O SMOLINCI A URANU
Uran byl objeven v roce 1789 Martinem Heinrichem Klaprothem. Přesněji řečeno Klaproth objevil oxid uranu. Tento nový prvek pojmenoval podle planety Uran, objevené Herschelem. Čistý uran získal až Eugéne-Melchior Péligot v roce 1841 redukcí chloridu uraničitého draslíkem.
Uran je posledním přirozeným prvkem periodické soustavy s atomovým číslem 92 a atomovou hmotností 238,08. V přírodě se nachází v řadě podob – známo jich je přes sedmdesát a to v primární i druhotné podobě. Primární uranové nerosty nacházíme v magmatických horninách jako prosté nebo složené oxidy. Nejznámější z nich je smolinec (nasturan). Druhotné uranové nerosty potom známe jako křemičitany, uranové slídy, uhličitany nebo sírany.
V Jáchymově byl smolinec znám jako smolné blejno, černé blejno, čertův kámen nebo Pechblende. V latinských spisech figuruje název pseudodogalena nigra compacta. A jeho přítomnost byla jedním z důvodů úpadku dolů. Se zvyšující se přítomností smolince horníci objevovali místo stříbra stále častěji nikl a kobalt. A nakonec jen smolinec.
Nenáviděný kámen (jak koneckonců ukazuje i samotný název) však čekal na svou příležitost. Už v roce 1843 začíná průmyslová těžba smolince. A to pro potřeby továrny na uranové barvy založené Adolfem Paterou. Ročně se vytěžilo zhruba 50 tun uranové rudy.
Uranové sklo, respektive sklo zabarvené uranovou barvou, bylo zpočátku jen kuriózním suvenýrem. První zprávy o těchto barvách pochází již z osmnáctého století. Takto zabarvené sklo se vyznačovalo zvláštní dvoubarevností. Jinou barvu mělo ve světle dopadajícím na povrch, a jinou při procházení světla sklem (plná a prázdná sklenka). Až právě chemik Patera svým výrobním postupem zdokonalil celý proces a tím umožnil průmyslovou výrobu těchto barev. Svědčí o tom například cena udělená jáchymovské chemičce na 37. zasedání německých lékařů a přírodovědců v Karlových Varech roku 1862.
Dalším přínosem smolince je význam na vědeckém poli.
V roce 1896 objevuje H. Becquerel radioaktivitu a v roce 1898 Pierre a Marie Curieovi polonium a radium. Tyto objevy mají rovněž kořeny v Jáchymově. Izolovány totiž byly tyto prvky z odpadu po výrobě barev. Doklady o dodávkách jsou dodnes uloženy v SÚA v Praze.
Marie Curie-Sklodowská zjistila, že smolinec je radioaktivní a obsahuje uran. Uranové barvy ale radioaktivní nebyly a odpad je až třikrát radioaktivnější než původní smolinec. Nejen, že s Pierrem objevili nové prvky, ale navrhli i způsob zpracování na radiové soli. Z bezcenného odpadu se tak doslova přes noc stala neskutečně cennou surovinou. V roce 1911 se např. za jeden gram radia platilo 500.000 Německých Marek. Radium se v Jáchymově vyrábělo až do roku 1938 a jednalo se o celosvětový monopol. Ročně se získaly zhruba dva gramy čistého radia. Maximální produkce byla 3,5 gramu v roce 1937.
Ale smolinec a uran ještě nevyjevily vše.
V roce 1905 provedli fyzikové J. Mache a S. Mayer rozbor Karlovarských, teplických, mariánskolázeňských a františkolázeňských léčivých pramenů. Na žádost ministerského rady Ing. Josefa Štěpa byl proveden i rozbor pramenů na dole Werner (Rovnost) v Jáchymově. Při tomto rozboru byla stanovena silná radioaktivita těchto pramenů. Ta byla zapříčiněna přítomností radonu – lehkého plynu vznikajícího při rozpadu radia ve smolinci.
Tato voda nakonec slouží i díky pokusům Dr. Gottlieba a Ing. Štěpa dodnes k léčbě nemocných v jáchymovských lázních.
Svůj největší potenciál ale uran vyjevil až po druhé světové válce. Nejen jako možný zdroj energie, ale hlavně jako ničivá síla – v podobě jaderné pumy. To také obrovsky zvýšilo poptávku po smolinci a v něm obsaženém uranu a zapříčinilo nejsmutnější kapitolu v historii Jáchymova.
V letech 1945 – 1991 bylo do sovětského svazu vyvezeno přes 100.000 tun uranu. Z Jáchymova 7200 tun. Československo tak z obrovského nerostného bohatství nemělo nic, údajně šlo o odměnu za osvobození. Navíc v Jáchymově v prvních dvaceti letech socialistického zřízení vznikají kvůli těžbě uranu koncentrační tábory, které se příliš nelišily od těch nacistických. Vězni byli zneužíváni k otrocké práci bez jakékoliv ochrany před radioaktivitou. Doly byly v tomto období doslova vyrabovány.
Kapitola hornictví se tak, pravděpodobně natrvalo, uzavřela po úctyhodných 503 letech.