JÁCHYMOV A NÁBOŽENSTVÍ
Úvod
Jáchymov vznikl v době, kdy Evropou otřásaly náboženské změny zásadního významu. Krátce po založení horní osady vystoupil roku 1517 Martin Luther se svými tezemi ve Wittenbergu. Vzhledem k úzkým vazbám na Sasko, odkud přicházela podstatná část horníků, i k jazykové skladbě obyvatelstva bylo jen otázkou času, kdy reformační myšlenky zakoření i zde. Vedle luteránů zde působili utrakvisté i Jednota bratrská a samozřejmě i katolická církev. Náboženský vývoj města tak od počátku probíhal v napětí mezi několika proudy.
Reformace a zlatý věk evangelického Jáchymova
Reformační proud získal v Jáchymově velmi silné postavení. Dominikáni sice plánovali výstavbu kláštera na místě dnešního Radiumpaláce, avšak s příklonem města k reformaci z plánů sešlo. Připravený stavební materiál byl následně využit při jiných stavbách, například při budování Panského mlýna. Město navštívil i radikální kazatel Tomáš Müntzer, avšak nenalezl zde tak silnou podporu, jakou očekával.
Za Šmalkaldské války se město jednoznačně přiklonilo na stranu protestantů. Po porážce stavovského odporu následovalo omezení městských práv, avšak k tvrdším sankcím nedošlo, především s ohledem na významné příjmy, které těžba přinášela koruně.
Již roku 1516 je v Jáchymově doložena škola, která se pod vlivem reformace proměnila v latinskou školu. Tyto školy měly podle Luthera zásadní význam nejen pro vzdělávání mládeže, ale i pro rozvoj církevní hudby. Významnou osobností byl Johannes Mathesius, rektor školy a pozdější kazatel, který svou diplomatickou obratností při jednání před králem přispěl ke zmírnění represí po porážce protestantské strany. Zároveň se mu podařilo pro obyvatele města vyjednat určitou míru náboženské svobody, což bylo v tehdejších poměrech výjimečné.
Další mimořádnou osobností byl Nikolaus Herman, učitel a hudebník, který žil v Jáchymově od roku 1518 až do své smrti v roce 1561. Proslul jako skladatel evangelických duchovních písní, z nichž některé se v německém prostředí zpívají dodnes. Jeho tvorba sehrála klíčovou roli v upevňování evangelické identity místního obyvatelstva.
Rekatolizace a odpor
Zásadní obrat přinesl úpadek dolů a následně Třicetiletá válka. Po roce 1620 začala v českých zemích rekatolizace, avšak v Loketském kraji a tedy i v Jáchymově byla zpočátku zpomalena ozbrojeným odporem obyvatel i blízkostí Saska, které představovalo určitou ochranu. Rekatolizace zde proto probíhala za asistence vojska.
Dne 19. srpna 1623 byl uzavřen kostel sv. Jáchyma, původně vystavěný jako protestantský chrám, a 9. září 1624 jej dominikán Georg Landherr znovu vysvětil v katolickém ritu. Přesto většina obyvatel zůstávala věrná evangelické víře. Byla uzavřena latinská škola, evangeličtí kazatelé byli vyhnáni a bohoslužby probíhaly často tajně v domácnostech nebo obyvatelé docházeli do Saska.
Roku 1625 byla násilná rekatolizace v Jáchymově dočasně zakázána dekretem panovníka, neboť došlo k oživení těžby a panovník nechtěl hospodářský růst ohrozit. Již o rok později však byla nařízena povinná, byť formálně nenásilná rekatolizace. Ti, kdo se nechtěli podvolit, museli odejít ze země. Jejich majetek propadl městu, které z něj odvádělo čtvrtinu hodnoty panovníkovi. Jezuité se přes předchozí omezení pokoušeli postupovat tvrději a roku 1631 byli vzbouřenými horníky z města vyhnáni.
Franciscus Albanus a zlom
Vrchol rekatolizačních snah představovalo působení jezuity Franciscuse Albanuse. Ten patřil k nejzkušenějším rekatolizátorům své doby. Brzy pochopil, že vojenský nátlak nepřináší výsledky. Město totiž během války vystřídalo množství armád a obyvatelé si na přítomnost vojska zvykli. Ani císařská posádka tedy nepřinesla kýžený efekt.
Výsledky byly neuspokojivé. Roku 1636 žili v Jáchymově podle záznamů pouze tři katolíci, z nichž jeden byl v kronice označen jako notorický opilec. Albanus ve své korespondenci vyjadřoval obdiv nad pevností víry místních obyvatel i nad jejich teologickými znalostmi, které si osvojovali především prostřednictvím písní Nikolause Hermana. Aby mohl jejich argumenty vyvracet, začal studovat evangelické spisy a texty z latinské knihovny. Výsledek byl však opačný, než očekávali jeho nadřízení – Albanus odešel do Saska a veřejně přestoupil k evangelické víře.
Masová emigrace a konec evangelického Jáchymova
Rozhodující zlom nastal po Vestfálském míru roku 1648, který definitivně potvrdil rekatolizaci českých zemí. Roku 1652 odešlo z Jáchymova 854 horníků s rodinami a další obyvatelé do Saska, kde pro ně kurfiřt Jan Jiří založil nové město Johanngeorgenstadt. V této vlně emigrace opustila město přibližně polovina obyvatelstva. K odchodu došlo poté, co se jezuité vrátili do města v doprovodu silného oddílu císařského vojska.
Ještě roku 1659 je doloženo napomenutí místního kantora za zpěv luteránských písní ve škole. Jáchymov tak patřil k posledním ostrůvkům evangelické víry v Čechách.
Evangelíci se do města výrazněji vracejí až na konci 19. století. Roku 1914 si zdejší augsburský sbor postavil kostel Spasitele, který po roce 1945 převzala Českobratrská církev evangelická. Náboženské dějiny Jáchymova tak odrážejí širší evropské konflikty i zápas místního obyvatelstva o svobodu vyznání.
