zasahující velkou část Evropy. Území dnešních Krušných hor bylo vystaveno obrovským tlakům a vysokým teplotám hluboko v zemské kůře. Starší horniny byly přeměněny na krystalické břidlice, zejména ruly a svory, a do jejich nitra pronikala žhavá žulová tělesa. Právě s těmito geologickými pochody souvisí pozdější mimořádné zrudnění Krušných hor – vznik rudních žil obsahujících stříbro, cín, kobalt, vizmut, uran a řadu dalších prvků.
Původní prvohorní hory byly během dalších stovek milionů let postupně obrušovány působením vody, větru a klimatických změn. Z kdysi mohutného horského systému vznikla rozsáhlá zarovnaná krajina. Současná podoba Krušných hor je však mnohem mladší a vznikla především během třetihor, přibližně před 40–20 miliony let. Vlivem alpinských horotvorných pohybů, které souvisely mimo jiné se vznikem Alp, se starý Český masiv znovu tektonicky oživil. Zemská kůra byla rozlámána hlubokými zlomy a jednotlivé části se začaly pohybovat.
Jedna z těchto obrovských zemských ker byla podél krušnohorského zlomu vyzdvižena a nakloněna. Jižní okraj směrem do Čech se prudce zvedl nad oblast dnešních podkrušnohorských pánví, zatímco severní část pozvolna klesá směrem do Německa. Díky tomu získaly Krušné hory svou typickou asymetrickou podobu – strmý český svah a širokou, mírně zvlněnou náhorní plošinu. Třetihorní tektonické procesy byly doprovázeny také sopečnou činností, která v krajině zanechala výrazné stopy. Jejím pozůstatkem jsou například čedičové vrchy v okolí Božího Daru včetně Špičáku (1 115 m n. m.), považovaného za nejvyšší čedičovou kupu ve střední Evropě.
Nejvýraznější částí západních Krušných hor je Klínovecká hornatina s průměrnou nadmořskou výškou okolo 750 m n. m. Nejvyšším vrcholem celého pohoří je Klínovec (1 244 m n. m.), který tvoří jednu z dominant česko-saského pohraničí. Na jeho vrcholu dosahuje dlouhodobá roční průměrná teplota přibližně 2,7 °C a sněhová pokrývka se zde udrží kolem 150 dní v roce. Drsnější klima, rozsáhlé horské pláně a dlouhé zimní období vytvořily podmínky nejen pro vznik specifických přírodních společenstev, ale také pro rozvoj zimních sportů a celoroční turistiky.
Geologická stavba Krušných hor je mimořádně pestrá. Převládají zde přeměněné horniny, zejména ruly a svory, doplněné žulami, fylity a mladšími vulkanickými horninami. Horninový základ je na mnoha místech prostoupen kovonosnými žilami a doprovázen neobyčejně bohatým minerálním zastoupením. Oblast Jáchymovska se díky svému geologickému vývoji řadí mezi nejvýznamnější historická naleziště rud a minerálů na světě. Zdejší ložiska dala vzniknout jedné z nejslavnějších hornických oblastí Evropy. Těžba stříbra v 16. století vedla ke vzniku a rozkvětu Jáchymova, zdejší mince dala jméno světovému dolaru a pozdější objevy spojené s uranovými rudami ovlivnily vývoj moderní vědy.
Na náhorní planině asi sedm kilometrů od Jáchymova se u města Boží Dar rozkládá Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště o rozloze přibližně 1 160 hektarů. Patří mezi nejcennější přírodní území Krušných hor a představuje největší rašeliništní komplex celého pohoří. Rozprostírá se v okolí vrchu Špičák (1 115 m n. m.) a tvoří unikátní krajinu rozsáhlých vrchovišť, podmáčených horských luk, rašelinných jezírek, tůní a zbytků původních horských porostů.
Vznik zdejších rašelinišť úzce souvisí s klimatickými podmínkami po skončení poslední doby ledové. V chladném a vlhkém prostředí horských plošin docházelo po tisíce let k hromadění odumřelých rostlinných zbytků, zejména rašeliníků, které se kvůli nedostatku kyslíku rozkládaly jen velmi pomalu. Tak vznikaly vrstvy rašeliny, které dodnes uchovávají informace o dávné podobě krajiny a klimatu.
Božídarské rašeliniště je domovem vzácných ekosystémů a útočištěm mnoha rostlinných i živočišných druhů. Ze zvířat se zde vyskytuje například tetřívek obecný, jeden ze symbolů krušnohorské přírody, a řada dalších horských druhů ptáků. Oblast využívá také vysoká a další spárkatá zvěř. Tetřev hlušec, který byl s podobnými horskými lesy historicky spojen, zde v současnosti již nemá potvrzenou stálou hnízdní populaci.
Z rostlin zde přežívají druhy přizpůsobené extrémním podmínkám chladného, kyselého a živinami chudého prostředí. K nejvzácnějším patří bříza zakrslá, jejíž hlavní oblast rozšíření leží daleko na severu v tundře za polárním kruhem. Roste zde také borovice kleč, borovice rašelinná, suchopýry, klikva bahenní nebo masožravá rosnatka, která si nedostatek živin v půdě nahrazuje lapáním drobného hmyzu.
Mnohé zdejší rostlinné druhy jsou považovány za glaciální relikty – živé pozůstatky chladných období po poslední době ledové. Božídarské rašeliniště tak představuje jedinečné přírodní území, ve kterém se dochovaly podmínky připomínající mnohem severnější oblasti Evropy. Je nejen významnou přírodní rezervací, ale také jakýmsi archivem vývoje krajiny Krušných hor za poslední tisíce let.
