VÁCLAV PAYER – LÉKAŘ, KTERÝ POPRVÉ SPOJIL NEMOC S POVOLÁNÍM
Úvod
Jáchymov první poloviny 16. století byl symbolem rychlého růstu a mimořádného bohatství. Stříbro z krušnohorských dolů přinášelo slávu městu i jeho majitelům a jáchymovské tolary se šířily daleko za hranice českých zemí.
Za tímto úspěchem však stála každodenní práce tisíců horníků.
Ti sestupovali hluboko pod zem do prostředí, které patřilo k nejnáročnějším pracovním místům své doby. Nebezpečím nebyly pouze náhlé úrazy, závaly nebo nehody. Mnohem nenápadnější byly zdravotní problémy vznikající dlouhodobým působením důlního prostředí.
Právě v Jáchymově se začala objevovat myšlenka, která je dnes samozřejmou součástí medicíny – že práce, kterou člověk vykonává, může ovlivňovat jeho zdraví.
Historie
Václav Payer z Lokte, latinsky Wenceslaus Payer de Cubito, patřil mezi významné vzdělance první poloviny 16. století. Studoval na univerzitách v Lipsku a Boloni a věnoval se medicíně, přírodním vědám i otázkám lidského zdraví.
Jeho působení je spojeno také s rodem Schlik a prudce se rozvíjejícím Jáchymovem, který byl tehdy jedním z nejvýznamnějších hornických center Evropy.
Právě zdejší prostředí nabízelo mimořádnou možnost sledovat vztah mezi lidskou prací a nemocemi. Horníci pracovali v náročných podmínkách hluboko pod zemí a trpěli obtížemi, které se u jiných profesí nevyskytovaly v takové míře.
Payer si začal všímat, že tyto problémy nejsou náhodné. Souvisely s prostředím, ve kterém lidé pracovali.
Své poznatky shrnul roku 1523 ve spise Fruchtbare Ertzney mit irem rechten Gebrauch vor den gemeinen Mann, so auf dem hochberumbtem Bergwerck s. Joachimsthal.
Dílo určené obyvatelům slavného jáchymovského hornického revíru se zabývalo zdravotními obtížemi horníků a možnostmi jejich léčby. Patří mezi nejstarší známé odborné práce, které spojily zdravotní stav člověka s jeho pracovním prostředím.
Význam Payerova přístupu nespočíval pouze v samotném popisu nemocí. Mnohem důležitější byla změna pohledu.
Lékař se neměl ptát pouze na to, co člověka trápí, ale také na to, kde žije a jakou práci vykonává.
Na začátku 16. století šlo o mimořádně pokrokovou myšlenku.
Odkaz
V následujících stoletích se poznání nemocí spojených s prací dále rozvíjelo. Nejznámější osobností tohoto oboru se stal italský lékař Bernardino Ramazzini, který bývá označován jako otec pracovního lékařství.
Základní myšlenka tohoto oboru – že práce může vytvářet specifická zdravotní rizika – se však objevovala mnohem dříve. Jedním z míst, kde byla popsána, byl právě Jáchymov.
Stejné město, které dalo světu tolar, stálo u rozvoje hornického vzdělávání a později sehrálo roli při poznání radioaktivity, tak zanechalo stopu i v dějinách medicíny.
Jáchymovské doly neukázaly lidem pouze bohatství ukryté v zemi. Ukázaly také cenu, kterou za jeho získávání platili ti, kteří do nich každý den sestupovali.
A právě zde vznikla jedna z prvních myšlenek moderního pracovního lékařství – že za každou prací stojí člověk, jehož zdraví má být chráněno.
