Jdi na obsah Jdi na menu
 


NEVESELÁ ÚVAHA

20. 11. 2015

Jel jsem nedávno v Jáchymově přes náměstí a koukal nejen na to, abych nezapadl do nějaké díry i s autem, ale i okolo sebe. A protože se musí jet pomalu (pokud máte rádi své auto a obsah peněženky), měl jsem čas přemýšlet o tom, co vidím.

Na začátku devadesátých let dvacátého století byl Jáchymov ve stejném stavu jako jiná města. Namátkou blízký Ostrov nebo Český Krumlov. Staré domy byly ve špatném, ale zachranitelném stavu. O Českém Krumlově mluvím úmyslně. Kdo jej navštívil po roce 1989, spatřil krásné, ale zanedbané domy, často neobyvatelné nebo plné „nepřizpůsobivých“ občanů. Jáchymovský soubor goticko-renesančních domů je s fondem domů v Českém Krumlově nejenom srovnatelný, ale v mnoha ohledech ho předčí. Podobně vypadalo i staré město v blízkém Ostrově a na mnoha jiných místech České republiky. Co je tedy v Jáchymově jiné? Proč jinde vidíme opravené domy, které žijí kavárnami, galeriemi, obchůdky?

Jáchymov prostě doplatil na dějinné zvraty. Nejprve odsun německých obyvatel, přistěhování nových lidí, kteří mnohdy neuměli ani česky, tudíž jen těžko mohli hledat nové pouto k městu, poté masivní těžba uranu. Město se z toho evidentně ještě nevzpamatovalo hospodářsky, ani společensky. Jedinečný soubor domů srovnatelný s Telčí nebo již zmiňovaným Českým Krumlovem utrpěl těžké šrámy již před rokem 1989. Do tohoto roku také proběhlo mnoho demolic stavebně a historicky významných budov (stará radnice – 1946, pivovar – 1949, dům mincmistra, řada domů na Náměstí Republiky nebo kolem kostela, zasypání čtvrti Pffafengrün výsypkou Svornosti a Josefa, demolice náměstí Brotmarkt a začátku dnešní Lidické ulice, na jejichž místě vyrostly panelové domy a mnoho dalších historických budov). Nicméně šanci, kterou městu nabídly změny v roce 1989, si odpovědní nechali proklouznout mezi prsty. Historické domy obydlené „nepřizpůsobivými“ občany, kteří byli po totální devastaci domu (měď ze střechy do sběrny, dřevěné části domu do kamen) pouze přesunuti do jiné, mnohdy stejně cenné budovy. Nesmyslné prodeje domů soukromníkům, kdy ve smlouvách nenajdete jediný závazek pro nového majitele. Nový majitel bohužel v naprosté většině neměl zájem o dům jako takový, ale pouze o jeho využití jako bankovní zástavy. V současné době sice platí právní úprava, kdy lze takovéto jednání postihnout stejně jako další poškozování památek neúdržbou, ale zdá se, že představitelé města to ještě nezaregistrovali. Nebo zaregistrovali, ale je jim to jedno. Což je asi ještě horší.

Další věcí, které Jáchymov poškozují, je jeho špatná pověst u státních orgánů nejen v ČR, ale i v EU. Do Jáchymova totiž po roce 1989 plynuly dotační tituly jak do jiných sídel. Strukturální fondy Ministerstva kultury, Ministerstva životního prostředí nebo Ministerstva pro místní rozvoj byly poměrně štědré. Problémy s vyúčtováním nebo využitím dotací často vedly k vracení dotace, včetně smluvní pokuty. Město tak dostávalo stále méně peněz, až se penězovod zastavil téměř úplně. Oblíbeným trikem bylo „odstraňování ekologické zátěže“. Často se s odstupem času ukázalo, že místo deklarovaného (a z dotace zaplaceného) zalití betonem s odvodněním a odvětráním starého důlního díla bylo provedeno pouze vyzdění na šířku cihly s následným přestřikem betonu. Ekologická zátěž zůstala a navíc došlo k dalším finančním škodám. Dalším nešťastným rozhodnutím byla megalomanská výstavba kulturně-obytného komplexu v ulici K Lanovce. Tato akce, která skončila naprostým fiaskem, město obrovsky zadlužila, což vedlo k dalšímu odlivu peněz potřebných pro údržbu domovního fondu, památek, ale i, a to hlavně, opěrných zdí. Toto je jeden z nejméně patrných, ale o to závažnějších problémů města. Vždyť většina Jáchymova stojí na svém místě jen díky různým zídkám, opěrkám, tarasům. A když už došlo k opravě opěrné zdi, byla provedena prostým zabetonováním. Tudíž se za zdí hromadila voda a destrukce opěrky se tím urychlila. Nicméně se zdá, že tento problém odpovědné moc netrápí. Vesele se vstupuje do nové akce zušlechťování města.

Když pominu nešťastnou výstavbu v ulici K Lanovce, je jediným existujícím a komplexně zpracovaným plánem rekonstrukce Náměstí Republiky. Projekt řeší výstavbu inženýrských sítí, svedení dopravy k jedné straně náměstí a revitalizaci veřejného prostoru vznikem pěší zóny. Projekt byl vypracován již v letech 2005 až 2008. Dílčí části jsou již hotové a přinejmenším vzbuzují rozpaky. Náhrada trávníku před kostelem sv. Jáchyma kamennou dlažbou nebo výchozí bod turistických tras připomínající kamennou tribunu v sousedství radnice vzbuzují obavy nad příští podobou města. Na projektu je také podivné, že nebyl ani v přípravném řízení konzultován s orgány státní památkové péče.

Takže Jáchymov čeká krásné náměstí obklopené zchátralými skvosty pozdní gotiky a rané renesance, s jizvami po demolovaných budovách. Místy budou sesuté ulice nebo domy, protože opěrky je neudržely. Mrtvé centrum města v prudkém kontrastu s lázeňskou částí. Supermoderní lyžařský areál, ke kterému se jede ulicí hrůzy (bývalá tabáková továrna slouží jako ubytovna těch nejnepřizpůsobivějších).

Ale abych jen nekritizoval. Ve městě se památky i opravují. V roce 1992 zrestaurovaný kostel Všech svatých je skutečnou perlou města, královská mincovna od roku 1997 znovu hostí exponáty muzea (bohužel už ne městského, ale krajského – nebo naštěstí?), Rožmberský dům č. p. 4 opět ukazuje krásně malovaný strop v prvním patře (Jenže komu? A kdo o tom vlastně ví?). Díky snaze svých majitelů, a chce se mi říci radnici navzdory, jsou opravené domy č. p. 10, 11, 126, 133,145, 599. Možná jsou opravené i další, ale nevšiml jsem si.

Co vlastně Jáchymov nabízí návštěvníkům, ale hlavně místním? Nevím. Hledáte základní občanskou vybavenost, galerii, prodejnu se suvenýry? Nehledejte. Je to zbytečné. Vždyť město ani nedokáže zařídit, aby někdo umyl pamětní desku Johanna Mathesia umístěnou přímo na budově radnice a umatlanou při „rekonstrukci“ fasády. Kolem které chodí radní, starosta, občané i turisté – vždyť v budově je kromě Městského úřadu i Infocentrum.

Zbývá jen naděje. Naděje, že se do vedení města dostane někdo, kdo má zájem o město a ne pouze o své ego. Někdo, kdo nepodlehne megalomanii. Naděje, že se Jáchymov vrátí do širokého povědomí nejen jako „Údolí smrti“, ale jako perla širokého okolí. Klenot evropského významu na poli historie, vědy a poznání. Moc bych to Jáchymovu přál.