Jdi na obsah Jdi na menu
 


MLÝNKY - verze pro děti

12. 6. 2012

Kdysi dávno přišel do města Jáchymov chudý tesařský tovaryš Jakub. Protože byl šikovný a město rostlo, brzy našel práci u bohatého mistra. A protože jeho mistr byl i představeným cechu a Jakub byl šikovný a spolehlivý, zdálo se, že má před sebou světlou budoucnost. Protože byl nejen šikovný, ale i pohledný, zalíbil se brzy i mistrově dceři Marii. Svou lásku tajili, protože věděli, že by její otec vztahu nepřál. Jenže jedna klevetivá babka ze sousedství si všimla a hbitě mistra informovala. Ten si nechal Jakuba i Marii zavolat a zeptal se, co je na tom pravdy. Když se mu ke své lásce doznali, rozhněval se a Jakuba vyhnal ze své dílny s tím, že se má vrátit, až bude mít dost peněz. Marie ho v slzách prosila, ale nic platno, Jakub musel jít. Protože věděl, že v Jáchymově ho proti vůli jeho mistra nikdo nezaměstná, odešel i z města. Nenapadlo ho ale jít až ráno, a proto sotva prošel branou, padl soumrak. Jakub nechtěl jít do Ostrova kolem mlýnů podél cesty, kde by ho v jeho smutku viděli lidé, a tak zamířil lesní pěšinkou. Tma houstla a Jakub brzy neviděl ani na krok. Proto si nahrabal hromádku listí a ulehl ke spánku.

V noci ho ale cosi vzbudilo. Pozorně naslouchal a zdálo se mu, že slyší plakat malé dítě. Bylo mu to divné, kde by se v lese vzalo děcko, a šel tedy opatrně po hlase. Naštěstí mezitím, co spal, zalilo krajinu stříbrné světlo měsíce. Po malé chviličce došel až na mýtinku, kterou protékal potůček. A na jeho břehu plakal malý hastrmánek. Marně ho otec vodník s matkou vílou tišili. Čím více se snažili, tím silnější byl jeho pláč. Jakub opatrně z mýtinky vycouval, protože nevěděl, co by mu nadpřirozené bytosti mohli způsobit. Protože byl ale dobrého srdce, bylo mu hastrmánka líto. Našel si proto kousky dřívek a vyřezal z nich malý vodní mlýnek. Ten opatrně umístil do potoka, kousek od vodnické rodiny. Mlýnek se roztočil a vesele zaklapal. V tu chvíli hastrmánek přestal bědovat a po chvíli se vesele rozesmál. Starý vodník byl v mžiku u Jakuba a vážně si ho prohlížel. Zajímalo ho, proč to udělal a zda se nebojí. V Jakubovi byla chvíli malá dušička, ale protože neudělal nic zlého, vodníkovi odpověděl po pravdě, že mu bylo hastrmánka líto. A strach necítí, neboť nikomu nic zlého nezpůsobil. Vodníka zajímalo i to, jak se tam Jakub vůbec ocitl a proč. Tak Jakub vodníkovi převyprávěl svůj příběh. Vodník viděl, že Jakub opravdu konal jen z dobroty srdce, a proto mu poradil, ať si natrhá plné kapsy potočních listů. Varoval ho ale, že se nesmí nikomu zmínit o tom, čeho byl svědkem. Jakub sice nevěděl, k čemu mu budou mokré listy, ale ke svému štěstí poslechl. Když měl kapsy plné, vodník se s ním rozloučil a zmizel i s hastrmánkem. Jakub se vrátil ke svému listnatému loži a hodlal dospat noc. Náhle měl pocit, že ho někdo pozoruje a opravdu, kousek od něho kdosi stál. Byla to lesní víla, maminka hastrmánkova. Víla Jakubovi přišla poděkovat a přinesla mu velikou říční perlu. Jakub ji sice nechtěl, ale víla nedala jinak. Položila ji a zmizela jako fouknutím větru. Jen slabý hlásek radil Jakubovi, ať ji dobře uschová.

Jakub konečně klidně usnul, ale nespalo se mu dobře, zdálo se mu, že odpočívá na lůžku z kamení. Sotva se ho ráno dotkl první sluneční paprsek, otevřel oči a přemýšlel, co se mu to podivného zdálo. Jenže v mechu se cosi zatřpytilo a Jakub s údivem hleděl na nádhernou perlu. Navíc se mu zdálo, že listí po kapsách značně ztěžklo. Sáhl do kapsy a místo mokrých listů vytáhl stříbrné tolary. Tak byl odměněn za svou dobrotu. Šel se podívat i k potůčku, kde vesele klapal jeho mlýnek.

Jak šel večer smutný z města, tak se do něho zvesela vracel. Zamířil hned za Mariiným otcem. Ten se velice podivil, že je Jakub zpátky tak brzo a ještě více se podivil, když Jakub vysázel na stůl řádku lesklých tolarů. Mistr samozřejmě požadoval vysvětlení, kde Jakub k tolika penězům přišel, ale ten byl pamětlivý varování vodníka. Proto mistrovi odpověděl, že to mu prozradit nemůže. Nicméně odpřisáhl, že jde o peníze poctivé. Mistr viděl, že Jakub Marii opravdu miluje a nechal se jejich láskou obměkčit. Vystrojil Jakubovi s Marií slavnou svatbu a přijal ho jako syna. Perlu Jakub věnoval Marii a ta ji uschovala k rodinnému majetku.

Když byl mistr stár, Jakub převzal celou dílnu a dařilo se mu vše, na co sáhl. Nikdy ale neprozradil, kde získal své peníze. Když jednou Jáchymov zasáhly silné deště, jejichž voda protrhla hráz rybníka, mnoho domů bylo poškozeno. Jen Jakubův a Mariin byl nepoškozený. Tak se odměnila víla, když říční perla ochránila dům před prudkým proudem.

Klapajícího mlýnku na potůčku si brzy povšimli pocestní, kteří zvěst o něm přinesli do města. A protože se veselý klapot všem líbil, začaly se na potůčku objevovat další mlýnky. Jen vodníka s vílou a malým hastrmánkem už nikdo nespatřil.