Jdi na obsah Jdi na menu
 


MLADÝ LESNÍK A GRAUENSTEIN

21. 1. 2014

Stalo se jednou, že Jáchymov zasáhl prudký vítr a zpřelámal řadu stromů v okolních lesích. I poslal městský lesník Johann Beck svého syna, aby obhlédl stav lesů a zvěře na Graunsteinu. Před jeho odchodem mu ještě kladl na srdce, aby byl z hory pryč, než začnou zvonit Ave Maria na jáchymovském kostele, protože Graunstein je hora čarovná a zlá a vypravují se o ní rozličné příběhy. Synek zlehka odešel a myslel si něco o pověrčivých babách. To na něho si nikdo s takovou povídačkou nepřijde.

Když večer zvon odbil, Johanna přepadl strach o syna. Vždyť měl být už dávno zpátky. Chtěl ho jít hledat, ale sousedé odmítali na Graunstein v noci byť jen vkročit. Proto se otec mučil úzkostí až do samého rána. Teprve tehdy byli sousedé i další obyvatelé města ochotni hocha hledat. V doprovodu hajného prohledávali celou horu a až navečer chlapce nalezli bezvědomého na samém vrcholku hory. Odnesli jej do města, ale ani vrchnostenský lékař nezjistil nic o tom, proč je hoch v bezvědomí. Ten spal celý týden, a když se konečně probral, vyprávěl otci, co se přihodilo.

S lehkým srdcem došel po cestě mezi Velkým a Malým Tureckým vrchem, přes Rauschererb ke Graunsteinu. Byl krásný sluneční den, ptáci vesele zpívali a tak mu bylo krásně po těle i na duchu. Cestou nespatřil žádné polomy, zato rozličné zvěře hojnost. Spokojeně se rozhlížel a stoupal až na kamenné moře na vrcholu hory. Nahoře se spokojeně kochal krásou okolní krajiny, když k němu vítr zanesl zvuk zvonů. Nejprve se ulekl, ale zbožně poklekl a pomodlil se Ave. Sice nic podivného neviděl, ale přesto ho přepadl nepokoj. Navíc si uvědomil, že ptáci umlkli a ani vítr neševelí listím. Zavládlo doslova mrtvolné ticho a i vzduch jako by ztěžkl.

Otočil se tedy k městu, ale vzápětí se vyděsil, že by v něm krve nedořezal. Na cestě před ním stál malý šedivý mužíček v hornickém úboru. Hoch si okamžitě vzpomněl na otcovo varování i povídačky o této hoře. Okamžitě by utekl, ale nohy měl jako vrostlé do země. Nicméně se trošku uklidnil, když mu došlo, že mužíček jen tak stojí a přátelsky se usmívá. Když hochovi pokynul, ať přistoupí blíž, poklepal stříbrným kladívkem na jeden z balvanů. Kámen rázem zmizel a v hoře se černalo schodiště vedoucí do podzemí.

Mužíček vstoupil na první schod a posunkem zval hocha do podzemí. Šli dolů dlouhou chodbou, která byla osvětlená, i když chlapec nikde neviděl louče ani lampy. Náhle schodiště končilo na prahu obrovité jeskyně a hoch překvapeně hleděl na nádherný zámek, který stál přímo uprostřed. Mužík se bez ohlédnutí vydal k jeho bráně. Ta byla střežena dvojicí obrovitých černých psů, kterým z tlam visely ohnivé jazyky a rovněž oči jim plály rudým ohněm. Každý pes byl přikován ke sloupu brány mohutným stříbrným řetězem. Obludy ale tyto řetězy napínaly takovou silou, až se zdálo, že musí prasknout nebo se vyvrátí sloupy. Po spatření chlapce psi začali temně vrčet, až to znělo jako bouře. Zatímco mužík mezi nimi prošel bez jediného zaváhání, chlapec se v úleku zastavil. V ten okamžik se psi utrhli a zámek zmizel v záblesku jasného světla a mocného zahřmění. Potom už nic nevěděl.

Johann byl rád, že má syna doma a v pořádku, ale na Graunstein už ani jeden z nich nikdy nevkročil. Když se o tom doslechla moudrá babka ze sousedství, vysvětlila hochovi, že potkal Berggeista čili Permona – vládce podzemí celých hor. Kdyby býval prošel bez zastavení kolem psů, mohl by si nabrat pokladů, co by unesl. Johann ale nelitoval ztraceného bohatství, protože život jeho syna mu byl nade všechny poklady světa.