Jdi na obsah Jdi na menu
 


JÁCHYMOV A NÁBOŽENSTVÍ

Náboženská situace v Jáchymově byla od samého počátku spletitá. Brzy po založení osady Martin Luther přibil své teze na vrata kostela ve Wittenbergu (1517). A vzhledem k silnému vlivu Saska a skladbě obyvatelstva (většina byli Němci) v této oblasti Čech je jasné, že zde reformace nalezla živnou půdu. Kromě toho zde byl i vliv utrakvistů či Jednoty Bratrské a nechyběla zde samozřejmě ani katolická církev. Například dominikáni zde plánovali stavbu kláštera (na místě dnešního Radiumpaláce), ale pro příklon města k reformaci z jeho stavby sešlo. Připravený stavební materiál byl použit např. i na stavbu Panského mlýna. V této době město navštívil i Tomáš Münzer, ale pobyt jej zklamal, protože nenalezl tolik následovníků, v kolik doufal. Za Šmalklandské války se město zcela přiklonilo k podpoře protestantů a po porážce povstání bylo potrestáno omezením svých práv. Od přísnějšího trestu se upustilo s ohledem na příjmy, které odsud koruně plynuly.

V Jáchymově je již v roce 1516 připomínána škola, která se vlivem reformačního hnutí transformovala na Latinskou školu. Tyto školy měly podle Luthera nezastupitelné místo ve výchově mládeže, ale i církevní hudby. A právě představitelé školy hráli v náboženském životě města nezastupitelnou roli. Šlo jednak o Mathesia, který byl rektorem a právě jeho diplomatické obratnosti při slyšení před králem zabránily represím po porážce ve Šmalklandské válce. Navíc vymohl pro obyvatele Jáchymova náboženskou svobodu, což v té době nebylo úplně samozřejmé a vlastně ani časté. Další významnou osobností byl profesor Nikolaus Herman. Od roku 1518 až do své smrti v roce 1561 žil v Jáchymově a proslul hlavně jako skladatel evangelických církevních písní. Některé z nich jsou v německém prostředí zpívány dodnes.

Náboženské poměry se začaly významně měnit po úpadku dolů a vlivem následující Třicetileté války. V Loketském kraji a tím i v Jáchymově byla po roce 1620 rekatolizace brzděna jednak ozbrojeným odporem obyvatel, jednak vlivem blízkosti Saska a tím i jakési ochrany ze strany saského kurfiřta Jana Jiřího. V Jáchymově proto rekatolizace probíhala za asistence vojska a došlo i k uzavření kostela sv. Jáchyma (19. srpna 1623), který byl jako první kostel v Čechách stavěn jako protestanský. Ke znovuotevření kostela došlo 9. září 1624, kdy dominikán Georg Landherr kostel vysvětil v katolickém ritu. I tak ale obyvatelstvo zůstává v evangelické víře – i když byla uzavřena Latinská škola, vyhnáni evangeličtí pastoři a přesvěcený kostel. Obyvatelé jednak odmítali navštěvovat katolické Bohoslužby nebo dokonce docházeli do Saska. Konala se i řada domácích soukromých pobožností, kterým se nedalo zabránit. Násilná rekatolizace je dekretem panovníka v Jáchymově v roce 1625 zakázána. Došlo totiž k oživení těžby a panovník tento trend nechtěl ohrozit. Nicméně již o rok později je nařízena povinná nenásilná rekatolizace. Kdo se jí nechtěl podvolit, musel odejít ze země. Veškerý jeho majetek se stal majetkem města a to muselo panovníkovi vyplatit ¼ jeho hodnoty. Jezuité i přes zákaz rekatolizují násilně a jsou vzbouřenými horníky v roce 1631 z Jáchymova vyhnáni.

Vrcholem rekatolizačních snah bylo působení jezuity Franciscuse Albanuse. Tento člen Tovaryšstva Ježíšova byl považován za jednoho z nejlepších rekatolizátorů v řadách katolické církve na našem území. Brzy po svém příchodu poznal, že vojenský nátlak nepomůže, protože obyvatelstvo přítomnosti vojsk tak nějak přivyklo. Ve městě se totiž vystřídaly prakticky všechna vojska, zapojená do války. Proto přítomnost císařské posádky, což byl oblíbený způsob Habsburků na podporu rekatolizace, v tomto případě selhal. Navíc veškeré výsledky rekatolizačních snah byly více než žalostné. V roce 1636, tedy za dvanáct let, žili v Jáchymově pouze tři katolíci, z nichž jeden je v kronice zaznamenán jako notorický opilec. Franciscus Albanus ve své korespondenci neskrýval obdiv k pevnosti ve víře u prostých lidí, ale i jejich věroučné znalosti. Tyto znalosti jim podle Albanuse zprostředkovávaly hlavně písně Nikolause Hermana. Aby těmto znalostem mohl čelit a vysvětlovat jejich omyly, začal studovat knihy Latinské knihovny, Hermanovy písně a další evangelické spisy. Dostavil se ale zcela jiný efekt, než ve který jeho nadřízení doufali. Albanus totiž odjel do Saska, kde veřejně konvertoval k evangelické víře.

Rekatolizace tak naplno propukla až po roce 1648, kdy Vestfálský mír ukončil nejen Třicetiletou válku, ale i veškeré naděje evangelíků na náboženskou svobodu v Čechách. V roce 1652 emigrovalo 854 horníků s rodinami a další obyvatelé do blízkého Saska, kde pro ně Jan Jiří založil zcela nové město – dnešní Johanngeorgenstadt. K tomuto hromadnému odchodu došlo poté, co se do města vrátili Jezuité v doprovodu silného oddílu císařského vojska. V této odlivové vlně nakonec odešla polovina obyvatel Jáchymova. Nicméně ještě v roce 1659 místní děkan písemně napomenul kantora, že hraje ve škole luteránské písně. Jáchymov tak byl jeden z posledních ostrůvků evangelického hnutí na území Čech.

Evangelíci se v Jáchymově znovu objevují až na konci devatenáctého století. V roce 1914 si zdejší augsburský sbor postavil kostel Spasitele, který po roce 1945 převzala Českobratrská církev evangelická.