ÚLOŽIŠTĚ RICHARD U LITOMĚŘIC
Historie místa
Pod vrchem Bídnice na okraji Litoměřic vznikal už od 19. století rozsáhlý systém podzemních chodeb, ve kterých se těžil kvalitní vápenec. Postupem času zde vznikl komplikovaný labyrint štol, komor a spojovacích chodeb. Největší rozšíření podzemí však přišlo až během druhé světové války.
Nacistické Německo hledalo na konci války bezpečná místa pro přesun části průmyslové výroby do podzemí, mimo dosah spojeneckého bombardování. Také Richard byl upravován pro válečnou výrobu a v podzemí pracovaly stovky nuceně nasazených vězňů. Některé chodby byly rozšířeny, zpevněny a technicky upraveny tak, aby zde mohly vzniknout výrobní prostory.
Po válce se v dole ještě určitou dobu pokračovalo v těžbě vápence, ale význam hlubinné těžby postupně klesal. Ve druhé polovině 50. let začalo Československo řešit otázku bezpečného ukládání radioaktivních odpadů vznikajících ve zdravotnictví, průmyslu a výzkumu. Právě rozsáhlé podzemní prostory Richardu se ukázaly jako vhodné řešení.
V roce 1964 zde bylo oficiálně otevřeno první československé úložiště radioaktivních odpadů.
Podzemní město pod Litoměřicemi
Komplex Richard připomíná spíše podzemní město než běžný důl. Chodby se táhnou v délce několika kilometrů a v některých místech vytvářejí rozsáhlé komory vysoké několik metrů. Podzemí má stálou teplotu a vysokou vlhkost, typickou pro staré důlní prostory.
Úložiště se nachází přibližně padesát metrů pod povrchem a využívá bývalé těžební prostory vápencového dolu Richard II. Během desetiletí byly jednotlivé části upravovány, zajišťovány betonem a doplňovány moderními bezpečnostními systémy.
Přesto si podzemí dodnes zachovalo zvláštní atmosféru starého dolu. Na některých místech jsou stále patrné původní těžební stopy, staré výztuže nebo pozůstatky válečných úprav.
Co se zde ukládá
Richard není určen pro vyhořelé jaderné palivo z elektráren. Do podzemí putují především nízkoaktivní a středněaktivní odpady z nemocnic, laboratoří, výzkumných ústavů nebo průmyslových provozů.
Jde například o ochranné pomůcky, laboratorní materiály, filtry, kovové součásti, zdravotnický materiál nebo další předměty kontaminované radionuklidy. Odpady jsou před uložením tříděny, lisovány a uzavírány do speciálních sudů nebo kontejnerů.
Každý uložený obal je přesně evidován. V podzemí tak nevzniká chaotická skládka, ale přísně kontrolovaný systém ukládání radioaktivních materiálů.
Bezpečnost a provoz
Provoz úložiště dnes zajišťuje Správa úložišť radioaktivních odpadů, státní organizace založená v roce 1997. V podzemí probíhá nepřetržitý monitoring radiace, podzemních vod i stability horninového prostředí.
Pravidelně se kontrolují také samotné kontejnery a technický stav jednotlivých komor. Část starších ukládacích prostor byla v minulých letech zpevněna speciálními betonovými výplněmi.
Zajímavostí je, že se nad úložištěm nachází chráněná krajinná oblast České středohoří. I to patří mezi důvody, proč je zde bezpečnost dlouhodobě velmi pečlivě sledována.
Richard dnes
Úložiště Richard zůstává i po více než šedesáti letech jedním z nejdůležitějších zařízení svého druhu v České republice. Přestože většina lidí o jeho existenci téměř neví, právě zde končí značná část radioaktivních odpadů vznikajících mimo jaderné elektrárny.
Místo, které kdysi sloužilo těžbě vápence a později nacistické válečné výrobě, se tak proměnilo v důležitou součást českého jaderného programu.
Fotogalerie
Fotografie podzemních prostor a technického zázemí lze nalézt na stránkách Správy úložišť radioaktivních odpadů.
