Jdi na obsah Jdi na menu
 


JÁCHYMOVSKÉ MLÝNY

12. 3. 2016

O Mlýnském údolí pojednává samostatný článek na těchto stránkách, ale pojďme si říci něco o jednotlivých mlýnech, které patřily k Jáchymovu nebo přímo městu. Na začátku je nutné uvést informaci, že jsem při psaní kromě vlastních zjištění a kroniky města použil hlavně práci Vladimíra Kříže z Jáchymova.

Prohlídku začneme v bočním údolí vedoucímu k Můstku nebo Neklidu, popřípadě ke Klínovci. Na samém konci souvislé zástavby vidíme nad korytem Klínoveckého potoka částečně zřícenou klenbu. Jde o pozůstatek náhonu mlýna, který zde stával. Nad ním proti proudu potoka býval malý rybník, kde bylo první městské koupaliště. Rybník, mlýn i další stavby zmizely pod mohutným odvalem dolu Bratrství ve druhé polovině dvacátého století.

Další mlýn býval v dnešním č. p. 1045, kde dnes najdeme kovovýrobu. V korytu potoka zde ještě vidíme zazděný otvor po ose mlýnského kola. Brzy poté mizí Klínovecký potok v podzemí, kde se zhruba pod kruhovým objezdem vlévá do Jáchymovského potoka. Jejich voda se potom objevuje na povrchu až u Agricoly (Lázeňské budovy).

Další mlýn stával na místě dnešního parkoviště pod Radium palácem. Jediné, co se z moučného mlýna Karl Schneidenmühle dochovalo, je kamenný mostek vedoucí původně na dvůr mlýna. Hospodaření s vodou tak charakteristické pro důlní provozy se projevuje i zde. Voda, kterou tento mlýn využíval, totiž netekla zpět do potoka, ale náhonem rovnou k dalšímu mlýnu.

A to k Panskému – Herrenmühle. Vznik tohoto mlýna je datován po roce 1520. Tehdy totiž měl v Jáchymově vyrůst klášter Dominikánského řádu (zhruba na místě dnešního Radium paláce). Vzhledem k protestantskému směřování města, ale z jeho stavby sešlo. A právě shromážděný stavební materiál posloužil ke stavbě mlýna. Mlýn byl v provozu až do roku 1908, kdy bylo mletí ukončeno. Budovy byly v roce 1910 zakoupeny provozovateli Radium paláce. V roce 1925 tak mlýn společně s lázněmi přechází do majetku státu, který jej v roce 1956 převádí na společnost Lázně Jáchymov. Ty objekt využívají jako základnu pro své údržbáře a také jako lázeňské zahradnictví. Dnes se v areálu kromě sídla údržby nachází i minigolfové hřiště.

Dalším mlýnem byl Madrmühle. Tento mlýn byl navíc pivo várečným. Stával v prostoru pod čističkou odpadních vod, u které se také dochoval zbytek náhonu. Tento mlýn byl na Jáchymovsku jediný, který měl vantroky (přívod vody z náhonu k mlýnskému kolu) přes koryto potoka. Mlýn svou činnost ukončil v roce 1930, kdy byl také zbořen.

Dalším provozem byl Petermühle. Tento mlýn je nejstarším vodním mlýnem na území dnešní ČR. Dendrochronologickým průzkumem zbytků dřeva byl mlýn datován do období 1525 – 30. Toto bádání provedla Dendrochronologická společnost. Jednalo se o nejvýkonnější mlýn v oblasti vybavený dvěma koly. Později bylo jedno kolo nahrazeno turbínou o výkonu 15 koňských sil a druhé kolo, čtyřmetrové, zůstalo v provozu. Kromě tradičních mlýnských výrobků se zde rovněž vařilo pivo a později byla přistavena i pila. V roce 1877 jej získal Josef Schöffel. V roce 1930 je doložena jako majitelka mlýna a pily Marie Schöfflová. V tomto roce zde bylo nainstalované vodní kolo na svrchní vodu a turbína. Do dnešní doby se dochovaly zbytky středověkého zdiva a původní kamenná vana na turbínu. Po II. sv. válce byl objekt přestavěn např. na sklad léků (při protržení hráze Jezírka (Stadtteichu) došlo k vyplavení chemikálií a léků do potoka – proto byl sklad zrušen) nebo továrnu na zpracování plastů. Po zkrachování továrny objekt chátral, což bylo uspíšeno zloději kovů a vyřezáváním střešních konstrukcí. V roce 2011 byla ukradena turbína a přívodní potrubí k ní. Nakonec došlo i k samovolné destrukci zdiva. Město Jáchymov v současné době (2015) zvažuje demolici areálu při zachování historického zdiva.

Další mlýn byl vlastně dvojmlýnem. První zmínka pochází z roku 1546, kdy jeden z těchto mlýnů (horní), fungující jako papírna, zakoupil Adam Abt. Ten zavedl výrobu silných papírů, které byly nejkvalitnějším papírem vyráběných na území Českého království. Výroba papíru se udržela až do počátku dvacátého století. Veškerá produkce byla tehdy vyvážena do města Leiden v hrabství Holland, kde se jeden arch rozdělil na dva až tři. Ze vzniklého tenkého papíru se potom vyráběly bankocetle – tedy bankovky Rakousko-Uherské monarchie. Rozborem papíru partitur bylo zjištěno, že na papír z Jáchymova psal svá díla např. J. S. Bach. Takovou perličkou bylo, že tento dvojmlýn stál na jazykové hranici. Zatímco v dolní pile se mluvilo Egerštinou (německý dialekt z Chebska), v horní pile Abtů se hovořilo Jáchymovským krušnohorským nářečím. Horní papírna sloužila svému účelu do roku 1931. Poté byla ještě v provozu pila poháněná vodním kolem o průměru 4 metry a s kapacitou 500 litrů. Šlo tehdy o nejvýkonnější vodní kolo v širokém okolí. Z prostor papírny se stala lázeňskými hosty z Jáchymova vyhledávaná restaurace a z Papirmühle Abt se tak stal Trinksmühle. Restaurace byla po roce 1989 obnovena a jako Restaurace U Vlčků funguje dodnes. Dolní pila byla v provozu do poloviny dvacátého století. Pila byla poháněna pětimetrovým kolem a posledními majiteli byli Maria a Alfred Blehovi. Později byl objekt přestavěn na pension MUT a v současnosti (2016) zde probíhají stavební práce a další úpravy objektu.

Po proudu pak následoval Obere Speknermühle (Horní Speknerův mlýn). Původně železný hamr, přestavěný pro nedostatek rudy na obilný (moučný) mlýn s pilou. Takto je značen na mapě Chebského kraje z roku 1715. Na mapě Thermas Carolinas z roku 1742 je již značen jako drátovna. Také kronika Jáchymova do roku 1720 hovoří o mlýnu, po tomto roce již o drátovně. V roce 1932 se stal nájemcem Jakub Wondraschek a ten zde zavedl výrobu šindelů. Mlýn disponoval pětimetrovým kolem a během II. sv. války sloužil jako obytný dům. Po válce zůstal neobydlen a nakonec byl pro zchátralost stržen. Na jeho místě byla později postavena malá vodní elektrárna.

Untere Speknermühle (Dolní Speknerův mlýn) byl postaven kolem roku 1726. Původně moučný mlýn byl přeměněn na železný hamr a v roce 1919 byla přistavena vodní elektrárna. Původně se zde nacházela dvě vodní kola později nahrazená jedním pětimetrovým. V roce 1927 získal mlýn jáchymovský stavitel Franz Rehn (autor řady domů v Jáchymově nebo např. hotelu na Klínovci). Ten hamr přestavěl na vodní pilu.

Další mlýny stály mimo Mlýnské údolí, konkrétně na území Horního Žďáru (Ober Brand). Tato vesnice ale byla v majetku města Jáchymov, takže i zdejší mlýny patřily přímo Jáchymovu.

V prostoru závodu m-tec (Silosystém) v dnešním Horním Žďáru stávala zemědělská usedlost s mlýnem. Voda zde nebyla používána pouze jako pohon mlýna, ale roztáčela i kolo na horní vodu, které pohánělo velkoobjemovou mlátičku obilí.

Grünesmühle byl komplexem moučného mlýna, kovárny a hostince Karlsbader Hof. Mlýn byl poháněn kolem o průměru 4,1 metru. Pravděpodobně nebyl příliš výnosný, protože se zachoval exekuční výměr z roku 1887. V roce 1901 zde byla navíc zřízena pekárna a později i benzínová čerpací stanice. Ze všech budov se dodnes zachoval hostinec U Václava.

Mlýn U Semeráda stával v prostoru dnešního Hotelu Subterra. Kromě mletí se zde obilí i vykupovalo a fungovala zde čistička a sušárna obilí a sena. Od roku 1910 při mlýnu fungovala pekárna na černý chléb. Ta disponovala dvojitou pecí. Původně mlýn poháněla dvě vodní kola o 6 loktech, později jedno 4,8 metrů vysoké. Nakonec komplex poháněla turbína Michel-Ossberg.