VRŠEK
První dochovaná písemná zmínka o osadě pochází z roku 1785. Jde o nejvýše položenou část Jáchymova, nacházející se při silnici II/219 směrem na Abertamy, přibližně 4,5 kilometru od vlastního města. Původní názvy osady byly Werlsberg, Wernsberg nebo Wörlsberg.
Osada vznikla jako hornické sídliště ke konci první poloviny 16. století v souvislosti s dolem Svatá Barbora. Její název odkazoval na kopec Wernsberg, který se tyčí nad pravým břehem Eliášského potoka a na němž nové sídliště vzniklo. Roku 1785 je osada poprvé doložena písemně, kdy je uváděna jako samostatná část Jáchymova, k němuž náležela po celou dobu své existence. Další zmínky se objevují až v průběhu 19. století.
Svou podobou šlo o typickou krušnohorskou horskou vesnici rozptýlenou na ploše přibližně 0,52 km², přičemž větší koncentrace domů byla pouze při silnici z Jáchymova do Abertam. V roce 1847 uvádí Sommer ve své Topografii Království českého, že osadu tvořilo 20 domů. Podle katastrálních map z roku 1842 však pět z nich patřilo k dolu Eliáš, který byl správně veden právě pod Werlsbergem.
Na počátku 20. století dosáhl Werlsberg největšího rozvoje. Bylo zde evidováno 33 adres s přibližně 220 obyvateli. Pod Werlsberg bylo tehdy zahrnuto také osm domů na Hřebečné při cestě k Mrtvému rybníku, stojících již v katastru Jáchymova. Tyto domy byly označovány jako Nový Werlsberg a očíslovány čísly popisnými 21 až 28. Osada se tehdy skládala z části Werlsberg s 16 domy, zástavby dolu Eliáš se 6 domy, Nového Werlsbergu s 8 domy, hájovny u Mrtvého rybníka se 2 budovami a dolu Werner s 1 budovou. V samotném závěru 19. století zde byla otevřena škola, která fungovala ještě v období první republiky.
Po roce 1945 došlo odsunem německého obyvatelstva k výraznému vylidnění osady, kterou navíc zásadně ovlivnil nástup těžby uranových rud. Roku 1948 byla osada Werlsberg přejmenována na Vršek a důl Barbora se stal součástí Jáchymovských dolů. Postupně zde vznikl rozsáhlý důlní areál zahrnující mimo jiné asi 17 metrů vysokou těžní věž se strojovnou, trafostanici, správní budovu, větrací stanici, kompresorovnu napojenou na centrální kompresorovnu TURBO, dílny, sklady a radiometrický rozdružovač RASS dovezený ze Sovětského svazu. Tento automaticky pomocí sondy zjišťoval radioaktivitu vytěžené horniny a odděloval rudu od hlušiny, která pokračovala na odval.
Součástí dolu byl i vězeňský tábor. Tábor nucených prací Vršek–Barbora vznikl v říjnu 1949. Dne 25. února 1951 byl zrušen a areál přešel k 1. červnu 1951 z Ministerstva národní obrany pod Ministerstvo spravedlnosti. V létě roku 1951 zde vznikl tábor Barbora, ležící v nadmořské výšce přibližně 1004 metrů, což z něj činilo nejvýše položený tábor jáchymovských uranových dolů. Kvůli drsným klimatickým podmínkám i tvrdému režimu patřil mezi nejobávanější. Tábor tvořila správní budova a tři vězeňské baráky s kapacitou asi 450 vězňů. Později byl pravděpodobně rozšířen, protože k 1. říjnu 1956 zde bylo evidováno 828 vězňů střežených 65 příslušníky SNB a návrh na zrušení z května 1956 uvádí kapacitu až 1100 osob. Tábor byl zlikvidován 30. března 1957 a budovy byly následně upraveny pro ubytování civilních zaměstnanců dolu.
Po uzavření dolu byly objekty využívány armádou. Sídlil zde například útvar radiotechnického zaměření a vojenský útvar 5849, konkrétně poddůstojnická škola zdravotnických instruktorů. Armáda areál využívala do roku 1975, kdy byl útvar přesunut do Uherského Hradiště.
Po odchodu armády byly objekty ponechány bez využití až do roku 1991, kdy byla většina budov zdemolována. Poslední pozůstatky zmizely v roce 2008. Z původního důlního areálu a tábora se dochovala pouze zaslepená jáma Barbora, vrátnice a terénní pozůstatky staveb. Zachoval se také objekt dnešního Penzionu H, upravený z bývalé důlní budovy. Na protější straně silnice se nacházel odval hlušiny o objemu asi 450 000 m³, který byl v posledních letech z větší části odtěžen pro výrobu kameniva využívaného zejména při úpravách lesních cest.
Z původní obytné zástavby osady se dochoval pouze jediný dům, dnes využívaný k rekreaci.
Důl Barbora ležel na žilním uzlu Barbora–Eva. Celkem zde bylo vytěženo přibližně 1725 tun uranu, což jej řadí mezi významnější jáchymovské doly. V roce 1955 dosáhla jáma hloubky 428 metrů při vyražení devíti pater. Nejrozsáhlejší patro bylo tvořeno Čertovou štolou, původně stříbrnou štolou z 18. století. Na dalších patrech byl důl propojen s jámami Eva, Jiřina a Východní Abertamy.
