JÁCHYMOVSKÁ VODA
Jáchymovské bohatství v podobě radonové vody znali a využívali středověcí horníci. Již ve spisech jáchymovských horních lékařů najdeme zmínky o tom, že při bolestivých onemocněních chodili do zaplavených částí dolů, kde se koupali. Odpozorovali totiž, že jim voda od bolesti částečně pomáhá. Nicméně voda si musela ještě několik století počkat, než byl rozpoznán její pravý význam.
Radonová voda v podloží Jáchymova vzniká díky „spolupráci“ počasí a geologických podmínek. Dešťová voda totiž stéká do puklin a žilných struktur v granitovém masivu s dolomitovými, karbonátovými nebo křemennými výplněmi rudných žil do hloubky cca. jeden kilometr. Nejvýznamnějšími žílami jsou zde Geschieber a Evangelist. Právě díky tomuto průsaku žilným systémem se voda dešťová mění ve vodu léčivou. Při rozpadu radia totiž vzniká radon – lehký plyn, díky kterému je voda léčivá. Stáří vody, ve které se dnes koupou klienti lázní, odhadují odborníci z Univerzity Karlovy na 30 - 35.000 let. Radon 222 obsažený ve vodě je zdrojem měkkého ionizujícího alfa záření vznikající při rozpadu radia a uranu. Objeven byl Friedrichem Dornem v roce 1900 a název radon pochází z roku 1923. Jedná se o bezbarvý plyn bez chuti a zápachu. Izotop radonu 222 obsažený ve vodě neproniká prakticky vůbec do krevního řečiště a biologický poločas (doba, za kterou se radon vyloučí z těla) je 20 minut. Tedy délka jedné koupele, a proto se klienti lázní nemusí bát, že si nějaký radon „odnesou“. Obsah radonu v koupeli je naprosto bezpečný. I pro bezpečnost a vhodnost léčby klient před započetím léčby absolvuje klinické i biochemické vyšetření. Léčebné rozpětí obsahu radonu v koupelích v jáchymovských lázních je 4,5 - 5,5 kBq v jedné koupeli, při 10 - 20 koupelích za léčebný cyklus.
Původně byly pro lázeňství využívány Štěpovo prameny z dolu Rovnost. Vodu z nich donášel do domu pekaře Kuhna ve štoudvi na zádech vysloužilý horník Josef Prenning. Později byly tyto prameny svedeny do dvorany lázeňské budovy (dnes Agricola) kde se používaly k pitným kúrám. Později se využíval pramen Curie na dole Svornost, který je ale již vyčerpán. Tento pramen byl „odpovědný“ za zatopení Svornosti, protože na něho horníci narazili při hloubení těžní jámy dolu. Dno samotné těžní jámy je tak dnes hlouběji, než využívaná hloubka dolu. Dnes LL Jáchymov využívají prameny Hildebrand (objevené 1926), Becquerel (1928), Prokop, Evangelista, HE 1 (všechny 1952) a pramen HG 1 (3. 5. 1952 přejmenovaný na Běhounek). Poslední pramen byl nazván Agricola a nalezen byl v roce 2000. Zatímco prameny Curie, Hildebrand a Becquerel byly objeveny náhodou, ostatní již byly vyhledávány cíleně pomocí vrtů. Vrtná platforma musela být na povrchu rozebrána, svezena do podzemí a ve vyrubané dutině složena. Jediná úprava vody spočívá v ohřevu v protiproudu. Tehdy také dochází k promísení vody z různých pramenů. Tyto prameny totiž mají rozdílnou teplotu a hlavně obsah radonu.
První osobou, která si podle dochovaných zpráv dopřávala koupele ve vodě z jáchymovského podzemí, mimo samotné doly, byl na počátku sedmnáctého století císař Matyáš II. Po objevu radia v roce 1898 se pro umělé radioaktivování vody používal odpad z továrny na výrobu uranových barev. Už tehdy se tušilo, že radiová voda má léčebné účinky. Proto přednosta II. interní kliniky Všeobecné nemocnice ve Vídni, dvorní rada prof. Eduard Neusser, požádal důlní správu v Jáchymově o zaslání 1/2 tuny tohoto odpadu. Hodlal ho použít pro výzkum při léčení nemocných. 7. ledna 1904 přijeli do Jáchymova z Vídně fyzikové Stefan Meyer a Heinrich Mache. Ti měli porovnat radioaktivitu vod ve městě s dalšími prameny v českých lázních. Na čelbě žíly Schweizer (druhé patro Wernera) objevili do té doby nejradioaktivnější vodu na světě - 2500 bq/l. Nicméně horní správce ing. Josef Štěp v rámci svého soukromého bádání objevil na patře Daniel téhož dolu další prameny, které měly dokonce 7000 bq/l. Tyto prameny byly později pojmenovány po svém objeviteli a je to vůbec nejradioaktivnější voda na světě, která kdy byla objevena. Teplota vody byla 10,5 stupňů a vydatnost 13 l/min. Později při ražbě rud po roce 1945 nad patrem Daniel prameny zanikly. Štěpovo objevy zaznamenali i ve Vídni, takže říšský ministr hrabě Buquoy pozval Štěpa do Vídně. Na Štěpův podnět byli přizváni i zástupci města a Štěp zde poprvé nadnesl možnost zřízení lázní. Zatímco Ing. Štěp nadále bádal v podzemí a zjišťoval radioaktivitu, MUDr. Leopold Gottlieb v prvních lázních zkoumal účinky vody.
Denně ze Svornosti do lázeňských domů odteče 550 m³ radonové vody. Z toho je 350 m³ určeno pro léčebné koupele a zbytek pro provoz tepelných čerpadel na Svornosti. Na tomto dole i dnes probíhá vyhledávání dalších pramenů, různé opravy, průzkum starých důlních děl atp. Nejmladším pramenem je Agricola z roku 2000 a nejhlubší vrt vedený z hloubky 500 metrů měří 334,6 metrů. Končí tak zhruba 77 pod mořskou hladinou. Na dvanáctém patře Svornosti najdeme i seismograf umístěný sem Geofyzikálním ústavem Akademie věd ČR.
Radon 222 Radon se při přepravě z dolu do lázní neztrácí, protože voda je od pramene až do vany hermeticky uzavřená v potrubí. Obsah radonu je měřen jednak u pramene a jednak i před samotnou koupelí. Lázně i proto disponují vlastní dozimetrickou laboratoří. Díky složení vody je k dosažení stejného léčebného efektu potřeba 3x méně koupelí než v jiných lázních využívajících radonovou vodu.
Na dvanáctém patře dolu Svornost najdeme retenční nádrž, do které voda z vrtů vtéká vlastním tlakem za pomoci potrubí. Odtud je voda čerpána do výšky 390 metrů na patro Barbora. Zde je umístěna další nádrž. Gravitační silou pak voda potrubím o délce 2880 metrů umístěným ve štole odtéká k portálu štoly Curie. Těsně před jejím ústím stojí záložní nádrž, která částečně vyčnívá nad povrch. Odtud se už přečerpává do jednotlivých lázeňských domů – Běhounek, Radium Palace, Agricola a Curie.