JÁCHYMOVSKÁ VODA
VZNIK RADONOVÉ VODY
Jáchymovské bohatství v podobě radonové vody znali a využívali již středověcí horníci. Ve spisech jáchymovských horních lékařů najdeme zmínky o tom, že při bolestivých onemocněních chodili do zaplavených částí dolů, kde se koupali. Odpozorovali totiž, že jim voda alespoň částečně ulevuje od bolesti. Skutečný význam této vody však zůstal dlouhou dobu nepoznán a musel si na své vysvětlení počkat ještě několik století.
Radonová voda v podloží Jáchymova vzniká díky kombinaci klimatických a geologických podmínek. Dešťová voda proniká do puklin a žilných struktur v granitovém masivu s dolomitovými, karbonátovými nebo křemennými výplněmi rudných žil a postupně se dostává do hloubky přibližně jednoho kilometru. Mezi významné rudné žíly v této oblasti patří například Stella (Hvězda) a Evangelist. Při průsaku žilným systémem se původně obyčejná dešťová voda postupně obohacuje o radon, lehký radioaktivní plyn vznikající při rozpadu radia v okolních horninách.
Stáří vody, ve které se dnes koupou klienti lázní, odhadují odborníci z Univerzity Karlovy přibližně na 30 až 35 tisíc let. Radon-222 obsažený ve vodě je zdrojem měkkého ionizujícího alfa záření vznikajícího při rozpadu radia a uranu. Tento plyn objevil roku 1900 německý fyzik Friedrich Dorn a název radon se používá od roku 1923. Jedná se o bezbarvý plyn bez chuti a zápachu.
Izotop radonu obsažený ve vodě proniká do krevního řečiště jen minimálně a jeho biologický poločas v lidském těle činí přibližně dvacet minut, což odpovídá délce jedné lázeňské koupele. Klienti lázní se proto nemusí obávat, že by si radon „odnesli“ v organismu. Obsah radonu v koupeli je přísně kontrolován a považuje se za bezpečný. Před zahájením léčby proto každý klient absolvuje klinické i biochemické vyšetření.
OBJEV LÉČIVÝCH ÚČINKŮ
První osobou, která si podle dochovaných zpráv dopřávala koupele ve vodě z jáchymovského podzemí mimo samotné doly, byl na počátku 17. století císař Matyáš II.
Po objevu radia v roce 1898 se pro umělé radioaktivování vody používal odpad z továrny na výrobu uranových barev. Již tehdy se předpokládalo, že radiová voda může mít léčivé účinky. Přednosta II. interní kliniky Všeobecné nemocnice ve Vídni, dvorní rada profesor Eduard Neusser, proto požádal důlní správu v Jáchymově o zaslání půl tuny tohoto odpadu, aby jej mohl využít při lékařském výzkumu.
Dne 7. ledna 1904 přijeli do Jáchymova z Vídně fyzikové Stefan Meyer a Heinrich Mache, aby porovnali radioaktivitu místních vod s prameny v jiných českých lázních. Na čelbě žíly Schweizer ve druhém patře dolu Werner objevili do té doby nejradioaktivnější vodu na světě s hodnotou přibližně 2500 Bq/l.
Horní správce Ing. Josef Štěp však při svém vlastním průzkumu objevil na patře Daniel téhož dolu další prameny, jejichž radioaktivita dosahovala přibližně 7000 Bq/l. Tyto prameny byly později pojmenovány po svém objeviteli jako Štěpovy prameny. Voda měla teplotu kolem 10,5 °C a vydatnost přibližně 13 litrů za minutu. Při pozdější těžbě rud po roce 1945 nad patrem Daniel tyto prameny zanikly.
Štěpovy objevy vzbudily pozornost také ve Vídni. Říšský ministr hrabě Buquoy proto pozval Josefa Štěpa do Vídně k jednání. Na jeho podnět byli přizváni také zástupci města a právě zde byla poprvé otevřena otázka zřízení lázní v Jáchymově. Zatímco Ing. Štěp pokračoval ve výzkumu radioaktivity pramenů v podzemí, MUDr. Leopold Gottlieb zkoumal účinky vody na pacienty v prvních lázeňských kabinách.
PRAMENY A JEJICH VYUŽITÍ
Původně byly pro lázeňství využívány Štěpovy prameny z dolu Rovnost. Vodu z nich donášel do domu pekaře Kühna ve štoudvi na zádech vysloužilý horník Josef Prennig. Později byly tyto prameny svedeny do dvorany lázeňské budovy, dnešního lázeňského centra Agricola, kde se používaly k pitným kúrám.
Později byl využíván také pramen Curie na dole Svornost, který je dnes již vyčerpán. Tento pramen byl zároveň příčinou zatopení dolu Svornost, protože na něj horníci narazili při hloubení těžní jámy. Dno samotné jámy je tak dnes hlouběji než využívané patro dolu.
V současnosti Léčebné lázně Jáchymov využívají prameny Hildebrand (1926), Becquerel (1928), Prokop, Evangelista a HE-1 (1952) a pramen HG-1, který byl 3. května 1952 přejmenován na Běhounek. Nejmladším pramenem je Agricola objevený v roce 2000.
Zatímco prameny Curie, Hildebrand a Becquerel byly objeveny náhodně, ostatní byly vyhledávány cíleně pomocí vrtů. Vrtná souprava musela být na povrchu rozebrána, dopravena do podzemí a ve vyrubané komoře znovu sestavena.
DOPRAVA RADONOVÉ VODY DO LÁZNÍ
Denně ze Svornosti do lázeňských domů odteče přibližně 550 m³ radonové vody. Z toho asi 350 m³ slouží k léčebným koupelím a zbytek se využívá pro provoz tepelných čerpadel na dole Svornost. V podzemí stále probíhá vyhledávání nových pramenů, opravy starých důlních děl i geologický průzkum.
Radon-222 se při přepravě z dolu do lázní neztrácí, protože voda je od pramene až do vany hermeticky uzavřena v potrubí. Obsah radonu je měřen jak u pramene, tak před samotnou koupelí. Lázně proto disponují vlastní dozimetrickou laboratoří.
Na dvanáctém patře dolu Svornost se nachází retenční nádrž, do které voda z vrtů vtéká vlastním tlakem potrubím. Odtud je čerpána do výšky přibližně 390 metrů na patro Barbora, kde je umístěna další nádrž. Gravitační silou pak voda potrubím o délce asi 2880 metrů odtéká štolou k portálu štoly Curie. Těsně před jejím ústím se nachází záložní nádrž částečně vystupující nad povrch. Odtud je voda přečerpávána do jednotlivých lázeňských domů – Běhounek, Radium Palace, Agricola a Curie.
