KAPLE SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO
Na výrazném skalním ostrohu zvaném Jánský vrch, který příkře vystupuje ze severního svahu údolí nad městem Jáchymov, stojí od roku 1734 kaple sv. Jana Nepomuckého. Její silueta patří k nepřehlédnutelným prvkům místní krajiny a po staletí ovlivňuje podobu města i jeho paměť. Jánský vrch není obyčejným návrším – je to osamělá skála, vystupující nad okolní zástavbu, místo, které odedávna přitahovalo pozornost i fantazii místních obyvatel.
Právě s tímto místem se pojí řada lidových pověstí. Podle nich se zde, zejména o Valpuržině noci, měly odehrávat čarodějnické sabaty. Odlehlost skály, její temná silueta nad městem i obtížná přístupnost vytvářely ideální kulisu pro vyprávění o nočních ohních, tanci a zakázaných obřadech. V ústní tradici se Jánský vrch objevuje také jako místo, kde měly být vykonávány tresty nad domnělými čarodějnicemi, včetně jejich upalování. Tyto příběhy nejsou doloženy soudními ani archivními prameny a je třeba je chápat jako součást lidové paměti a symbolického vnímání krajiny, nikoli jako historicky prokázanou skutečnost. Přesto dokládají, jak silně byl vrch vnímán jako prostor strachu, pověry a hranice mezi „běžným“ světem a světem neznáma.
Z tohoto pohledu získává výstavba kaple nový rozměr. Zasvěcení sv. Janu Nepomuckému, světci spojovanému s ochranou, spravedlností a mlčením, lze chápat i jako symbolické posvěcení a „zkrocení“ místa, které bylo v lidové představivosti zatíženo temnými významy.
Kapli nechali vystavět manželé Jan Jakub a Žofie Vogelhaubtovi. Vznikla v době vrcholného baroka, kdy drobné sakrální stavby formovaly duchovní i vizuální charakter krajiny. V průběhu 19. století však objekt prošel výraznými proměnami. V letech 1838–1839 byl ke kapli přistavěn obytný dům, financovaný z odkazu Františka Pallase, děkana u sv. Víta v Praze, který na stavbu věnoval 15 000 zlatých. Dům byl později využíván i k provozním účelům – roku 1851 zde vznikla rukavičkárna bratří Kuhlmanů – a kaple v této době nesloužila církevním potřebám. Ke znovuvysvěcení došlo 29. dubna 1873. Na přelomu 19. a 20. století přešla kaple znovu do soukromých rukou a přilehlý dům byl nakonec zbořen někdy v období mezi světovými válkami.
Nejvážnější ohrožení přišlo ve druhé polovině 20. století. Po roce 1945 kaple postupně chátrala a v 80. letech byl na objekt dokonce vydán demoliční výměr. Stavba byla fakticky odsouzena k zániku. Právě v této chvíli však sehrál zásadní roli jáchymovský arciděkan P. František Krásenský, kterému se podařilo demolici odvrátit a prosadit generální rekonstrukci kaple v roce 1987. Díky jeho úsilí kaple přežila období, kdy řada podobných drobných památek nenávratně zmizela. Dnes je chráněna jako kulturní památka a v novější době se dočkala alespoň základní obnovy vnějšího pláště.
Z architektonického hlediska jde o vrcholně barokní stavbu centrálního typu. Základ tvoří osmiúhelná loď, k níž na jižní straně přiléhá obdélný presbytář. Na severu se nachází předsíň, která původně sloužila jako spojovací chodbička k dnes již zaniklému obytnému domu. V koutech mezi předsíní a lodí jsou umístěny dvě čtvrtkruhové apsidy. Okna mají převážně obloukové zakončení, pouze v apsidách se objevují drobná obdélníková okénka. Hlavní obdélný vstup má hladké kamenné ostění s vytesaným letopočtem 1734.
Stavbu kryje stanová střecha, nad lodí zakončená osmibokou věžičkou. Severní předsíň má vlastní nižší stanovou stříšku, na níž je umístěna otevřená osmiboká zvonička, dotvářející charakteristickou siluetu kaple na skalním vrchu.
Kaple sv. Jana Nepomuckého na Jánském vršku tak není jen drobnou barokní památkou. Je místem, kde se po staletí prolínají víra, pověsti, strach i snaha dát krajině řád a smysl. Právě tato kombinace architektury, příběhů a dramatických osudů z ní činí jednu z nejzajímavějších a nejpůsobivějších sakrálních staveb Jáchymova.
Fotogalerie zde: https://mipalfi.rajce.idnes.cz/Kaple_sv._Jana_Nepomuckeho/
