RYTÍŘ HRAJÍCÍ KUŽELKY
Na vrchu Schottenberg se vypínají věže hradu Freudenstein. Ten měl chránit město a v jeho sklepeních se razily i slavné Tolary. Za Třicetileté války byl ale pobořen a nakonec v jedné jeho věži město ubytovalo horního hlásného.
O Svatojánské noci by tam ale hlásný nenocoval ani za veškeré poklady. Právě tehdy se o půlnoci hrad zjevuje v celé své mohutnosti, všude září světla a je slyšet hudba a hlasy. Obyvatele Jáchymova by ani nenapadlo hrad v tuto noc navštívit nebo se k němu alespoň přiblížit.
Jednou ale jakýsi pocestný, neznalý tohoto jevu, právě v tento čas procházel kolem cestou do města. Zrovna když míjel zbytky hradu, nebesa se protrhla dlouhým bleskem a spustil se lijavec. Do věže se nedobouchal, ale v její blízkosti spatřil schody vedoucí do podzemí. Utíkal se tedy schovat, a protože venku řádila bouře, ustlal si utrmácený na holé zemi, kde byl alespoň v suchu. Spal spánkem spravedlivých, ale o půlnoci se vyděšen probudil. Slyšel hudbu, lidské hlasy i štěkot psů. Vystoupal tedy po schodech a s údivem pozoroval, že stojí na nádvoří pevného hradu a všude se prochází panstvo a pobíhá služebnictvo. Nikdo si ho ale nevšímal. Jen u vstupu do paláce stál muž v přepychovém rouchu a našeho pocestného pozoroval. Nakonec mu pokynul, aby jej následoval dovnitř paláce. Pocestnému se moc nechtělo, protože měl nohy svázané strachem, ale nakonec byla zvědavost silnější a on šel. Muž jej vedl bez jediného slova až do komnaty, kde stály kuželky. S tázavým pohledem mu pokynul a on pochopil, že jej onen neznámý mlčky vyzývá ke hře.
Hráli tedy bez jediného slova, jednou vyhrál ten a poté zase onen. Podivné bylo to, že se pokácené kuželky samy stavěly a koule se vždy vrátila k hráčům. Čas při hře ubíhal, až muž pokynul pocestnému a ten pochopil, že hra je u konce. Poděkoval tedy za ochranu před bouří i hru samotnou a otočil se ke dveřím. Muž zvedl kouli, kterou hráli a podal ji pocestnému. Ten ji vzal do ruky a v ten okamžik se s hlasitým hromem zablesklo a překvapený pocestný spatřil, že stojí na trávě před hradní věží. Kouli strčil do torny, a protože na obzoru již svítalo, vyrazil k městu. Tam zašel do hostince, kde vyprávěl svůj zážitek a aby mu lidé věřili, vytáhl i darovanou kouli. S údivem ale zjistil, že je z čistého stříbra. Tak byl odměněn za svou odvahu i hru.