JÁCHYMOVSKÉ HROBY
Proměny hřbitova v čase
Hřbitov byl založen jako katolický v roce 1530. V průběhu šestnáctého století jej užívali protestanti, v období protireformace byl znovu vysvěcen jako katolický. Tyto změny byly provázeny ničením hrobů „jinověrců“. Smutným dokladem je hrob kazatele Johanna Mathesia, který byl během rekatolizace rozkotán a jeho ostatky byly podle tradice pohozeny v Mlýnském údolí. Podle jiných pramenů se rozkotaný hrob nacházel přímo v kostele sv. Jáchyma. Další rozsáhlé ničení hrobů proběhlo po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945. Přesto se dochovala řada náhrobků, které si zaslouží pozornost i vzpomínku.
Starší a novější část
Vybrané hroby nalezneme v obou částech hřbitova. Většina se nachází ve starší části, několik je jich však dochováno i v zadní, novější části, původně evangelickém a dětském oddělení. Paradoxně je tato část dnes v horším stavu, přestože ji kdysi stínila kaštanová alej.
Válečné hroby a kenotafy
Michal Kostrej (10. 8. 1921 – 17. 8. 1976) byl veteránem druhé světové války. Sloužil jako vojín, odveden byl 24. 4. 1945 v Sobrancích na Slovensku.
Ernst Kraus (zemřel 1. 5. 1920 ve věku 28 let) byl veteránem první světové války. Na náhrobku je označen jako Lehrer u. Obltn. i. R. (učitel a nadporučík v záloze). Byl synem malířského mistra Antona Krause.
Herman Löser (7. 4. 1908 – 27. 1. 1940) padl v hodnosti Oberkraftfahrer (vyšší řidič – poddůstojnická hodnost). Zemřel v Niedermarsbergu a jeho tělo bylo převezeno do Jáchymova k pohřbu.
Emil Horler (24. 5. 1889 – 5. 10. 1961) byl veteránem první světové války. Na náhrobku je uvedeno Inft., TitGefr., IR. Nr. 92, 6. Komp. (pěšák, titulární svobodník, pěší pluk č. 92, 6. setnina). Zraněn byl 11. 7. 1916.
Wenzel Zimmermann (22. 11. 1896 – 28. 7. 1966) byl veteránem druhé světové války v hodnosti desátníka. Odveden byl 18. 11. 1941 ve Velké Británii.
Karl Pschorn (18. 1. 1897 – 17. 9. 1917) má na hřbitově kenotaf, tedy symbolický hrob. Byl poručíkem i. d. Res., IR. Č. 42, přiřazeným k IR. Č. 79 (poručík v záloze, pěší pluk č. 42, přiřazený k pěšímu pluku č. 79). Padl v Lublani.
Anton Klinger (21. 2. 1893 – 17. 2. 1915) má rovněž kenotaf. Na náhrobku je uvedeno Inft., k. k. LIR. Nr. 10, 2. ErsKomp. (pěšák, c. k. zeměbranecký pěší pluk č. 10, 2. náhradní setnina). Padl v bitvě u Gorlice v Haliči, dnešní Polsko, a je pohřben na místním vojenském hřbitově.
Franz Weis (13. 10. 1909 – 28. 7. 1941), poddůstojník Wehrmachtu, má na hřbitově kenotaf. Padl u Labushne v Doněcké oblasti na Ukrajině a je pohřben v Plopi v Moldávii.
Osobnosti města
Karl Schuldes (4. 11. 1869 – 4. 3. 1937) byl daňovým úředníkem a velitelem Spolku veteránů.
Max Sauerstein
3. 1901 – 25. 9. 1947
Majitel rukavičkárny, která stála naproti dnešním panelovým domům.
Franz a Franz Kuhlmann
10. 9. 1836 – 11. 12. 1920 Spolumajitel rukavičkárny u kaple sv. Jana a starosta města.
16. 9. 1875 – 29. 1. 1926 Spolumajitel rukavičkárny u kaple sv. Jana.
Anton Müller
Třetí starosta Krušnohorského spolku
Adolf Langhans
20. 2. 1848 – 12. 10. 1922
Starosta města, druhý starosta Krušnohorského spolku, důlní lékař.
Ottokar Holly
1875 – 1933
Malíř
Rudolf Harzer
1890 – 1934
Obchodník
Gregor Lindner
29. 9. 1831 – 9. 4. 1917
Papežský tajný komoří, kněz, jáchymovský děkan, kronikář města, člen městské rady.
Josef Stuchly a Adalbert Rauscher
J.S. – zemřel 19. 9. 1918, kontrolor ve Státní tabákové továrně.
A.R. – zemřel 2. 12. 1928, ředitel školy
Familie Rehn
Emilie – 19. 4. 1882 – 14. 10. 1925
Zamýšlená rodinná hrobka rodiny stavitele Franze Rehna. Kvůli odsunu je zde pohřbena jen jeho první manželka Emilie.
Karl Victor rytíř von Hansgirg
1823 - 23. 1. 1877
Básník, okresní hejtman, signatář Prohlášení českých a německých spisovatelů z roku 1848.
Jáchymovský hřbitov tak není pouze místem posledního odpočinku, ale také tichým svědectvím o dějinách města, jeho konfliktech, ztrátách i osobnostech, které utvářely jeho podobu.
