MARIÁNSKÁ
Osada Mariánská leží v Krušných horách severně od Jáchymova a patří k místům s mimořádně pestrou historií, v níž se prolíná středověké osídlení, hornictví, barokní poutní tradice i tragické události spojené s uranovými tábory po roce 1948. Původně šlo o drobnou horskou osadu vzniklou při kolonizační činnosti kláštera v Teplé, později spojenou s rozvojem Jáchymova a jeho hornictví. Největší význam získalo místo v baroku jako poutní lokalita Maria Sorg s kapucínským klášterem a kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Dnes je Mariánská součástí města Jáchymov a připomíná jak slavnou poutní minulost, tak i temné kapitoly 20. století.
Osada vznikla jako součást Werlsgrünu při civilizační a osidlovací činnosti tepelského kláštera ve 13. století. Ještě roku 1386 patřila klášteru v Teplé, ale roku 1434 je již uváděna v majetku ostrovské větve rodu Šliků. Roku 1561 rozhodla rada města Jáchymov, že obyvatelé Werlsgrünu i Sorgu podléhají pravomoci jáchymovské městské rady, a obě osady se tak staly součástí jáchymovského panství. Spory mezi Jáchymovem a původní vrchností z Ostrova však pokračovaly ještě přibližně dvě století, zejména kvůli právům na pastviny a vodu pro stáda. Pastevectví totiž představovalo hlavní způsob obživy v této drsné horské oblasti, kde klimatické podmínky neumožňovaly běžné zemědělství.
Na počátku 16. století vznikla v těchto místech osada Nový Sorg, a to údajně na místě poustevny, kterou obýval Johannes Niavius, zvaný Schneevogel. Ten měl podle tradice prorokovat slávu nového města v okolí, jeho úpadek i budoucí znovuoživení. Mathesius ve svém díle Sarepta zmiňuje poustevnu v sousedství Černé štoly pod Wolfsbergem, což dokládá existenci hornické činnosti ještě před založením Jáchymova. Na staré dolování upozorňují i zmínky o haldách na Zimmerhöhe a Schmitzbergu a také skutečnost, že ještě roku 1923 měli místní obyvatelé povinnost čerpat vodu ze starých štol.
Když Šlikové počátkem 16. století zakládali Jáchymov a rozvíjeli těžbu stříbra, mělo Niaviovo proroctví podle tradice přilákat první prospektory. Po pozdějším úpadku hornictví se horníci obrátili k druhé části proroctví a roku 1691 nechali na místě poustevny nad potokem Reibach postavit dřevěnou kapli, jejíž vznik schválilo pražské biskupství. Již v letech 1692–1693 byla nahrazena kamennou stavbou. Do kaple byla umístěna darovaná milostná soška Panny Marie, obklopená pověstmi o vyslyšených modlitbách, a osada začala být nazývána Maria Sorg. Dne 8. srpna 1699 byl hornickým bratrstvem vysvěcen nově vystavěný kostel Nanebevzetí Panny Marie, který se brzy stal vyhledávaným poutním místem.
Roku 1700 se u kostela usadil poustevník Eusebius Kolitsch, člen třetího řádu sv. Jeronýma z Hřebečné, jenž o svatyni pečoval. Roku 1728 byl přepaden lupiči hledajícími cennosti a v poustevně upálen; jeho ostatky byly uloženy v kryptě kostela. V této době se v jáchymovské oblasti znovu oživila hornická činnost, tentokrát zaměřená především na arsen, kobalt a cín.
S rostoucím počtem poutníků nechala jáchymovská radnice v místě vystavět hostinec, ten však brzy přestal dostačovat. Proto byli roku 1751 do Maria Sorgu povoláni kapucíni a císařský dekret jim od ledna 1754 povolil vykonávat bohoslužby. Kapucíni zde postupně vybudovali hospic pro poutníky i vlastní klášterní areál a věnovali se duchovní správě, vzdělávání i charitativní činnosti v širokém okolí. Protože patřili mezi chudé řády, podporovalo jejich působení město Jáchymov naturálními dávkami obilí, dřeva i piva, zatímco sami řeholníci žili také z darů věřících. Hospic byl dokončen roku 1765 a zároveň vznikla i řádová svatyně zasvěcená sv. Františkovi, jejíž vybavení pocházelo převážně z poutních darů. Roku 1781 byla na kostel Nanebevzetí Panny Marie doplněna věžička zásluhou jáchymovského měšťana Tadeáše Schmidta. Kapucíni zde zřídili také malou školu, kde zdarma vyučovali děti místních obyvatel.
Záznamy o údajných zázračných uzdraveních spojených s poutním místem sepsal kapucín páter František Serafín a roku 1902 je vydal tiskem v Jáchymově, přičemž upozornil, že nebyly oficiálně církevně prozkoumány a uznává je pouze v rozsahu dovoleném bulami papeže Urbana VIII. Kapucíni působili v Mariánské až do roku 1946, kdy již byl název osady počeštěn na Mariánská.
Po druhé světové válce zasáhly místo dramatické události spojené s těžbou uranu na Jáchymovsku. Roku 1948 byli poslední dva kapucíni zatčeni a klášter uzavřen. Podařilo se však zachránit milostnou sošku Panny Marie, která je dnes uložena v kostele sv. Jáchyma v Jáchymově, a také varhany z kostela sv. Františka, přenesené do kapucínského kostela v Sokolově. V červnu 1949 vznikl u kláštera pracovní tábor pro politické vězně, jeden z táborů jáchymovského systému. V dřevěných objektech bylo umístěno přibližně 700 vězňů a samotné klášterní budovy sloužily represivním účelům. V bývalém hospici vznikla kasárna Sboru národní bezpečnosti – oddílu Jeřáb, který střežil oblast těžby, zatímco ve sklepeních kostela Nanebevzetí Panny Marie byly zřízeny výslechové a kárné cely pro vězně, mimo jiné i pro ty, kteří se pokusili o útěk. Kostel sv. Františka byl využíván jako skladiště a střelnice.
Ve svahu nad klášterem postavily Uranové doly Jáchymov roku 1948 nové sídliště pro civilní horníky pracující v dolech Eva, Adam a Eduard. Sídliště tvořilo asi padesát dřevěných dvojdomků, škola, školka a kulturní dům. Po ukončení těžby roku 1962 byly tyto objekty postupně přeměněny na rekreační zařízení. Samotné klášterní budovy byly po zrušení tábora k 1. dubnu 1960 využívány jako skladiště a kvůli špatnému technickému stavu byl celý areál 31. května 1965 odstřelem demolován.
Dřevěné budovy bývalého tábora byly roku 1962 přeměněny na ústav pro mentálně postižené dívky, který do roku 1981 vedly školské sestry. Zařízení sociální péče zde funguje dodnes, avšak již jako moderní civilní pracoviště. Z původního klášterního areálu se dochoval pouze fragment klášterní zdi při silnici a budova někdejší kapucínské školy. Do konce 19. století se do Mariánské konaly poutě, které připomínaly někdejší význam místa jako jednoho z poutních center jáchymovské oblasti.
K historii lokality patří i stará Říšská silnice, která začínala v Jáchymově na dnešním náměstí Republiky (dříve nazývaném Slovany), vedla Popovským údolím přes Popovský vrch do Popova (Pfaffengrün) a dále přes výšinu nad Mariánskou směrem na Hroznětín a Ostrov. Dnes je tato trasa v části Popovského údolí zaniklá kvůli rozsáhlým odvalům dolů Svornost a Josef, které zasypaly údolí i část původní zástavby.
K místním tradicím se váže i pověst o lipové aleji, která stála u hospice. Podle vyprávění vyrostla z hole, kterou zde zapíchl mládenec z Jáchymova obviněný z vraždy. Na radu poustevníka Niavia se podrobil Božímu soudu a když hůl obrazila, byla jeho nevina potvrzena. Alej byla později vykácena při výstavbě klášterních budov, avšak legenda zůstala součástí místní paměti.
