Jdi na obsah Jdi na menu
 


JÁCHYMOVSKÉ HROBY

16. 1. 2019

Jáchymovský hřbitov za staletí své existence přečkal řadu dějinných zvratů. Založen byl jako katolický v roce 1530, užíván protestanty, znovu vysvěcen jako katolický v období protireformace. Samozřejmě to vždy provázelo boření hrobů „jinověrců“. Smutným dokladem je hrob Johanna Mathesia – ten byl v období rekatolizace rozkotán a ostatky kazatele byly pohozeny v Mlýnském údolí. (Podle jiných pramenů se rozkotaný hrob nacházel v kostele sv. Jáchyma.) Další velké ničení hrobů proběhlo po odsunu německého obyvatelstva. I tak ale zůstalo několik hrobů, které stojí za povšimnutí nebo za vzpomínku. Hroby vynikajících občanů města, které dnes skoro nikdo nezná. Hroby lidí, kteří žili v období konfliktů.

Najdeme je v obou částech hřbitova. Většina je ve starší části, ale několik je jich dochovaných i v zadní, novější části. Tedy v původně evangelickém a dětském oddělení, které je paradoxně v horším stavu. I když původně zde místo posledního odpočinku stínila kaštanová alej.

Michal Kostrej

10. 8. 1921 – 17. 8. 1976

Veterán 2. světové války, vojín – odveden 24. 4. 1945, Sobrance, Slovensko

Ernst Kraus

Zemřel 1. 5. 1920 ve věku 28 let

Veterán 1. světové války - Lehrer u. Obltn. i. R. (Učitel, nadporučík v záloze.)

Syn malířského mistra Antona Krause

Karl Schuldes

4. 11. 1869 – 4. 3. 1937

Daňový úředník a velitel Spolku veteránů

Herman Löser

7. 4. 1908 – 27. 1. 1940

Padl v hodnosti Oberkraftfahrer (Staršina). Zemřel v Niedermarsbergu, převezen do Jáchymova k pohřbu.

Emil Horler

24. 5. 1889 – 5. 10. 1961

Veterán 1. světové války, Inft., TitGefr., IR. Nr. 92, 6. Komp. (Pěšák, titulární svobodník, pěší pluk č. 92, 6. setnina.) Zraněn 11. 7. 1916.

Wenzel Zimmermann

22. 11. 1896 – 28. 7. 1966

Veterán 2. světové války, hodnost desátník (osobní číslo – Z, T-594). Odveden 18. 11. 1941 ve Velké Británii.

Karl Pschorn

18. 1. 1897 – 17. 9. 1917

Kenotaf (symbolický hrob)

Poručík  i. d. Res., IR. Č. 42, přiřazené k IR. Č. 79. (Poručík v záloze, pěší pluk č. 42, přiřazený k pěšímu pluku č. 79.) Padl v Lublani.

Anton Klinger

21. 2. 1893 – 17. 2. 1915

Kenotaf (symbolický hrob)

Inft., k. k. LIR. Nr. 10, 2. ErsKomp. (Pěšák, c.k. zeměbranecký pěší pluk č. 10, 2. náhradní setnina.) Padl v bitvě u Gorlice, Halič (dnes Polsko). Pohřben na místě na vojenském hřbitově.

Franz Weis

13. 10. 1909 – 28. 7. 1941

Poddůstojník Wehrmacht

Kenotaf (symbolický hrob), padl u Labushne, Doněcká oblast, Ukrajina, pohřben v Plopi (Moldávie).

dsc00431.jpgMax Sauerstein

3. 1901 – 25. 9. 1947

Majitel rukavičkárny, která stála naproti dnešním panelovým domům.

 

dsc00432.jpgFranz a Franz Kuhlmann

10. 9. 1836 – 11. 12. 1920 Spolumajitel rukavičkárny u kaple sv. Jana a starosta města.

16. 9. 1875 – 29. 1. 1926 Spolumajitel rukavičkárny u kaple sv. Jana.

anton-muller.jpgAnton Müller

Třetí starosta Krušnohorského spolku

 

 

dsc00430.jpgAdolf Langhans

20. 2. 1848 – 12. 10. 1922

Starosta města, druhý starosta Krušnohorského spolku, důlní lékař.

 

 

dsc00435.jpgOttokar Holly

1875 – 1933

Malíř

 

 

dsc00436.jpgRudolf Harzer

1890 – 1934

Obchodník

 

 

dsc00438.jpgGregor Lindner

29. 9. 1831 – 9. 4. 1917

Papežský tajný komoří, kněz, jáchymovský děkan, kronikář města, člen městské rady.

 

 

dsc00443.jpgJosef Stuchly a Adalbert Rauscher

J.S. – zemřel 19. 9. 1918, kontrolor ve Státní tabákové továrně.

A.R. – zemřel 2. 12. 1928, ředitel školy

 

dsc_9128.jpgFamilie Rehn

Emilie – 19. 4. 1882 – 14. 10. 1925

Zamýšlená rodinná hrobka rodiny stavitele Franze Rehna. Kvůli odsunu je zde pohřbena jen jeho první manželka Emilie.