OSTATKY JÁCHYMA ONDŘEJE ŠLIKA
Poprava a vystavení ostatků
Podle původního rozsudku měl být sťat a rozčtvrcen. Nakonec mu byla – vedle samotného setnutí – uťata pravá ruka jako trest za „zločin proti panovníkovi“. Jeho hlava byla spolu s useknutou rukou symbolicky umístěnou přes ústa vystavena na Staroměstská mostecká věž. Šlo o demonstrativní akt, který měl odstrašit případné další odpůrce habsburské moci.
V roce 1622 se hraběnce Šlikové za podpory českých pánů podařilo vyprosit sejmutí ostatků a jejich důstojné pohřbení. Lebka s pravou rukou byla uložena do rodové krypty u kostela sv. Salvátora na Starém Městě pražském. Jáchym Ondřej byl stavebníkem tohoto kostela a roku 1613 se podílel i na jeho projektu, což dodává prvnímu místu uložení jeho ostatků silný osobní rozměr.
Putování ostatků
V letech 1631–1632, během saského vpádu do Prahy, byla hrobka otevřena a ostatky byly přeneseny do zámecké kaple v Kopidlně. Odtud byly následně převezeny do nové rodové hrobky u Veliše na Jičínsku. Mauzoleum se nachází severně od obce Veliš, při silnici směrem na Podhradí.
V hrobce u Veliše byla původně pohřbena pouze lebka a pravá ruka, neboť místo uložení těla nebylo známo. Teprve roku 1767 zaznamenal jáchymovský děkan Antonín Jäckel do farní kroniky, že při stavbě nové sakristie u kostela sv. Jáchyma v Jáchymově bylo nalezeno tělo pohřbené v rudém sametu, jemuž chyběla hlava a pravá ruka. Podle tohoto zápisu bylo tělo převezeno do Veliše a pohřbeno jako tělo Jáchyma Ondřeje Šlika. Přímý důkaz totožnosti samozřejmě chyběl, nicméně indicie – především absence hlavy a ruky – byly považovány za přesvědčivé.
Sporné místo posledního odpočinku
Někdy je jako místo posledního odpočinku uváděn kostel Nanebevzetí Panny Marie v Plané na Tachovsku. Zdejší pohřební kaple však patřila vedlejší, tzv. hauenštejnské větvi rodu Šliků, což činí tuto hypotézu málo pravděpodobnou. Navíc byla krypta v roce 1828 otevřena a žádné ostatky odpovídající popisu Jáchyma Ondřeje zde nalezeny nebyly.
Závěr
Osud ostatků Jáchyma Ondřeje Šlika odráží dramatické dějiny pobělohorských Čech. Od veřejné popravy a vystavení na věži přes opakované přesuny až po konečné uložení v rodové hrobce – jde o příběh, v němž se prolíná politika, rodová paměť i snaha o zachování cti. Stejně jako jeho život, i jeho posmrtný osud zůstal pevně spjat s dějinami západních Čech a s rodem, jehož byl posledním ostrovským rodákem.
