Jdi na obsah Jdi na menu
 


TOLARY

2. 5. 2012

 

tolar_slik_av.gif

Mincovní právo (mincovní regál) patřilo ve středověku k tzv. Regálovým právům. Náleželo tedy výhradně panovníkovi.  Mince se totiž považovala za majetek panovníka a patřila ke zdrojům jeho příjmů.

Na počátku šestnáctého století v Evropě chyběla „velká“ mince (ve smyslu nominální hodnoty), protože nebyl dostatek zlata na její ražbu. Proto se různé státy pokoušely o ražbu mincí stříbrných. Tyto mince se nejprve nazývaly Guldiner nebo Guldengroschen. Ty postupně zlaté mince v běžné potřebě zcela nahradily.

V oblasti Českého státu v této době dochází k oslabování moci krále vysokou šlechtou. Dokladem toho je i získání mincovního práva rodem Šliků. Ti, pravděpodobně za pomoci štědrých úplatků, toto právo získali od zemského sněmu 9. ledna 1520. Směli tak razit „větší groše v hodnotě rýnských zlatých, jejich polovin a čtvrtin“. Toto povolení následně listinou potvrdil i král Ludvík, a to dne 17. října 1523 - "bíti na Horách Joachimstáských groše na zrno, kterak na Horách Kutných se tepe s tím rázem a textem a s malou proměnou, co se tkne jejich erbu". Původně Šlikové stříbro chtěli prodávat v Norimberku ze země (což byl další zásah do práv panovníka) a dokonce v tomto smyslu uzavřeli řadu smluv, ale záhy se začali zaobírat myšlenkou na mincování kovu. Podle některých zpráv (Mathesius, Miesel, Agricola) Šlikové stříbro získané v Jáchymově mincovali tajně – na zkoušku - v podzemí hradu Freudenstein již v roce 1519.

Vzorem jim byla saská mince Klappmüntzentaler (oficiální jméno bylo Guldengrosch popřípadě Schreckenberger) ražená v letech 1492 – 1525 v Schneebergu a ve Cvikově. Svůj název získala podle pokrývek hlavy vyobrazených vévodů – Johanna a Georga. Je ale pravděpodobné, že svou přezdívku odkazující na tolar, mince získaly až zpětně po zahájení ražeb v Jáchymově.

Mince ražené, nyní již oficiálně, ve šlikovské mincovně dostaly název podle místa původu Joachimsthaler Guldengrosch, Joachimsthallergrosch, jochmtáslský groš, Thaler, tolar. Zažil se ale jejich zkrácený název – Tolary. Název vychází z původního jména místa svého vzniku. Jáchymov se původně nazýval Údolí, tedy Thal. Jenže v místním nářečí se jméno osady vyslovovalo Tól. Odtud tedy název Thaler, Tolar. Tyto mince byly poměrně velké a těžké, měly kvalitní ražbu a z dnešního pohledu i vysoké umělecké provedení. Na rozdíl od zažité praxe byla rytina na minci rozprostřena na celou plochu ve vysokém detailu a poprvé se na mincích setkáváme i se značkou mincmistra. Ryzost mincí byla 931/1000 a hmotnost 27.6 gramu. Jednalo se tedy prakticky o mince z čistého stříbra. Tato ryzost byla ale později snižována přidáváním dalších slitin (mince se tzv. odkrajovala). V roce 1520 proběhla ražba dvou-, tří- a čtyř tolary. Od roku 1526 Šlikové Tolary razí i v další své mincovně při stříbrných dolech, a to v Horním Slavkově. Celkem v letech 1520 – 1528 vyrazili Šlikové, 3,25 miliónu svých mincí a 22 miliónu Pražských grošů. Jeden Tolar se dělil na 30 stříbrných grošů, čili 1 a 1/2 zlatých. Tři stříbrné Zlaté se počítaly jako dva Tolary.

Na přední straně vidíme svatého Jáchyma jako štítonoše šlikovského erbu (tehdy skoro totožný s erbem města) a s nápisem  Sanktum Joachim (Svatý Jáchym). Po obvodu mince čteme nápis: ARMA=DUOB=SLICOUV=STEFANI=ET=FRATR=COMITU=D=BASAIA - Mince pánů Šliků Štěpána a bratří hrabat z Bassana (Arma Dominorum Slickorum Stephani et Fratrum Comitum de Bassano). Nápis svatý Jáchym byl u několika ražeb (hlavně zpočátku) nahrazen iniciálami SI a letopočtem ražby.

Na zadní straně Tolaru vidíme Českého královského lva a nápis LUDOVICUS-PRIM-D-GRACIA-REX-BOE = Ludvík první z Boží milosti král Český. Jméno panovníka, popřípadě jeho podoba, se samozřejmě měnily.

O významu těchto mincí svědčí například dílo anglického dramatika Williama Shakespeara - MacBeth. Náklady na komturskou večeři jsou zde vypočteny právě v Jáchymovských Tolarech. Dalším významným svědectvím jsou dopisy Jana Ámose Komenského. Komenský ve svých listech vyčíslil škodu polského města Lešno způsobenou požárem rovněž v Tolarech. I v lidové tvořivosti (písně, pohádky) název místních mincí přežívá dodnes. Pamětní Tolary se také pro štěstí vkládaly do kolíbek novorozenců. Ze španělského označení těchto mincí – dolleros - se navíc vyvinul název jedné z nejrozšířenějších měn dneška - dolaru. V německých vydáních děl Karla Maye autor zásadně používá označení amerického dolaru slovem Taler. Na americký kontinent se Tolary dostaly v souvislosti se španělskými výboji a vznikem koloniálního panství.

Na ražbě Tolarů se nic nezměnilo ani po převzetí mincovny panovníkem v roce 1528. Pouze byla změněna vnější podoba mincí, kdy byly odstraněny atributy Šliků. Nicméně Šlikové si na chod mincovny zachovali značný vliv. Bylo to umožněno jejich postavením jako hlavních dodavatelů stříbra pro mincovnu a také tím, že Šlikové v mincovně i nadále směli provádět ražbu. Jen ne Tolarů, ale svých pamětních mincí. Svého vlivu byli zbaveni až po roce 1548, kdy jim byl veškerý majetek v severozápadních Čechách konfiskován. Tolary se v Jáchymově razily až do roku 1670, kdy Rudolf II. ražbu definitivně ukončil pro nedostatek mincovatelného kovu.

Tolary byly nejen napodobovány v celé řadě zemí, ale i v názvu těchto mincí objevujeme jejich vzor. Jde například o skandinávské riksdalery nebo holandské leeuwendaaldery. Kromě toho ražba různých typů tolarové mince probíhala samozřejmě i v německých zemích.

Původní, šlikovské Tolary doplatily paradoxně na svou kvalitu a jsou dnes poměrně vzácné. Díky vysoké ryzosti kovu byly prakticky od prvopočátku roztavovány a používány k výrobě méně kvalitních mincí, hlavně v knížecích mincovnách německých zemí. Nejdéle používanou tolarovou mincí je bezesporu tolar Marie Terezie, který je v některých afrických státech používán jako neoficiální měna dodnes.

Související text o mincování obecně a místních mincmistrech je zde: http://www.palfi.cz/clanky/ruzne-texty/z-historie/mincovani-a-mincmistri.html

Fotogalerie mincí je zde: http://mipalfi.rajce.idnes.cz/Tolary/#