MINCOVNA
Úvod
V prostoru, kde dnes stojí mincovna a radnice oddělené Mincovní ulicí, původně stály domy Kunze Eirolta a Jeronýma Šlika. Šlikové nejprve zakoupili Eiroltův dům a na jeho místě vybudovali vlastní mincovnu. Ta byla pravděpodobně stavebně propojena se Šlikovským domem, což naznačují zazděné otvory ve sklepeních mincovny směřující směrem k dnešní radnici.
Historie
Budova dnešní mincovny pochází z let 1532–1536. Byla založena králem Ferdinandem I. Habsburským na místě původní šlikovské mincovny a stojí za radnicí. Vzhledem k několika požárům, které vznikly v mincovních provozech a poškodily i novou radnici, prosazovala městská rada spolu s Nejvyšším horním hejtmanem Kryštofem z Gendorfu oddělení obou objektů. K tomuto oddělení došlo roku 1533 vytyčením dnešní Mincovní ulice, která symbolicky i prakticky rozdělila královskou mincovnu a Šlikovský palác, zakoupený městem roku 1531 pro účely nové radnice.
Podle současných poznatků pravděpodobně nedošlo k výstavbě zcela nové budovy, ale spíše k radikální přestavbě a adaptaci původní šlikovské stavby. Mincovna je postavena v renesančním slohu a dochovala se bez výraznějších stavebních úprav. Dochoval se nárožní portál s letopočtem 1536 a celá stavba nese vliv saských stavebních hutí a huti Rejtovy. Objekt je koncipován jako dům s mázhauzem kolem pravoúhlého dvora.
Požáry a proměny stavby
Budova byla opakovaně poškozena požáry. První velký požár vypukl 15. června 1538. Zničil dřevěné konstrukce mincovny i osmnáct domů v okolí. Spekulovalo se o přehřáté peci, dětské hře při tajném odlévání cínových kuliček, ale i o úmyslném žhářství. V mincovně i ve městě panovaly napjaté vztahy mezi šlikovskými a královskými úředníky, což podezření dále posilovalo.
Další rozsáhlý požár postihl mincovnu 23. července 1782. Spolu s ní vyhořela i radnice a čtyřicet okolních domů. Důsledkem požáru bylo nejen odstranění tavících provozů, ale také změna podoby budovy. Shořelé druhé patro, pravděpodobně dřevěné hrázděné konstrukce, již nebylo obnoveno.
Ražba mincí a význam
V mincovně byly raženy tolary až do roku 1671. Poté se zde razily především pamětní mince, například korunovační. Ze španělského označení těchto mincí – dolleros – se vyvinul název jedné z nejrozšířenějších měn současnosti, dolaru.
Objem zdejší ražby byl mimořádný. V letech 1520–1528 zde bylo vyraženo přibližně 3 250 000 tolarů a 22 000 000 pražských grošů, a to pouze v období šlikovské éry. Z této doby se dochoval mohutný dýmník – centrální komín – a dvoukomorová kovářská pec ve sklepeních.
Další využití budovy
Po ukončení mincovní činnosti roku 1671 zůstaly prostory opuštěné až do roku 1716, kdy zde bylo otevřeno Hornické učiliště.
Roku 1863 byla do bývalé mincovny přemístěna C. a K. Horní a hutní správa, která nahradila zrušený Vrchní horní úřad. Do budovy byly uloženy i archivy písemností zachráněných z předchozích požárů. O deset let později však mincovna společně s archivy opět vyhořela při rozsáhlém požáru, který prakticky zničil celé město. Obnovena byla v původní dispozici.
Po vzniku Československé republiky zde sídlilo ředitelství jáchymovských dolů. V období těžby uranu budovu využívaly Uranové doly Jáchymov. Roku 1960 převzalo stavbu město a adaptovalo ji pro potřeby Muzea města, založeného již roku 1923.
Na konci roku 1981 došlo vinou napadení dřevokaznou houbou k destrukci části stropních konstrukcí. Budova byla uzavřena a čekala na rekonstrukci, která probíhala v letech 1984–1997. Provoz byl znovu zahájen 28. května 2005 otevřením expozice Jáchymov v zrcadle času.
Fotogalerie: http://mipalfi.rajce.idnes.cz/Mincovna_a_expozice_muzea/
