Jdi na obsah Jdi na menu
 


TĚŽBA URANOVÝCH RUD A KONCENTRÁTŮ

4. 5. 2012

              První, kdo na Jáchymovsku začal s těžbou smolince, byl již vzpomenutý Adolf Patera. Opravdu průmyslovou těžbu ale zahájila až německá správa během II. sv. války. Němci vytěžili fantastických 5,5 gramu čistého radia ročně. Fantastických proto, že pro získání jednoho gramu čistého radia bylo nutné vytěžit deset tun uranové rudy.

                K masivnímu rozvoji těžby došlo ale až po válce. USA tehdy nabízely za uran obrovské obnosy financí. Jednalo se například o pokrytí státního rozpočtu na dobu deseti let, obnovu průmyslu a napojení na světové obchodní trhy, výstavbu silniční, železniční a dálniční sítě, znovuvyzbrojení armády a to vše do výše určené Československem. USA navíc nechtěli uran těžit, ale pravý opak. Tedy aby zůstal v podzemí. ČSR se ale cítila zavázána Sovětskému svazu za osvobození převážné části svého území, a proto byla roku 1946 v Praze podepsána „DOHODA MEZI VLÁDAMI ČSR A SSSR O ROZŠÍŘENÍ TĚŽBY RUD A KONCENTRÁTŮ V ČSR, OBSAHUJÍCÍCH RADIUM A JINÉ RADIOAKTIVNÍ PRVKY, JAKOŽ I JEJICH DODÁVKY DO SSSR“. Tato smlouva s podivným názvem byla natolik tajná, že se kompletní originál našel až v roce 1963 v osobním archivu Klementa Gottwalda. Podle této smlouvy měl SSSR právo stanovení ceny a toho také výrazně využíval. Platby byly oproti světovým trhům nižší o 15-20%. Celkové ztráty Uranových dolů Jáchymov a tím i ČSR byly vyčísleny na těžko uvěřitelných 400 miliard tehdejších korun. Navíc je těžba od samého počátku spojena s nesmírným utrpením tisíců lidí.

                Již německá správa používala k práci válečné zajatce. Nejprve Francouze a Poláky, později zajatce z východní fronty. Po válce zde pro změnu otročí zajatci z Německa a jeho satelitů, kteří byli do Jáchymova deportováni ze zajateckých táborů na Sibiři. Celkem se jednalo o 3600–4200 mužů. Tyto pracovní síly ale velice brzy přestaly stačit. SSSR totiž neustále zvyšoval své požadavky na množství dodávané suroviny. V roce 1946 bylo vytěženo osmnáct tun uranu, roku 1949 již 103 tun. Plán na léta 1949–53 ukládal vytěžit 2000 tun uranu. Tento šílený plán byl nakonec neuvěřitelně překonán. A to čtyřiadvacetkrát!!! Celkem bylo v letech 1945–56 vytěženo necelých 50.000 tun suroviny. Jedná se o nižší z odhadů. Některé prameny uvádějí až 80.000 tun. Zajatci a horníci samozřejmě nemohli tato neuvěřitelná čísla naplnit. V letech 1946–50 se proto prováděly náborové akce. Do Jáchymova byli lákáni zaměstnanci pomocí vysokých platů, volné soboty (tehdy běžný a tudíž pracovní den), získáním bytu a sociálními výhodami. Ale ani tak se vysoké kvóty (30–60 tisíc) zaměstnanců nepodařilo naplnit.

                Po únoru 1948 byla akciová společnost Jáchymovské uranové doly znárodněna a na rozkaz ministra Alexeje Čepičky do Jáchymova po roce 1948 začínají proudit „nepřátelé“ komunistického režimu. Samozřejmě nedobrovolně. Do roku 1953 pracuje v dolech již 25.000 vězňů. Jsou pro ně upravovány bývalé zajatecké tábory a stavěny nové. Tyto tábory jsou de facto koncentrační. Však se také táboru Svornost přezdívá Český Mauthausen. Kromě tohoto tábora jsou zde i další: Rovnost, Eliáš I. a II., Vykmanov I. a II., Barbora (Vršek), Nikolaj, Ústřední tábor u dolu Bratrství, Eva, Adam. Kromě toho byly další v Horním Slavkově (Svatopluk, Prokop, Tábor XII) a na Příbramsku (Vojna a Bytíz). Všechny spadaly pod Uranové doly Jáchymov-národní podnik.

                Mezi léty 1950–60 došlo v dolech ke třiceti tisícům pracovních úrazů. Asi 450 jich bylo smrtelných. Kolik vězňů zemřelo v táborech na následky hladu, bití v korekcích a u výslechů, zimy či kolik jich bylo zastřeleno „na útěku“ se již nikdy nedozvíme. Vězni sami sebe označují slovem MUKL-muž určený k likvidaci. Pracují bez jakýchkoliv ochranných prostředků, pouze v tzv. Věži smrti dostávají ½ litru silně odstředěného mléka na den.

                Věž smrti se dochovala dodnes. Stojí v průmyslovém areálu bývalé továrny na trolejbusy Škoda Ostrov. Původně ale byla v bloku K tábora Vykmanov II. Jedná se o vysokou cihlovou budovu, která sloužila jako ruční drtička uranové rudy. Vytěžená hornina se na pásovém dopravníku dovezla do nejvyššího patra.  Tam ji vězni kladivy roztloukali na menší kusy, které sítem v podlaze propadaly do nižšího patra. To se několikrát opakovalo až do přízemí. Tam se kousky rudy ručně třídily na více či méně kvalitní surovinu. Ta kvalitnější se nakládala do kovových barelů o váze osmdesát kilogramů a méně kvalitní se pěchovala do jutových pytlů. Oboje bylo nakonec odesláno do SSSR na výrobu sovětské jaderné zbraně.

                Ve Vykmanovském táboře byl známý i blok L. Tamní vězni vyvíjeli jinou pracovní činnost. Stavěli v blízkém Ostrově domy pro horníky řádně zaměstnané v uranových dolech. Na kvalitě staveb je dodnes patrná kvalifikace jejich stavitelů. Hlavně při přestavbách nebo rekonstrukcích se projevuje, že je stavěli vojáci, lékaři, soudci, kněží atp.

                O pořádek v táborech pečoval Sbor národní bezpečnosti, oddíl Jeřáb. Ten při správě táborů prokázal mimořádnou brutalitu. V té mu konkurovali kápové - velitelé jednotlivých baráků, kteří byli verbováni v řadách kriminálních vězňů nebo mezi válečnými zločinci z řad Gestapa nebo SS. Centrální kasárna SNB byla společně s vyšetřovnou a věznicí StB na Mariánské v budovách bývalého kapucínského kláštera. Ten byl zbořen v polovině šedesátých let dvacátého století pro katastrofální stav budov.

                S likvidací Nápravně-výchovných táborů Jáchymov bylo započato koncem padesátých let. Poslední tábor-Rovnost byl uzavřen 15. června 1961 a centrum těžby uranu bylo přesunuto na Příbramsko.

                Po politických změnách v roce 1989 se v Jáchymově každoročně scházejí političtí vězni, kteří zde vzpomínají na ty, kteří „nápravu“ nepřežili. Je slouženo Te Deum v chrámu sv. Jáchyma a sv. Anny a poté jde pietní průvod k symbolickému Hrobu obětí všech diktatur na místním hřbitově. Poté se účastníci vzpomínkové akce přesouvají do Dolního Žďáru k Věži smrti, kde pokládají věnce.

                V parku před kostelem je malý parčík, který má pronajatý Klub politických vězňů. V parku se nachází Brána do Jáchymovského pekla-pomník odhalený 31. 5. 1997 tehdejším prezidentem republiky Václavem Havlem ministrem vnitra Janem Rumlem. K Bráně vede cyklus plastik Křížová cesta ke svobodě. Každý kámen zde symbolizuje jeden tábor.