VZNIK A ROZVOJ LÁZEŃSTVÍ
Jáchymovské lázně patří mezi nejunikátnější lázeňská zařízení na světě. Jsou totiž jedinými lázněmi, které mají vlastní hlubinný důl, a kromě lázeňského personálu zde pracují také horníci. Vznik zdejší lázeňské léčby je úzce spojen s těžbou rud v jáchymovském revíru a s objevem radioaktivních pramenů na dolech Svornost a Werner (Rovnost).
Od samého počátku bylo využívání pramenů, stejně jako jejich vyhledávání, nerozlučně spojeno s postupem důlních prací na dolech Svornost a Werner. Již v roce 1864 voda z pramene, na který horníci narazili při hloubení dolu Svornost, tento důl zatopila až po šesté patro. Na této úrovni se nachází dědičná štola sv. Daniel, kterou voda volně odtékala do potoka. Zpočátku tak byly využívány pouze prameny náhodně objevené na dole Werner.
Podle vyprávění starých horníků měla voda z dolů výrazné léčivé účinky a ulevovala zejména od bolestí kloubů a svalů. Tyto zkušenosti byly známy již v průběhu 19. století, avšak jejich příčina nebyla tehdy vysvětlena. Teprve po objevu radioaktivity na konci 19. století začali vědci předpokládat, že účinky vody mohou souviset s přítomností radioaktivních prvků.
Na základě těchto poznatků požádalo město Vídeň o povolení ke zřízení lázní. Do Jáchymova proto přijeli lékaři dr. Jindřich Mache a dr. Štěpán Mayer, aby ověřili radioaktivitu pramenů a jejich léčebné účinky. Na základě jejich posudku vyzvalo c. k. ministerstvo orby ve Vídni okresního lékaře v Jáchymově dr. Leopolda Gottlieba, aby vyzkoušel účinky vody z dolu Werner ve své ordinaci. Při těchto pokusech spolupracoval také vrchní horní správce Ing. Josef Štěp, který myšlenku vzniku lázní aktivně podporoval a zasazoval se o praktické využití pramenů.
Roku 1906 proto dr. Gottlieb zřídil v domě pekařského mistra Josefa Kühna na dnešním Náměstí Republiky čp. 282 dvě lázeňské kabiny pro radioaktivní koupele. Vodu z dolu Werner sem zpočátku nosil v nůši vysloužilý horník Josef Prennig, přezdívaný Donnerkeil. Zájem o nové lázně byl díky prokazatelným pozitivním účinkům značný, a tak již v roce 1907 Prennig dopravoval vodu povozem. Lázeňské kabiny však brzy kapacitně nedostačovaly, a proto byly zřízeny další čtyři kabiny v budově továrny na uranové barvy.
V roce 1908 bylo ve Vídni zřízeno nové Ministerstvo veřejných prací, pod které byly převedeny i jáchymovské doly. Vedením lékařských procedur v Jáchymově byl pověřen báňský lékař dr. Adolf Langhans. Ministerstvo zároveň rozhodlo o stavbě potrubí pro dopravu radioaktivní vody pro potřeby lázní. Potrubí bylo položeno mezi dolem Werner a dolem Svornost, odkud pokračovalo štolou Daniel až do dolní části města. Ústí této štoly se dnes nachází pod povrchem kruhové křižovatky. Tyto práce řídil Ing. Josef Štěp. Při ukončení stavby byla pořízena fotografie všech účastníků tohoto díla. Délka potrubí nakonec činila více než čtyři kilometry. Na dole Werner byly zároveň postaveny retenční nádrže o objemu 625 a 1400 hektolitrů.
V roce 1911 byla podle projektu dvorního stavitele Zottera postavena první čistě lázeňská budova v Jáchymově – c. k. Lázeňský ústav pro léčbu radiem, dnešní Lázeňské centrum Agricola. Šlo o první lázeňský ústav tohoto typu na světě. Do haly této budovy byly svedeny Štěpovy prameny z dolu Werner a sloužily k pitným kúrám. Kromě koupelí se zde inhalovaly také výpary radia. Nové vědecké poznatky navíc ukázaly, že radium může mít význam i při léčbě nádorových onemocnění a dalších dosud obtížně léčitelných chorob.
Rostoucí zájem hostů brzy vedl k rozhodnutí vybudovat nový velký lázeňský hotel. Akciová společnost v čele s hrabětem Sylva-Tarouccou zahájila roku 1910 podle plánů barona Gustava von Flesch-Brunningena výstavbu nového hotelu. Stavbou byl pověřen vídeňský stavitel Burian. Budova vznikla na místě bývalého zájezdního hostince Ameisenhügel, zvaného Na Mravenčím vršku. Můstek císařské silnice, která vedla okolo Radium-Paláce, se dochoval dodnes. Boží muka s letopočtem 1731, která u něj stála, jsou dnes umístěna u budovy městského muzea.
Hotel Radium-Palác byl otevřen roku 1912. Jeho výstavba stála třináct milionů rakouských korun a na svou dobu byl mimořádně moderně vybaven. V každém pokoji byla zavedena teplá i studená voda, telefon a elektrické zařízení pro přivolání personálu. Díky tomu byl hotel řazen mezi deset nejluxusnějších hotelů v Evropě.
V letech 1918 až 1919 byl postaven Ústav pro ozařování a od roku 1924 přešly lázně do státní správy. Rozsáhlé terasy, Lesní kavárnu nebo tenisové kurty vybudoval až v roce 1929 hoteliér Urban, který významně přispěl k tomu, že se jáchymovské lázně dostaly do povědomí hostů z celého světa.
Jáchymov navštívila řada významných osobností. Patřili mezi ně například Johann Wolfgang von Goethe, který se zajímal o zdejší hornictví a mineralogii, dále Alois Jirásek, baron Rothschild, Richard Strauss, Max Švabinský nebo Eduard Bass. Významným návštěvníkem byl také první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který Jáchymov navštívil celkem sedmkrát a dne 7. března 1930 zde oslavil své osmdesáté narozeniny. Pobýval zde také jeho nástupce prezident Edvard Beneš, který lázně navštívil v letech 1927, 1937 a 1947.
Za okupace Československa během druhé světové války se Radium-Palác stal pobočkou berlínské nemocnice a byl zde zřízen vojenský lazaret. Jáchymov byl zároveň prohlášen lazaretním městem Wehrmachtu.
Po skončení války se zdálo, že lázně čeká nový rozmach. V Jáchymově působili významní lékaři MUDr. František Žďárský a primář MUDr. Josef Slánský, kteří stanovili nové léčebné postupy při využití radonových vod. Další rozvoj však na dlouhou dobu zastavila masivní těžba uranu. Radium-Palác byl přeměněn na léčebnu ROH a další lázeňské budovy sloužily jako ubytovny pro pracovníky Jáchymovských dolů.
Obnova lázeňství začala až v šedesátých letech. Roku 1963 získal Jáchymov statut lázeňského města a 1. ledna 1964 vznikly Československé státní lázně. V roce 1975 bylo nad lázeňskou zónou postaveno Sanatorium akademika Františka Běhounka podle projektu architekta A. Tenzera. Současně byly rekonstruovány další lázeňské budovy – Union, Lužice, Blaník, Dášenka a Dalibor. Výstavba lázeňského areálu byla završena v roce 1992 otevřením komplexního sanatoria Curie.
Léčebné lázně Jáchymov dnes disponují přibližně 1100 lůžky v řadě budov, mezi něž patří Radium-Palác, Curie, Běhounek, Astoria, Dalibor, Jitřenka, Elektra, Praha, Lužice a Dagmar. Ročně zde absolvuje léčbu přibližně 16 000 pacientů z celého světa.
V průběhu vývoje lékařské vědy došlo k výrazné změně zaměření léčby. Zatímco v počátcích se zde léčila i závažná onemocnění, například tuberkulóza kůže nebo některé nádorové choroby, po roce 1945 byli tito pacienti přesunuti do specializovaných nemocnic a Jáchymov se postupně zaměřil především na léčbu onemocnění pohybového aparátu.
Jáchymovské lázně se dnes specializují zejména na onemocnění pohybového aparátu a poruchy látkové výměny. Léčí se zde především degenerativní onemocnění kloubů a kostí, záněty kloubů, Bechtěrevova choroba, revmatoidní artritida, stavy po ortopedických operacích a operacích periferního nervstva. Dále se zde léčí poruchy periferního nervstva, některá cévní onemocnění i vybrané metabolické poruchy.
Základem léčby je radonová voda získávaná na dole Svornost ze tří pramenů – Běhounek, Curie a C-1 (Curie, Evangelista, Becquerel). Průměrný obsah radonu v lázeňských koupelích činí přibližně 5000 Bq na litr a jedinou úpravou vody je její ohřev protiproudým systémem.
Vedle radonových koupelí se v přísně indikovaných případech využívá také brachyradioterapie, při níž dochází k přímému ozařování radiem z velmi malé vzdálenosti. Pokud je vzdálenost větší, jedná se o telecurieterapii. Podpůrnými metodami jsou například elektroakupunktura, aplikace tepla, mechanoterapie, magnetoterapie, masáže nebo rehabilitační cvičení v bazénu či tělocvičně.
Léčebná pomůcka používaná při brachyradioterapii má podobu dvouplášťové tuby uložené v aplikačním pouzdru a chráněné vrstvou plexiskla.
