HORNICKÉ BOUŘE
Úvod
Rychlý rozmach těžby stříbra po roce 1516 přinesl do Jáchymova tisíce horníků z českých zemí i ze Saska. Prudký populační růst, vysoké náklady na provoz dolů, přísná organizace práce i složitý systém podílů a desátků však zároveň vyvolávaly napětí. Spory vznikaly nejen mezi horníky a vrchností rodu Schlik, ale i mezi samotnými horníky, hutními úředníky, dozory a městskou samosprávou. Výsledkem byly opakované bouře a stávky, které výrazně zasáhly do vývoje města.
První stávka roku 1517
Již roku 1517 je zaznamenána první hornická stávka. Na svatou Markétu horníci opustili město a „jako hejno vran“ táhli do saského Buchholzu. Provoz dolů byl přerušen, což představovalo vážné riziko. I krátká nepřítomnost horníků mohla vést ke zkáze dolu, zatopení či sesuvům a tím k jeho definitivnímu uzavření. Schlikové proto okamžitě iniciovali jednání v Ostrově. Výsledkem byla dohoda a vydání prvního Schlikovského horního řádu, který upravoval pracovní a právní poměry v revíru.
Rebelie roku 1523
Další vzpoura vypukla roku 1523. Horníci tehdy opustili město a opevnili se na Velkém Tureckém vrchu. Ani tentokrát nedošlo k otevřenému vojenskému střetu. Spor byl vyřešen jednáním, což ukazuje, že obě strany si byly vědomy vzájemné závislosti – vrchnost potřebovala pracovní sílu a horníci zase zajištění práv a stability.
Velké povstání roku 1525
Největší a nejvýznamnější povstání vypuklo roku 1525. Rozsahem i důsledky přesáhlo předchozí nepokoje a bývá označováno za jednu z prvních zaznamenaných generálních stávek. Situaci ovlivnila probíhající Selská válka v německých zemích. Myšlenky radikální reformy společnosti a odporu proti vrchnosti pronikaly i do hornických center. Vůdce selského vojska Tomáš Müntzer měl své stoupence také mezi horníky a snažil se navázat i na husitskou tradici.
Bezprostředním podnětem k povstání se stalo odhalení zpronevěry šlikovského výběrčího desátku Petra Hartenberka, který si měl přisvojit 30 000 zlatých určených na nákup dřeva a další potřeby dolů. Nespokojenost však měla hlubší příčiny. Horníci kritizovali perkmistra Hirsche za přivlastňování dočasně opuštěných dolů, poukazovali na podvody hutních písařů, na neoprávněnou výši desátků, na vyplácení mezd méněhodnotnou mincí i na povinnost stravovat se u důlních dozorců.
Povstání vypuklo 20. května 1525. Do akce se zapojilo přibližně 3 000 horníků přímo v Jáchymově a podporu vyjádřili i horníci z okolních revírů, například z Horního Slavkova. Horníci se shromáždili na Chlebném trhu, zaútočili na radnici a zajali purkmistra Thiksena, kterého odvedli do dolu. Propustili jej až po kapitulaci městské rady. Následně obsadili radnici a zničili městské písemnosti, privilegia i horní knihy. Dav pokračoval k domu horního hejtmana Jindřicha z Köneritz, kde zničil vybavení a dokumenty, a poté obsadil a vyraboval hrad Freudenstein.
Na rozdíl od předchozích bouří horníci město neopustili, ale fakticky je obsadili. Obyvatelé byli nuceni přísahat věrnost hornickému bratrstvu. Počet ozbrojených vzbouřenců vzrostl až na odhadovaných 10 000 osob příchodem ozbrojených sedláků z okolí.
Vyjednávání a dohoda
Hrabě Schlik měl v Ostrově k dispozici jen omezené vojenské síly. Přesto se vydal proti Jáchymovu, avšak byl přesvědčen, že přímý útok by byl předem ztracen. Rozhodující roli sehrála jednání iniciovaná i z obavy, aby se nepokoje nerozšířily do dalších revírů. Zpráva o porážce selského vojska 15. května 1525 u Frankenhausenu navíc oslabila radikální nálady.
Smírčí jednání probíhala čtyři dny v Ostrově. Za Schliky vyjednávali Jan Pluh z Rabštejna, Oppel Vitzthum, Jošt Tussel, farář z Falknova, a Rudolf z Bienau. Horníky zastupovali magistr Urban Osan, Anton Römheld z Annabergu, Hans Hausmann a Ulrich Grösgan z Freibergu. Horníci předložili 17 artikulů obsahujících stížnosti i konkrétní požadavky. Mezi nimi byl například požadavek, aby svá práva mohli uplatňovat přímo, nikoli prostřednictvím právníků. Část požadavků se nedochovala, pravděpodobně se však týkaly mezd, pracovní doby a péče o nemocné horníky.
Dne 23. května byla uzavřena dohoda o narovnání. Obě strany si vyměnily zajatce, byla vyhlášena beztrestnost a horníkům byla vyplacena mzda i za dobu trvání povstání. Schlikové si sice vyhradili právo potrestat účastníky rabování hradu, avšak od tohoto kroku upustili. Osmnáct vůdců veřejně doznalo vinu a bylo následně omilostněno.
Důsledky povstání
Povstání mělo významné důsledky. Byla vydána nová Statuta města upravující pravomoci purkmistra, rychtáře a radních, fungování špitálu, almužen, městských institucí i požárního řádu. Současně byl přijat nový horní řád. Nepřímo v návaznosti na požadavky horníků otevřel roku 1526 Georg Sturtz, syn mincmistra, lékárnu, první takové zařízení na území dnešní České republiky.
Hornické bouře tak představují nejen dramatickou kapitolu městských dějin, ale i doklad vyspělé sociální organizace horníků a jejich schopnosti kolektivního jednání v době, kdy podobné formy odporu byly v Evropě teprve na počátku.
