Jdi na obsah Jdi na menu
 


JÁCHYMOVSKÉ ŠKOLSTVÍ

2. 10. 2015

První školou nové osady a později města byla Latinská škola. Ta byla založena pravděpodobně již v roce 1516, nejpozději však o rok později. V souvislosti s povýšením osady na město se stala tzv. prostřední školou, protože zde chyběla výuka základních předmětů – čtení, psaní, němčina. Na druhou stranu se ale její první rektor Štěpán Roth (rektor 1520 – 1523) zasadil o výuku řečtiny a žáci školy tak hráli latinská a řecká dramata (na pražské univerzitě se řečtina vyučovala až od roku 1540). Mezi nejvýznamnější rektory patřil bezesporu Johannes Mathesius. Ten dal škole pevnou vnitřní strukturu a zasadil se o výuku katechismu. Sice byl tento krok zpočátku odmítán, ale díky tomu se škola stala ohniskem šíření reformace do širokého okolí. V roce 1551 Mathesius sepisuje nový školní řád - Joachimsthaler Kirchen-Schul und Spitalordnung. Tento se později stal vzorem pro školní řády dalších latinských škol. Žáci měli být podle tohoto řádu nejen vzděláváni, ale i vychováváni a byly jim vštěpovány morální zásady. Součástí školy byla i knihovna, která se z větší části zachovala dodnes. Tato knihovna byla chloubou školy a při převzetí města panovníkem ji při své inspekci obdivoval i nový král Ferdinand I. Mezi vynikající osobnosti školy patřili např. Petr Plateanus, Filip Eberbach, Georg Agricola nebo Nicolaus Hermann. Poslední jmenovaný zde působil jako učitel hudby. Škola se totiž věnovala i instrumentální a vokální hudbě, její žáci např. pravidelně zpívali v kostele a různých slavnostech. Písně složené tímto učitelem dodnes najdeme ve zpěvnících evangelické církve. Původní osobní zpěvníky Hermannem odkoupilo město v roce 1561 těsně před jeho smrtí a ty jsou tak dodnes součástí dochované části knihovny latinské školy.

Mathesius ale vedle práce v latinské škole ve městě zakládá i dívčí evangelickou školu. To ale přineslo protesty nejen městské rady, ale i latinské školy. V letech 1540 – 1551 vzniká zásluhou učitelů školy a starosty Štěpána hackera i veřejná knihovna. Ta jako první na světě používala tištěný výpůjční řád. Konec školy předznamenala bitva na Bílé Hoře a následná rekatolizace Čech. Jejím posledním rektorem byl v roce jejího uzavření (1627) Václav Hillinger. Za dobu její existence v ní působilo 24 rektorů a 25 kantorů.

Na počátku osmnáctého století bylo stále patrnější, že hornictví již nevystačí s prostými dělníky a zkušenostmi předávanými z otce na syna. Bylo zřejmé, že je potřeba horní odborníky vychovávat a vzdělávat odborně. První školou takovéhoto typu na světě bylo Hornické učiliště zřízené příkazem císaře Karla VI. dne 13. října 1716. Tato škola měla vzdělávat báňské odborníky pro celou monarchii. Jáchymov nebyl jako místo jejího zřízení vybrán náhodou. Jednak se jednalo o pokus vzkřísit skomírající doly, jednak zde již působila soukromá škola podobného zaměření zřízená správcem vrchního úřadu J. F. Weyerem. Koncem roku byli přijati první čtyři žáci. V roce 1733 vypracoval český báňský inspektor Jan František Lauer instrukce pro výuku, které zahrnovaly povinné vyučování matematiky (včetně geometrie), výuku vedenou v latinském jazyce, horní právo, budování důlních děl včetně jejich vyměřování, nauku o rudách a povinné laboratorní práce jako součást výuky. Výuka trvala dva roky, poté žáci skládali praktické zkoušky. Škola byla zrušena dekretem Marie Terezie dne 10. března 1762 a stala se součástí týmž patentem zřízeného Ústavu mineralogie a metalurgie při Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (dnes součást Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy). Osnovy školy byly použity při založení hornického učiliště v Banské Štiavnici, kam byla ke konci osmnáctého století přesunuta veškerá báňská výuka z celé monarchie.

Nejstarší známá škola byla zřízena již v roce 1518 v domě Hanse Weitzelmanna. V roce 1535 město kupuje palác Vavřince Šlika postavený mezi kostelem sv. Jáchyma a dolem Svornost a zřizuje školu v něm. Původně se jednalo pouze o chlapeckou školu, ale od roku 1851 existují zmínky o dvou dívčích třídách. V budově se nacházela jak obecná škola (Volksschule), tak škola měšťanská (Bürgerschule). Po požáru města v roce 1873 byly škola umístěny nouzově v továrně Johanna Klingera. Tento stav byl samozřejmě nevyhovující, takže se žáci stěhovali do opravované školy postupně, jak to bylo možné. Nově rekonstruovaná škola měla velmi dobré rozdělení na jednotlivé třídy se specializovanými učebnami (chemie, fyzika, přírodověda, hudba) a bohaté sbírky nejrůznějších pomůcek. Na obnovu školy a celého města totiž solidárně přispívala prakticky celá monarchie. V roce 1888 byla na místě původního hřiště postavena tělocvična. V této přístavbě se konala nejen výuka tělesná, ale probíhala zde i kulturní představení žáků školy. S výukou vypomáhaly i sestry Řádu sv. Karla Boromejského, které měly svou budovu mezi mincovnou a děkanstvím. Umístění školy v horní části města (Oberthal) přinášelo hlavně v zimních měsících problémy žákům žijícím v dolní části údolí (Unterthal). Proto byla v roce 1890 zřízena II. obecná škola v domě poskytnutém členem městské rady. Tento původně obytný dům ale přestal brzy postačovat kapacitně a proto město přistoupilo k výstavbě další školy. Stalo se tak při příležitosti oslav padesátého výročí korunovace Františka Josefa I. a škola tak byla otevřena 1. října 1899. Pojmenována byla podle císaře jako Franz Josef Kaiser Schule. Byl také vypracován nový Školský plán, který určoval rozdělení tříd a žáků mezi obě školy.

Po vzniku samostatného Československa vznikla 17. října 1921 v této „nové“ škole i česká třída. Zároveň byla zřízena i mateřská škola. Vzhledem k nárůstu počtu českých dětí byly v roce 1927 otevřeny další české třídy obecné školy. Mateřská škola byla pro kapacitní nedostatečnost budovy přemístěna do městského chudobince. Vzhledem k těmto problémům se snažilo město postavit ryze českou, na německém školském systému nezávislou školu. Po dlouhých jednáních bylo vybráno místo nad hřbitovem na odvale bývalého stříbrného dolu Schindler (ten byl původně při hlavní cestě a v roce 1981 se do něho propadla budka čerpadláře benzínové stanice). Stavba však byla z nejrůznějších příčin odkládána. Protože děti odrůstaly a neměly k dispozici českou školu, odstěhovávaly se s rodiči z města. To ale vadilo vedení tabákové továrny, protože ta tak přicházela o často kvalifikované dělníky. Proto její ředitelství dalo k dispozici svůj úřednický dům naproti hlavní budově továrny. Česká škola tam byla otevřena 26. listopadu 1933. Zároveň bylo zažádáno o zřízení české měšťanské školy a ta byla otevřena v roce 1934. Ve městě tedy vedle sebe existovala německá i česká obecná a měšťanská škola.

Po druhé světové válce bylo 3. září 1945 v Jáchymově pět tříd obecné školy a jedna třída školy mateřské. Pod místní školu patří i národní škola na Mariánské a Suché. Všechny jáchymovské třídy sídlily v budově školy Františka Josefa I. (škola se tak ale oficiálně nejmenovala již od vzniku ČSR v roce 1918). Budova kapacitně přestávala stačit, a proto bylo přistoupeno k výstavbě zcela nové a moderní školy. Ta byla otevřena 29. srpna 1954 a jako škola slouží dodnes. Byli sem přestěhováni i žáci bývalé Bürgerschule u kostela. Bývalá škola byla adaptována na zařízení pro patologicky narušenou a obtížně vychovatelnou mládež, ale nakonec byla opuštěna a zbořena. Pro potřeby školství tak ve městě stály dvě budovy školy, přičemž do „staré“ školy docházeli žáci prvních a druhých tříd, do „nové“ ŠKOLY MARIE CURIE-SKLODOWSKÉ žáci tříd ostatních. Ve „staré“ škole byla rovněž školní družina. Pro potřeby předškolních dětí byly ve městě postaveny jesle a čtyři mateřské školy.

Dnes je základní škola Marie Curie-Sklodowské znovu spojena i s předškolským zařízením.