JÁCHYMOV – brána Krušných hor

Historie lomu Hostim I

Dříve než se začalo používat známé označení Alkazar, nesl lom své původní provozní jméno Hostim I. Mezi místními se objevovala také označení V Kozle nebo Na Kozle. Název Alkazar vznikl až později a vycházel z romantického pojmenování mohutných vápencových skal, které připomínaly staré pevnosti zvané alcázary.

Lom se nachází v Českém krasu nedaleko obce Hostim u Berouna. Jeho vznik byl spojen s těžbou kvalitního vápence, který zdejší krajinu formoval po mnoho desetiletí. Těžba postupně vytvořila rozsáhlé podzemní prostory a štoly, které po ukončení lomové činnosti získaly zcela nový význam.

Právě kombinace pevného skalního masivu, existujících dutin a relativně skryté polohy rozhodla o tom, že se o místo začaly zajímat projekty, které už neměly s těžbou kamene nic společného.

Tajná podzemní továrna Třetí říše

V závěru druhé světové války se německý průmysl dostával pod stále silnější tlak spojeneckého bombardování. Strategické závody na povrchu byly stále zranitelnější, a proto začala Třetí říše přesouvat část výroby do podzemních prostor.

Jedním z vybraných míst se stal také lom Hostim I. Původní plán počítal s vybudováním tajného podzemního závodu Sigma III společnosti Škoda. V upravených prostorách měla probíhat výroba tankových kanónů ráže 75 mm pro německou armádu.

Situace na frontách se však rychle měnila a spolu s ní také priority německého válečného průmyslu. Projekt Sigma III byl nahrazen novým záměrem a v podzemí byla zahájena ražba rozsáhlých výrobních prostor pod krycím označením Kainit.

Tyto podzemní sály měly sloužit firmě Avia pro výrobu leteckých motorů. Práce však začaly až v poslední fázi války a do května roku 1945 se celý projekt dokončit nepodařilo. Plánovaná továrna ukrytá ve skále tak nikdy nezačala vyrábět.

Zapomenuté štoly po válce

Po osvobození zůstaly rozestavěné podzemní prostory opuštěné. Chodby, které měly původně chránit německou válečnou výrobu před nálety, ztratily svůj účel.

Jejich poloha a charakter však způsobily, že nezůstaly zapomenuty navždy. Jen o několik let později našly využití v úplně jiné oblasti – při rozvoji československého jaderného programu.

První československé úložiště radioaktivního odpadu

V padesátých letech se v Československu začaly stále více využívat radioaktivní látky ve vědě, zdravotnictví i průmyslu. Společně s tím vznikla otázka, jak bezpečně nakládat s odpadem vznikajícím při práci s radioizotopy.

Volba nakonec padla právě na bývalé štoly lomu Hostim I. V letech 1959 až 1964 zde fungovalo úložiště radioaktivních odpadů Hostim – jedno z prvních zařízení tohoto typu v Československu.

Využity byly dvě hlavní části podzemí. Štola A byla určena pro odpady Ústavu jaderné fyziky v Řeži. Štolu B využíval Ústav pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů Praha, který se později stal součástí systému správy radioaktivních odpadů.

Do Alkazaru nebylo ukládáno vyhořelé palivo z jaderných elektráren. Šlo především o nízko a středně aktivní odpady pocházející z výzkumu, zdravotnictví a průmyslového využívání radioaktivních materiálů.

Uzavření a zabezpečení úložiště

Provoz úložiště byl ukončen v roce 1964. Další ukládání radioaktivních odpadů pokračovalo již v novějších a vhodnějších zařízeních.

Zabezpečovací práce pokračovaly i v dalších desetiletích. V roce 1970 byly z bezpečnostních důvodů dvě šachty v prostoru lomu zavezeny jílem. Tyto práce provedly Rudné doly Mořina.

K definitivnímu zabezpečení došlo v roce 1997. Úložiště bylo znovu technicky uzavřeno a přebetonováno firmou ARAO tak, aby bylo dlouhodobě odděleno od okolního prostředí a zabránilo se neoprávněnému vstupu.

Alkazar dnes

Dnešní návštěvník zná Alkazar především jako výraznou skalní lokalitu Českého krasu. Místo vyhledávají turisté, horolezci i lidé putující údolím Berounky.

Jen málokdo si při pohledu na klidné vápencové stěny uvědomí, kolik různých příběhů toto místo ukrývá. V jediné skále se zde vystřídala těžba kamene, tajné projekty válečné výroby a počátky atomového věku.

Alkazar tak není pouze bývalým lomem. Je místem, kde se pod povrchem krajiny zachovala neobvyklá kronika 20. století – od průmyslového rozvoje přes nejtemnější období války až po éru jaderných technologií.