STÁTNÍ TABÁKOVÁ TOVÁRNA

21. 11. 2017

Hospodářská krize a vznik podniku

Počátkem 19. století panovala v oblasti Krušných hor výrazná nezaměstnanost spojená s útlumem těžby a uzavíráním důlních provozů. V Jáchymově byla situace obzvlášť tíživá. Městské vedení proto hledalo možnosti, jak vytvořit nová pracovní místa. Jedním z návrhů purkmistra Ignace Porkerta bylo zřízení továrny na zpracování tabáku. V rámci Rakousko-Uherska tehdy existovala pouze jedna taková továrna, a to v Sedlci u Kutné Hory.

Město nabídlo pro výstavbu pozemek v bočním údolí, tzv. Zeileisenský grunt. Na tomto místě se dříve nacházela továrna na suřík, kterou na své mapě z roku 1835 zaznamenal děkan Böhm. Porkertovu iniciativu podpořilo i rozhodnutí vlády ve Vídni z roku 1852, která plánovala řešit nezaměstnanost v Krušných horách a Krkonoších pomocí zvláštních podpor.

Oficiální žádost o zřízení továrny podal purkmistr Porkert již 7. února 1851 na c. k. Okresní hejtmanství. Souhlas byl vydán 6. dubna 1856. Stavba podle projektu místního stavitele Franze Siegla, o půdorysu ve tvaru písmene „U“ o rozměrech 95 × 47 metrů, byla dokončena v červenci 1860. Dne 3. listopadu téhož roku byla zahájena výroba doutníků.

Počátky výroby a pracovní síly

U jednotlivých pracovních stolů zpočátku pracovalo 30 dělnic a již 17. listopadu 1860 bylo do prodeje předáno prvních 1500 kusů doutníků. Zajímavostí je, že ženy v Jáchymově byly zvyklé pracovat doma a do továrního provozu se zpočátku příliš nehrnuly. Teprve roku 1863 dorazil do města úřední příkaz k zajištění pracovních sil.

Roku 1867 byla zahájena výroba kuřavého tabáku. V roce 1870 se podnik potýkal s kritickým nedostatkem pracovníků, a proto bylo přijato 12 mladistvých chlapců pracujících za mzdu 20 krejcarů denně. Pro tyto zaměstnance byla dokonce zřízena závodní škola, jejíž provoz financovalo město společně se státem.

Rozvoj a modernizace

Když roku 1873 město postihl ničivý požár, byli zaměstnanci a úředníci továrny provizorně ubytováni ve výrobních halách. Roku 1882 byla zahájena výroba cigaret, přičemž tabáková náplň byla dovážena z Lublaně. V roce 1895 byl přistavěn sklad o rozměrech 36 × 16 metrů.

Zpočátku probíhala výroba výhradně ručně. Roku 1870 byl zaveden vodní turbínový pohon a současně byl vybudován vodovod. V roce 1899 byl instalován motorový pohon a roku 1903 bylo zavedeno elektrické osvětlení. Vrcholu zaměstnanosti dosáhl podnik v roce 1912, kdy zde pracovalo 1174 osob, z toho přibližně tisíc žen.

V roce 1927 byl pro ubytování úředníků přistavěn čtyřpatrový obytný dům. Roku 1941 podnik Vereinigte Sudetenländische Zigarrenfabriken „Deter, Halank, Müller“ KG vybudoval vlastní kotelnu a požádal o povolení stavby nákladního výtahu.

Válečná výroba

V roce 1943 byla výroba tabákových výrobků ukončena. Areál převzala firma Metallwarenfabrik St. Joachimsthal Deter KG, která zde zahájila zbrojní výrobu dne 1. května 1943. Stroje byly přesunuty z oblastí ohrožených nálety Spojenců. Pro jejich provoz bylo vybudováno elektrické vedení o napětí 22 kV ze Štoly saských šlechticů. Protože stroje vyžadovaly střídavý proud a podniková elektrárna vyráběla proud stejnosměrný, byla zde zřízena trafostanice.

Poválečný vývoj

Po druhé světové válce nebyla tabáková výroba obnovena a roku 1946 proběhla účetní likvidace továrny. Areál sloužil jako shromaždiště pro odsouvané německé obyvatelstvo. Následně zde sídlilo Generální ředitelství Jáchymovských dolů.

V menší čtyřpatrové budově byl instalován centrální elektronkový počítač značky Holerith americké výroby, určený pro materiálovou evidenci Jáchymovských dolů. Počítač včetně klimatizace zabíral celou budovu. V zadní části areálu vznikly garáže a ústřední dílny pro opravu důlní techniky.

Po ukončení těžby uranu zde působil závod Tosta, n. p., Aš, a později závod podniku TESLA Karlín vyrábějící telefonní ústředny. Po roce 1989 zde sídlilo několik dalších firem. V posledních letech areál sloužil jako ubytovna pro sociálně slabé a od roku 1996 zde působil výrobní podnik VJB.

Železniční napojení

Továrna byla vlečkou napojena na železniční nádraží a trať do Ostrova. V počátcích provozu tratě byla hlavním odběratelem dopravy, zejména uhlí. Terénní zářez vlečky je dodnes patrný za budovou Kulturního domu.