TOVÁRNA NA URANOVÉ BARVY A RADIUM
Úvod
Prakticky od počátků stříbrné horečky stála poblíž soutoku Veseřice a Černého potoka Lintackerova stříbrná huť, doložená již roku 1517. Patřila k největším hutím tehdejší Evropy. Po úpadku stříbrných dolů zůstala jako jediná z původních třinácti hutí a roku 1550 ji zakoupila městská rada.
Kromě stříbra se zde tavily i rudy kobaltu, niklu a vizmutu, z nichž vznikaly kobaltové smalty. I proto byla v sousedství roku 1780 založena Püchnerova továrna na smalty a kobaltové barvy. Huť byla modernizována a přejmenována na císařsko-královskou Stříbrnou tavicí huť (k. k. Silberschmelzhütte). Úpadek těžby však znamenal častý nedostatek surovin.
Objev uranu a vznik továrny
Zlom přinesl objev uranu a zjištění, že uranové soli vykazují výrazné barevné vlastnosti a jsou vhodné pro barvení skla i keramiky. Praktické využití této skutečnosti přineslo až průmyslové 19. století.
V roce 1847 vypracoval český chemik Adolf Patera, profesor příbramské báňské akademie, metodu průmyslové výroby uranových barev. Roku 1852 se přesunul do Jáchymova a podle jeho požadavků byla v letech 1852–1854 původní huť zásadně přestavěna a modernizována. Slavnostní otevření proběhlo v květnu 1854.
V říjnu 1855 zahájila provoz Továrna na uranové barvy (k. k. Urangelbfabrik, později k. k. Uranfabrik). Jáchymov byl tehdy považován za jediné naleziště s dostatečnými zásobami vhodnými k průmyslovému zpracování.
Rozmach výroby
Masová výroba přinesla i systematickou těžbu smolince. Roku 1865 bylo například nalezeno 600 kg smolince na haldě dolu Císař Josef II.
Původně se vyráběla uranová žluť podle Paterova receptu. Po jeho odchodu roku 1857 vedl továrnu chemik Arnošt Vysoký, který výrazně rozšířil sortiment. Vyráběla se oranžová (natronová) žluť, žluť amoniaková, uranová čerň (protoxid) využívaná porcelánkami, draslová žluť i další odstíny. Později byly objeveny nové sloučeniny včetně žlutozeleného nitrátu.
Výrobky z Jáchymova kvalitou předčily světovou konkurenci, což dokládají ocenění z výstav v Mnichově (1854), Paříži (1855, 1867) a Londýně (1862). Produkce byla zpočátku balena po jedné vídeňské libře, později po 0,5 kg se znakem a pečetí továrny.
Roku 1871 byla továrna přestavěna na dvoupatrovou budovu s pseudorománskými okny a vysokými komíny. Produkce prudce vzrostla. Zatímco roku 1853 bylo vyrobeno 84,6 kg barev, roku 1886 již 12 776 kg. Do roku 1898 zde vzniklo celkem 108 tun uranových barev, většinou určených na export.
Radium a světový monopol
Koncem 19. století přišla krize způsobená poklesem zájmu o uranové sklo. Ředitel Gustav Kroupa rozhodl, že výrobní odpad se nebude vyhazovat, ale ukládat na haldy. Tento krok se ukázal jako klíčový.
Roku 1898 požádali Pierre Curie a Marie Skłodowská-Curie o odpad k vědeckým účelům. V letech 1898–1899 bylo do Paříže odesláno 1135 kg odpadu, další zásilky následovaly v letech 1902 a 1905. Z první zásilky izolovala Marie Curie 120 mg radia, z dalších pak další tři gramy.
V následujících desetiletích se radium vyrábělo i přímo v jáchymovské továrně, která díky dostupnosti suroviny získala světový monopol na jeho produkci.
Lázně a další využití
Na počátku 20. století našla továrna nové uplatnění. Roku 1908 zde vznikly první lázeňské kabiny pro radonové koupele a ozařování radiem. Roku 1911 byla v sousedství postavena první lázeňská budova v Jáchymově (dnešní Agricola).
V roce 1927 byla továrna modernizována a zprovozněna druhá výrobní linka. Roku 1929 bylo vyexpedováno 23,3 tuny uranových barev a 3521 mg radia.
Zánik
Výroba byla zastavena roku 1939 po německém záboru pohraničí. Roku 1940 byla budova po 423 letech existence zbořena. Důvodem byl mimo jiné dusivý kouř a zápach, ale také plánovaná přestavba lázeňského území.
Dnes na místě bývalé továrny stojí park a na místě někdejších odvalů, z nichž bylo získáváno radium, dětské hřiště.
