SOUŽITÍ ČECHŮ A NĚMCŮ
Zprávy o soužití Čechů a Němců jsou doloženy již od prvopočátku osídlení oblasti. Ačkoli klášter v Teplé, který území ve 13. století kolonizoval (osada Konradsgrün), vysílal především Bavory a Sasy, existují i zprávy o přítomnosti Čechů. Dochovaly se například zmínky o kázání v českém jazyce. Poté však národnostní rozlišení v pramenech prakticky mizí a znovu se výrazněji objevuje až v 19. století.
S nástupem nacionalismu dochází i k ostřejšímu rozdělení podle původu. Ke konci 19. století existují zprávy o příchodu Čechů do města, nelze však přesně určit jejich počet. Jedním z hlavních důvodů byla skutečnost, že šlo většinou o sociálně slabší vrstvy. Mnozí neuměli číst ani psát a sčítací formuláře za ně často vyplňoval nadřízený, který je bez dalšího označil za Němce. Dalším faktorem byla obava ze ztráty zaměstnání při otevřeném přihlášení se k české národnosti. Nařízení o zrovnoprávnění němčiny a češtiny z roku 1880 zde navíc nebylo v praxi důsledně uplatňováno.
Ke skutečně striktnímu rozdělení dochází až po vzniku Československé republiky. V té době žilo v okrese Jáchymov 18 408 Němců a pouhých 9 Čechů. Místní Němci usilovali o odtržení od Čech a připojení k Německu, konkrétně k Sasku. Dne 30. prosince 1918 proto město i doly obsadila Československá armáda. Jednalo se o přibližně stočlenný oddíl pod velením kapitána Müllera. Požadoval rozpuštění domobrany a plnou poslušnost vůči Československé republice. Uklidnění situace však bylo jen zdánlivé. Německé obyvatelstvo těžce neslo zejména snižování počtu německých úředníků z důvodu neznalosti češtiny a také nedostatečnou podporu německého školství ve srovnání se školstvím českým.
V roce 1919 se ve městě usazuje několik rodin legionářů jako posílení českého živlu. Tento proces však probíhal pozvolna. V roce 1920 zde žilo 279 Čechů a 16 749 Němců. Řízení města i většiny průmyslových podniků tak zůstávalo převážně v německých rukou. Jednotliví čeští představitelé to neměli jednoduché. Dochoval se například výrok z roku 1919 z jednoho hostince na adresu českého ředitele tabákové továrny G. Cinnera: „Für einen Tschechen kochen wir nicht.“ – „Pro jednoho Čecha nebudeme vařit.“ O napjatých vztazích svědčí i komplikované pokusy o založení české veřejné knihovny. Přestože existoval zákon o veřejných knihovnách, vedení města kladlo překážky až do roku 1927, kdy stát zasáhl a pro potřeby české knihovny zabral německou veřejnou čítárnu.
Možnosti sbližování výrazně omezila hospodářská krize ve dvacátých letech a následný vzestup nacismu ve třicátých letech. Roku 1934 okresní hejtmanství v Jáchymově zakázalo činnost Německé národní sociální strany a Německé strany nacionální. Jejich členové byli vyloučeni z městského i okresního zastupitelstva a nahrazeni zástupci aktivistických německých stran, tedy těch, které spolupracovaly s Československou republikou.
Přesto již v roce 1934 otevřeně podporovala Sudetoněmeckou stranu (SdP) přibližně třetina obyvatel města a další třetina ji podporovala skrytě. Roku 1938 žilo ve městě 9 000 Němců a 300 Čechů. Po Hitlerově projevu v Norimberku dne 12. září 1938 došlo v Jáchymově i okolí k nepokojům, které vyvrcholily přepadáním úřadů, pošt a četnických stanic.
Z této doby téměř chybějí zmínky o přítomnosti židovského obyvatelstva. Poválečný kronikář pouze konstatuje, že chybějí zprávy o jejich osudu. Další zmínky se objevují v dobovém tisku, například o likvidaci modlitebny ve vile Richter či o arizaci židovského majetku podle hlášení německých úřadů.
Paradoxně během druhé světové války počet Čechů ve městě vzrostl. Německé obyvatelstvo se stalo říšskými občany a muži podléhali branné povinnosti. Německá správa proto do města přesídlila české rodiny jako náhradu za chybějící pracovní síly.
Po skončení druhé světové války nevstoupilo do města žádné z vítězných vojsk, přestože Jáchymov ležel v západní části demarkační linie. Z místních Čechů vznikl v květnu a červnu Revoluční výbor vedený Františkem Kroupou, úředníkem režie tabákové továrny. Okresní revoluční výbor vedl Stanislav Pýcha. Výbory byly proškoleny v Karlových Varech a dokázaly udržet pořádek. Pouze 4. června byl na rozkaz partyzánů před kostelem sv. Jáchyma bez soudu oběšen majitel vinopalny a pily Steinsfelsner, obviněný ze založení místní jednotky SA a z přechovávání zbraní. Na prsou měl ceduli s nápisem: „So wird die Nichtbefolgung der Verordnungen bestraft.“ – „Tak bude trestáno neuposlechnutí nařízení.“
Ve dnech 26.–28. srpna město navštívil sovětský generál Michajlov s plukovníkem Alexandrovem a doprovodem. Dne 11. září město obsadilo šedesát vojáků Rudé armády. V hotelu Elektra byla následně ubytována česká vojenská posádka.
V rámci poválečného vývoje došlo i v Jáchymově k odsunu německého obyvatelstva. Město spadalo do západočeské oblasti V02 (Vejprty, Kadaň, Žlutice, Podbořany, Karlovy Vary) a odsun byl plánován na červen 1945. Již 5. června bylo německému obyvatelstvu nařízeno odevzdání radiopřijímačů a městem se začaly šířit zprávy o chystaném odsunu. Nastala vlna sebevražd a hluboké beznaděje. V červenci vstoupilo v platnost nařízení o označování osob a domů. Němci museli nosit bílou pásku a na domech vyvěšovat bílé prapory. Češi nosili odznaky v národních barvách a vyvěšovali státní vlajku. Od osmi hodin večer platil pro Němce zákaz vycházení. Obecně byl zakázán rybolov a vstup do lesů. Funkcionáři německých organizací museli odevzdat spravovaný majetek.
Sběrné středisko osob určených k odsunu bylo zřízeno v budově tabákové továrny, jejíž provoz již po válce nebyl obnoven. Transporty probíhaly od června do listopadu přes Boží Dar. Do konce roku 1945 bylo z celého okresu odsunuto necelých 5 000 osob. V dubnu 1946 následoval další odsun 1 203 osob. Poslední transport proběhl v září 1946. Z odsunu byly vyjmuty rodiny osob nezbytných pro hospodářství a zejména pro provoz uranových dolů. V březnu 1947 žilo ve městě 7 393 obyvatel, z toho 5 778 Čechů a Slováků a 1 172 Němců (773 horníků a 393 dalších specialistů). Mezi Němci byli i lidé přemístění z jiných oblastí Čech se souhlasem československé vlády a také bývalí váleční zajatci propuštění po roce 1950.
Postupnou asimilací potomků původních obyvatel tak bylo ukončeno dlouhé období soužití – a často i soupeření – dvou národů na území města.
