10. TÁBORY NUCENÉ PRÁCE A SYSTÉM NUCENÉ PRACOVNÍ SÍLY
10.1 Nedostatek pracovních sil a náborová politika
Po roce 1945 čelily Jáchymovské doly zásadnímu problému – nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Těžba měla být dramaticky navýšena, avšak region byl po válce demograficky oslaben odsunem německého obyvatelstva.
V letech 1946–1948 probíhaly intenzivní náborové kampaně. Zaměstnanci byli lákáni:
• nadprůměrnými platy (často na úrovni členů vlády),
• přidělením bytu,
• volnými sobotami (v době šestidenního pracovního týdne),
• vyjmutím z lístkového systému,
• přednostním zásobováním.
Přesto se plánované kvóty, které se pohybovaly mezi 30 000 až 60 000 zaměstnanci, nepodařilo naplnit.
10.2 Využití válečných zajatců
Již během války využívala německá správa válečné zajatce. Po roce 1945 byli do Jáchymova nasazeni němečtí zajatci deportovaní ze sovětských táborů. Odhaduje se, že šlo o 3 600 až 4 200 osob.
Jejich pracovní podmínky byly tvrdé, avšak systém nucené práce dosáhl plného rozsahu až po roce 1948.
10.3 Zákon o táborech nucené práce (1948)
Po únoru 1948 byl přijat zákon o zřízení táborů nucené práce (TNP). Původně měl být nástrojem „převýchovy“ osob označených za třídně nespolehlivé. Směrnice ministerstva vnitra z roku 1949 však jasně ukazují, že TNP byly chápány jako třídní zbraň.
Směrnice z 8. srpna 1949 stanovily:
• cílovou dodávku 3 000 osob měsíčně do TNP,
• zaměření především na příslušníky bývalé buržoazie,
• vysídlení „nežádoucích osob“ z velkých měst, zejména Prahy.
Z dokumentu vyplývá vědomý záměr využít pracovní tábory jako nástroj sociální restrukturalizace společnosti.
10.4 Síť táborů na Jáchymovsku
V bezprostřední blízkosti dolů vznikla rozsáhlá síť nápravně-výchovných táborů:
Svornost
Rovnost
Eliáš I a II
Vykmanov I a II
Nikolaj
Barbora (Vršek)
Adam
Eva
Ústřední tábor u dolu Bratrství
Další tábory existovaly v oblasti Horního Slavkova a na Příbramsku.
Počet vězňů v první polovině 50. let dosahoval 20 000 až 25 000 osob. Vězni byli označováni zkratkou MUKL – muž určený k likvidaci.
10.5 Pracovní podmínky
Vězni pracovali:
• v hlubinných štolách,
• při ražbě nových chodeb,
• při transportu materiálu,
• při ručním drcení rudy.
Ochrana před radioaktivitou byla minimální. Vysoká prašnost, vlhkost a fyzická náročnost vedly k četným pracovním úrazům. V letech 1950–1960 došlo k přibližně 30 000 pracovním úrazům, z toho kolem 450 smrtelných.
Úmrtnost způsobená nemocemi, následky bití či vyčerpáním není přesně doložitelná.
10.6 Systém řízení a kontrola
Tábory podléhaly ministerstvu národní bezpečnosti. Ostrahu zajišťoval Sbor národní bezpečnosti. Vnitřní hierarchii doplňovali tzv. kápové, často rekrutovaní z kriminálních vězňů.
Model organizace práce vykazuje podobnosti se sovětským systémem Gulag:
• pracovní normy jako základ hodnocení,
• kombinace represivní a produkční funkce,
• centralizovaná bezpečnostní kontrola.
Je však nutné zdůraznit, že jáchymovský systém byl právně ukotven v československém právním rámci a nebyl přímou kopií sovětských táborů, přestože inspirační vazby jsou zřejmé.
