STARÁ MINCOVNA

Úvod
Relikty označované jako Stará, respektive bývalá mincovna v Jáchymově představují dosud poněkud opomíjený prvek historické struktury města, přestože se nacházejí v bezprostředním sousedství monumentální budovy Královské mincovny. Jejich nenápadnost kontrastuje s potenciálním významem pro poznání počátků mincovnictví ve městě, které patřilo k nejdůležitějším hospodářským centrům raného novověku. Skutečnost, že lokalita byla předmětem samostatného stavebně-historického průzkumu Jana Muka zpracovaného pro Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO), naznačuje vysokou památkovou hodnotu dochovaných konstrukcí.¹

Cílem této studie je zasadit relikty Staré mincovny do širšího historického, urbanistického a technologického kontextu vývoje jáchymovského mincovního areálu a na základě dostupných pramenů posoudit jejich pravděpodobnou funkci i význam.

Historický kontext vzniku mincovního areálu
Jáchymov byl založen roku 1516 po objevu mimořádně bohatých nalezišť stříbra a během několika let se proměnil v jedno z nejvýznamnějších horních měst střední Evropy.² Rozvoj probíhal v mimořádně dynamickém tempu a město bylo od počátku budováno jako organizovaný montánní celek s vlastní správou a právním systémem.³

Vysokou míru institucionální organizace dokládá již horní řád vydaný roku 1518, který detailně upravoval provoz dolů, pracovní podmínky i ekonomické vztahy v těžebním podnikání.⁴ Takto komplexní legislativní rámec předpokládal existenci rozsáhlé infrastrukturní základny zahrnující nejen doly, ale také hutě, sklady a správní budovy.

Počátky mincovnictví v Jáchymově spadají pravděpodobně ještě do období před udělením oficiálního privilegia roku 1520, kdy byly mince razeny provizorně ve sklepích hradu Freudenstein.⁵ Následně byl zakoupen měšťanský dům upravený pro mincovní výrobu a s rostoucím objemem produkce se areál dále rozšiřoval.⁶

Roku 1528 přešla mincovna do královských rukou, což znamenalo reorganizaci provozu i stavební transformaci objektu.⁷ Monumentální renesanční budova vybudovaná ve 30. letech 16. století tak nepředstavuje počátek mincovnictví ve městě, ale spíše jeho institucionální a architektonickou kulminaci.⁸

Urbanistické prameny zároveň naznačují, že mincovna nebyla izolovanou stavbou. Zakoupený dům pravděpodobně tvořil jeden celek se Šlikovským domem a zazděné otvory ve sklepeních svědčí o jejich někdejším propojení.⁹ Tento fakt podporuje interpretaci mincovního areálu jako víceobjektového průmyslového komplexu.

Lokalizace a pramenná základna
Relikty Staré mincovny se nacházejí na parcelách č. 203 a 204 a těsně přiléhají k jižnímu křídlu dnešní mincovní budovy. Podle památkové dokumentace pocházejí ze starší stavební fáze města a mohou souviset již s obdobím původní šlikovské mincovny kolem roku 1520.¹⁰

Zásadní význam má skutečnost, že objekt byl předmětem stavebně-historického průzkumu – základního metodického nástroje poznání architektonického dědictví.¹¹ Archivní materiály tohoto typu jsou zpravidla ukládány ve fondech Národního památkového ústavu, jenž spravuje také dokumentaci svých předchůdců.¹²

Významnou skupinu pramenů tvoří rovněž historické mapy. Stabilní katastr a indikační skici z první poloviny 19. století patří k nejpřesnějším geodetickým dokumentům habsburské monarchie a umožňují rekonstruovat parcelaci i půdorysnou strukturu města.¹³ Detailní polohopisné plány z počátku 20. století potvrzují dlouhodobou stabilitu urbanistického uspořádání mincovního prostoru.¹⁴

Architektonická charakteristika a funkční interpretace
Dochované konstrukce tvoří masivní kamenné zdivo doplněné klenebními systémy. Čelní stěna byla vyzděna z mohutného kamene a vstup do objektu vedl širokým otvorem uzavíraným vraty zapuštěnými do odskoku ve zdivu. Za portálem se nacházela příčně orientovaná chodba zaklenutá valenou klenbou s ještě goticky zahrocenými čelními výsečemi, což může naznačovat stavební tradici přechodného období mezi pozdní gotikou a ranou renesancí (Muk 1982, s. nepag.).

V jižní části se klenba zvedá natolik, že dokládá minimálně jednopatrové řešení objektu. Severní trakt byl osvětlen pouze malým obdélným okénkem, které bylo podle mohutných otvorů v nadpraží původně chráněno masivní mříží. Takové zabezpečení odpovídá provozům pracujícím s drahými kovy nebo s technologickým vybavením vyšší hodnoty.

Zdivo čelní stěny je částečně provázáno se zdivem sousední mincovny, zatímco parcelní zeď je připojena na spáru, což dokládá promyšlené stavební řešení celého areálu. V sutinách byly nalezeny části architektonických článků, profilů a schodišťových stupňů; u plotu při ulici se objevil fragment parapetní okenní římsy s podvalkem a konzolkami i kus konstrukce se stopami technologického provozu (Muk 1982).

Podzemní části mincoven měly zásadní význam – sloužily nejen ke skladování kovu, ale také k jeho testování. Prubířské zkoušky se běžně prováděly v klenutých sklepích.¹⁵ V širším prostoru areálu byla identifikována kovárenská či tavicí pec z 16. století, představující přímý doklad technologického zázemí výroby.¹⁶

Ekonomický a technologický význam mincovního komplexu
Již do roku 1528 byly vyraženy přibližně dva miliony tolarů a během 16. století se tato mince rozšířila po celé Evropě jako respektovaný měnový standard.¹⁷ Název „tolar“ se stal jazykovým základem pozdějšího označení „dollar“.¹⁸ Produkce byla přímo napojena na mimořádný objem těžby stříbra, který do roku 1900 dosáhl více než pěti set tun.¹⁹

Urbanistická interpretace
Relikty Staré mincovny zapadají do modelu rychle budované průmyslové čtvrti, kde se starší objekty přestavovaly a postupně integrovaly do mladších stavebních etap. Tento předpoklad podporují moderní archeologické a geofyzikální výzkumy upozorňující na význam podpovrchových struktur pro poznání stavebního vývoje areálu.²⁰

Současný stav a památkový význam
Relikty bývalé mincovny jsou chráněny jako kulturní památka a tvoří součást historického jádra města náležejícího do hornické kulturní krajiny Krušnohoří, která představuje mimořádně hodnotný doklad vývoje evropského hornictví a metalurgie.²¹

Závěr
Relikty Staré mincovny představují významný, dosud nedostatečně doceněný prvek historické struktury Jáchymova. Kombinace stavebně-historického průzkumu, archeologických poznatků a kartografických pramenů naznačuje existenci vícefázového průmyslového areálu, jehož vývoj byl úzce spjat s exploatací stříbrných ložisek a formováním evropského měnového systému.

Poznámky pod čarou

Muk, Jan. Jáchymov. Bývalá mincovna. Stavebně historický průzkum. Praha: SÚRPMO, 1982.

Atlas Obscura, Royal Mint Jáchymov Museum.

Coingallery.de, Geschichte von Sankt Joachimsthal.

Bergordnung für St. Joachimsthal, 1518.

Kulturforum.info, Münzprägung auf Burg Freudenstein.

Archmap.cz, Královská mincovna v Jáchymově.

Der Anschnitt, studie k počátkům jáchymovského hornictví.

Město Jáchymov, historie mincovny.

Palfi.cz, stavební souvislosti mincovního areálu.

Archmap.cz, Relikty Staré mincovny.

NPÚ, Metodika stavebněhistorického průzkumu.

Národní památkový ústav – archivní fondy.

Geoportal ČÚZK, Stabilní katastr a indikační skici.

Porta fontium, archivní plány města Jáchymov.

Coinbooks, literatura k prubířství.

Průzkumy památek, studie o nálezu pece mincovny.

Reppa.de; Radio Prague International, historie tolaru.

Deutsche Bundesbank, původ názvu „dollar“.

Geological Survey (Hrcak), těžba stříbra v oblasti St. Joachimsthal.

Academia.edu, archeologické a geofyzikální výzkumy mincovního areálu.

Montanregion Erzgebirge, Historic Centre of Jáchymov.