DŮL PLAVNO
Úvod
Důl vznikl roku 1950 vyražením hlavní těžní šachty Vladimír. Kvůli budování dolu byla zcela zlikvidována původní osada Plavno a postupně zanikla i další menší sídla v okolí, například Léno, Hanušov či Arnoltov. Krajina ustoupila těžbě a na jejím místě vyrostly provozní budovy, haldy a technická infrastruktura. Celý důlní komplex zabíral přibližně plochu dvou krát dvou kilometrů a dobývání probíhalo až do hloubek okolo pěti set metrů. Celková produkce dosáhla zhruba 337 tun uranu, což sice neřadí Plavno mezi největší doly revíru, ale rozhodně nešlo o bezvýznamný provoz.
Historie
Rozvoj dolu spadá do období takzvané uranové horečky 50. let, kdy se Jáchymovsko stalo jednou z nejdůležitějších oblastí těžby uranu v Evropě. Práce v dolech byla náročná a často i nebezpečná. Vedle civilních zaměstnanců zde pracovali také vězni a nuceně nasazení, což patří k temnějším kapitolám historie regionu. Uran byl tehdy považován za surovinu mimořádného významu a tempo otevírání nových ložisek tomu odpovídalo.
Na Plavně bylo postupně vyraženo několik důlních děl. V roce 1957 přibyla druhá významná šachta označovaná jako Severní Plavno. Průzkumné práce přinášely střídavé výsledky, ale některé úseky byly mimořádně bohaté. Ze slepé šachty na čtvrtém patře byl například zastižen nový rudní blok a žíly označované čísly 5 a 5a patřily k nejvýnosnějším. Přesto měl důl poměrně krátkou životnost a těžba zde byla pravděpodobně ukončena kolem roku 1962, kdy se pozornost postupně přesouvala na jiná ložiska.
Popis
Hlavním důlním dílem byla jáma Vladimír o hloubce přibližně 344,5 metru. Byla rozdělena do jedenácti pater, z nichž některá nebyla vzájemně propojena, což nebylo v jáchymovském revíru nic neobvyklého. Ve třetím patře byla šachta napojena na důl Panorama, a Plavno tak nebylo izolovaným provozem, ale součástí rozsáhlého podzemního systému. Propojování dolů umožňovalo efektivnější větrání, dopravu vytěžené rudy i pokračující geologický průzkum.
Rudní žíly měly velmi proměnlivou mocnost – od několika centimetrů až po zhruba tři metry. Chodby je často sledovaly nad sebou ve stejném směru, což odpovídá typickému geologickému vývoji Krušných hor. Okolní hornina bývala silně zbarvená do červenohnědých odstínů vlivem hematitu a byla tvořena směsí křemene, slídy a dalších minerálů.
Zajímavostí dolu je také jeho mineralogický význam. Právě zde byl popsán vzácný sekundární uranový minerál plavnoit, který dostal jméno podle této lokality. Byl nalezen na jedné z žil ve druhém patře jámy Vladimír v drobných dutinách tmavého jílovitého materiálu, kde vytvářel drobné krystalické agregáty spolu s dalšími uranovými minerály. Už samotné pojmenování nového minerálu podle dolu napovídá, že šlo o geologicky zajímavé místo.
Současný stav
Po ukončení těžby zmizela většina povrchových staveb a krajina prošla postupnou rekultivací. Po někdejším ruchu zůstaly především terénní nerovnosti, zarostlé haldy a jen obtížně čitelné stopy po průmyslové činnosti. Místo dnes působí nenápadně a jen málokdo by při běžné procházce tušil, že se pod zemí kdysi rozkládal rozsáhlý důlní labyrint.
Důl Plavno tak dnes představuje spíše tichou připomínku doby, kdy uranová těžba zásadně ovlivňovala podobu Krušných hor i život tisíců lidí. Přestože nikdy nedosáhl věhlasu největších jáchymovských šachet, zůstává důležitým dokladem technického rozvoje hornictví i dramatických poválečných dějin tohoto kraje.
