JÁCHYMOV – brána Krušných hor

Objev štěpení atomového jádra uranu v prosinci 1938 Otto Hahnem a Fritzem Straßmannem, teoreticky vysvětlený Lise Meitnerovou a Ottou Frischem, zásadně změnil význam uranu. Ukázalo se, že při štěpení izotopu U-235 dochází k uvolnění obrovského množství energie a k emisi neutronů, které mohou vyvolat řetězovou reakci.

V Německu byl krátce poté zahájen projekt známý jako Uranverein (Uranový spolek). Cílem nebylo od počátku výhradně vyvinout atomovou bombu, ale především sestrojit tzv. Uranmaschine – zařízení umožňující řízenou štěpnou reakci, tedy jaderný reaktor. Na projektu pracovali přední fyzikové včetně Wernera Heisenberga, Kurta Diebnera a dalších.

Po připojení Sudet k Německé říši v říjnu 1938 přešla jáchymovská ložiska pod kontrolu německých orgánů. Správu převzala společnost Joachimsthaler Bergwerke GmbH. Uranová ruda byla zpracovávána mimo jiné koncernem Degussa, který měl zkušenosti s chemickým zpracováním kovů a radioaktivních látek.

Těžba mezi lety 1939 a 1944 postupně rostla. Údaje se liší podle pramenů, avšak přibližné hodnoty jsou následující:

1939 – přibližně 4,8 tuny
1940 – kolem 6 tun
1941 – kolem 5,5 tuny
1942 – přibližně 9,5 tuny
1943 – přibližně 10,5 tuny
1944 – kolem 11,5 tuny

Tyto objemy byly ve srovnání s poválečnou těžbou relativně nízké, ale měly strategický význam. Německý program však nedokázal vyřešit klíčové technické problémy – zejména otázku moderátoru (grafit vs. těžká voda) a průmyslového obohacování uranu.

Po porážce Německa získal Sovětský svaz nejen přístup k jáchymovským ložiskům, ale také část německých zásob uranu (odhaduje se kolem 40 tun) a výsledky výslechů německých vědců. Tyto faktory urychlily sovětský atomový program.

Jáchymov tak sehrál roli ve dvou jaderných projektech – nejprve německém výzkumu, poté sovětském zbrojním programu.