Jdi na obsah Jdi na menu
 


VRŠEK

2. 5. 2012

První písemná zmínka o této osadě pochází z roku 1785. Jde o nejvýše umístěnou část Jáchymova nacházející se při silnici II/219 do Abertam, která je dnes vzdálená asi 4,5 km od vlastního města. Původní názvy osady byly Werlsberg, Wernsberg nebo Wörlsberg.

Osada vznikla jako hornické sídliště ke konci první poloviny 16. století při dole Svatá Barbora. Název odkazuje na jméno kopce, na kterém nové sídliště vzniklo – Wernsberg, který se tyčí nad pravým břehem Eliášského potoka. První písemná zmínka pochází z roku 1785, kdy se sídliště stalo samostatnou osadou Jáchymova, pod který patřila po celou dobu své existence. Další zmínky pochází až z 19. století.

Podobou šlo o typickou krušnohorskou vesnici rozptýlenou na ploše 0,52 km². Větší koncentrace domů byla pouze při silnici z Jáchymova do Abertam. V roce 1847 Sommer ve své Topografii Království českého uvádí, že osadu tvořilo 20 domů. Z nich ale pět podle katastrálních map (1842) patřilo k dolu Eliáš. Ten ale správou spadal právě pod Werlsberg. Na počátku 20. století Werlsberg dosáhl své maximální velikosti. Bylo zde evidováno 33 adres s 220 obyvateli. Pod Werlsberg bylo totiž v této době zahrnuto i osm domů na Hřebečné při cestě k Mrtvému rybníku, které stály již v katastru Jáchymova. Domy byly označeny jako Nový Werlsberg a očíslovány v návaznosti na původní osadu čísly popisnými 21 – 28. Osada tak byla rozdělena následovně - Werlsberg 16 domů, důl Eliáš 6 domů, Nový Werlsberg 8 domů, hájovna u Mrtvého rybníka 2 budovy a důl Werner 1 budova. V samotném závěru 19. století zde byla otevřena škola, která fungovala ještě za první republiky.

Po roce 1945 došlo odsunem německého obyvatelstva k vylidnění osady, kterou navíc dramaticky zasáhl počátek těžby uranových rud. V roce 1948 došlo k přejmenování osady Werlsberg na Vršek (návrh MNV Jáchymov Stráňov názvoslovná komise odmítla) a důl Barbora se stal součástí Jáchymovských dolů. Postupně na místě vznikl poměrně rozsáhlý důlní areál – 17 metrů vysoká těžní věž se strojovnou, trafostanice, správní budovu, větrací stanici, kompresorovnu napojenou na Centrální kompresorovnu (TURBO), dílny, sklady a RASS - radiometrický rozdružovač přivezený ze SSSR. RASS automaticky sondou detekoval přítomnost radioaktivní rudy a klapkou ji automaticky oddělil od hlušiny, která pokračovala po pásovém dopravníku na odval.

Nedílnou součástí dolu byl podobně jako jinde na Jáchymovsku vězeňský tábor. Tábor nucených prací Vršek – Barbora vznikl v říjnu 1949. TNP Vršek byl zrušen 25. 2. 1951 a areál k 1. 6. 1951 přešel z Ministerstva národní obrany pod Ministerstvo spravedlnosti. V létě roku 1951 vznikl Tábor Barbora. Tento tábor ležel v nadmořské výšce 1004 n. m. a byl tak nejvýše umístěným táborem Uranových dolů Jáchymov. Díky drsným klimatickým podmínkám patřil mezi nejtvrdší a mezi vězni nejobávanějším táborům. K jeho špatné pověsti přispíval i velice tvrdý režim. Tábor byl tvořen správní budovou a třemi vězeňskými baráky o kapacitě 450 vězňů. Tábor byl pravděpodobně rozšiřován, protože 1. 10. 1956 činil početní stav vězňů 828 lidí střežených 65 příslušníky SNB. A k 25. 5. 1956 návrh na zrušení tábora uvádí jeho kapacitu 1100 vězňů. K likvidaci tábora došlo 30. 3. 1957 a budovy byly upraveny k ubytování civilních zaměstnanců dolu.

Po uzavření dolu zde byly postupně zřízeny vojenské útvary. Například Útvar radiotechnického zaměření nebo VÚ 5849. Konkrétně šlo o Poddůstojnickou školu zdravotnických instruktorů. Útvar zde sídlil do roku 1975, kdy došlo k jeho přesunu do Uherského Hradiště.

Po odchodu armády byly objekty ponechány vlastnímu osudu až do roku 1991, kdy byla demolována většina budov. Poslední pozůstatky byly potom zbořeny v roce 2008. Z celého důlního areálu a přilehlého tábora tak dnes najdeme pouze zaslepenou jámu Barbora, vrátnici a základy budov. Stát zůstal pouze dnešní Penzion H upravený z bývalé důlní budovy. Na druhé straně silnice byl odval hlušiny o objemu 450 000 m³. Ten byl ale z větší části v posledních letech odtěžen na výrobu kameniva. Výhodou bylo, že kamenivo nemusí být nijak upravováno ani drceno. Získaný materiál je využíván na úpravy lesních cest, čímž je splněna i podmínka radiační ochrany.

Z původní osady zůstal stát pouze jeden dům, který dnes majiteli slouží jako rekreační objekt.

Důl Barbora byl na žilním uzlu Barbora – Eva a bylo zde získáno 1725 tun uranu, což ho v produktivitě řadí na druhé místo. V roce 1955 bylo dosaženo hloubky 428 metrů při vyražení devíti pater. Nejrozsáhlejší patro je tvořeno Čertovo štolou – původně stříbrnou štolou z 18. století. Na dalších patrech byl důl spojen s jámami Eva, Jiřina a Východní Abertamy.