JÁCHYMOVSKÉ KARTY
Úvod
Mezi nejvzácnější movité památky města Jáchymova patří – či spíše patřily – dvě kompletní sady hracích karet pocházející z počátku 16. století. Jednalo se o mimořádný nález evropského významu, neboť podobné kompletní a zároveň používané soubory se nedochovaly ani ve sbírkách Národního muzea, ani v jiných institucích na území České republiky. Dnes jsou však tyto karty nezvěstné a jejich osud zůstává nejasný.
Historie a kontext
Výroba hracích karet je na našem území doložena již na počátku 15. století, přičemž nejstarší písemná zmínka o výrobně karet pochází z roku 1517. Nejstarší dochované karty na území České republiky z roku 1547 jsou uloženy ve sbírkách Slezského zemského muzea v Opavě, avšak dochovaly se nerozřezané, tedy nepoužívané. Další známý soubor z roku 1557 pocházel z Prahy, ale je rovněž nezvěstný. Jáchymovské karty jsou výjimečné tím, že byly používány již před samotným založením města roku 1516, tedy v době počátků intenzivní hornické kolonizace oblasti. Navíc šlo o dvě kompletní a evidentně hrané sady, což z nich činilo světový unikát. Za zmínku stojí i anonymní karty z Chebu z roku 1521 uložené v Caryho sbírce Knihovny Univerzity Yale, které byly nalezeny společně se sbírkou jáchymovských tolarů. Není vyloučeno, že i tyto karty mohly pocházet z Jáchymova, avšak tato souvislost zůstává pouze hypotézou.
Popis a typologické zařazení
Hracím kartám se v Evropě postupně ustálily čtyři základní typy – italský, španělský, německý a francouzský – lišící se symbolikou barev i výtvarným pojetím. Jáchymovské karty náležely k německému typu, konkrétně k takzvanému stukeleyovskému podtypu. Charakteristickým znakem tohoto typu je žaludové eso se zobrazením jednorožce či lva se stuhou. Na některých kartách se objevuje motiv zkříženého kladívka a mlátku, zejména na srdcové dvojce, což odkazuje na hornické prostředí Saska a pravděpodobně i Krušných hor. Karty byly vyrobeny technikou dřevorytu, lícová strana byla bílá a ručně kolorovaná, rubová strana bez zdobení v šedém tónu. Balíček obsahoval 52 jednohlavých karet a eso bylo nejnižší kartou. Výrobce ani přesné místo vzniku nejsou známy.
Objevení a osudy
Samotný nález proběhl na počátku 90. let 20. století při restaurování knih z jáchymovské Latinské knihovny v loketské dílně uměleckého knihaře Jana Soboty. Po navrácení knih do Jáchymova došlo v budově radnice k havárii topení a část svazků byla poškozena vodou. Při následné opravě musely být některé vazby zcela nahrazeny. Původní, vodou zničené desky si restaurátor ponechal ke studiu a právě tehdy objevil v hřbetech a deskách knih vlepené hrací karty. Do vazeb je pravděpodobně vložil některý z jáchymovských knihařů na počátku 16. století, patrně jako výztužný materiál nebo levnou výplň při opravě knih. Nelze však vyloučit ani snahu zbavit se tehdy nežádoucího materiálu, neboť církevní autority proti hracím kartám v 16. století ostře vystupovaly jako proti morálně škodlivé zábavě, která v hornickém prostředí často vedla k zadlužení a sociálním problémům.
Současnost
Jan Sobota nález fotograficky zdokumentoval, karty odborně ošetřil a následně je předal na radnici v Jáchymově. V následujících letech však oba balíčky zmizely a jejich aktuální umístění není známo. Přes opakovaná pátrání nebyly dosud nalezeny. Jáchymov tak přišel o mimořádnou movitou památku evropského významu.
Poděkování
Zásadní badatelskou práci věnovanou jáchymovským kartám vykonal jáchymovský badatel Jaroslav Ochec, jehož zjištění posloužila jako hlavní zdroj informací pro tento text.
