JÁCHYMOV – brána Krušných hor

Historie a souvislosti těžby

Rozmach těžby uranu v Eliášském údolí byl odstartován nálezem přibližně 200 kg uranové rudy na haldě bývalého stříbrného dolu Eliáš. Lokalita byla známá již v předchozích stoletích díky těžbě stříbra, systematický průzkum a intenzivní těžba uranu však začaly až po roce 1945, kdy byly jáchymovské doly začleněny do státního podniku a zapojeny do programu dodávek uranu pro Sovětský svaz. V nadmořské výšce okolo 900 metrů zde byl nejprve zřízen zajatecký tábor, v němž byli v letech 1946–1949 internováni němečtí váleční zajatci.

ELIÁŠ I

Tábor Eliáš I byl na místě původního zajateckého zařízení zřízen 29. července 1949 jako čtvrtý tábor v oblasti Jáchymovska. Kapacita byla stanovena na 647 vězňů, z toho 588 určeno pro práci v dole a zbývající pro povrchové práce a zajištění provozu tábora. Vězni byli ubytováni ve čtyřech barácích, další objekt sloužil jako ošetřovna, marodka a dílny. Velitelem byl jmenován štábní strážmistr Sboru vězeňské stráže Candra. Ve funkci se následně vystřídali příslušníci SVS F. Levinský, J. Žemlička a M. Nekovář a poté příslušníci SNB S. Novotný, F. Malina a Kadlčík. Protože tábor stál přímo na haldě bývalého stříbrného dolu, v níž bylo nalezeno značné množství smolince, byl ke konci roku 1951 po přemístění zrušen. Halda byla následně odtěžena a ruda zpracována.

ELIÁŠ II

Tábor Eliáš II byl vybudován jako náhrada za zrušený Eliáš I. Stavba probíhala narychlo a bez důkladných terénních úprav, což se projevilo na kvalitě uspořádání areálu. Terén byl nerovný a jeden z baráků měl roh vystavěný přímo nad korytem Eliášského potoka, které bylo částečně svedeno do betonových rour. Vzdálenost přibližně šesti metrů mezi kuchyní a latrínami představovala hygienický problém. Vězni pracovali především na jámě Jiřina, která nahradila starší úklonnou jámu Eliáš a nacházela se asi 400 metrů od tábora. Kromě jam Jiřina a Eliáš byla součástí provozu gravitační úpravna rudy, centrální kompresorovna a oddělení Státní bezpečnosti, kde podle svědectví docházelo k hrubému zacházení s vězni. Přestože samotný tábor patřil k menším, společně s důlními a provozními objekty zabíral plochu přibližně čtyř hektarů.

Tábor byl určen především pro vězně s kratší délkou trestu. Po zákazu organizací Junák a Skaut byli do tábora internováni i jejich představitelé. Na jejich památku byl 30. května 1992 na místě bývalého tábora vztyčen sedm metrů vysoký kříž se Skautskou mohylou jako pietní připomínka represí. Tábor Eliáš II byl zrušen 1. dubna 1959.