PRVNÍ MECHANICKÉ VĚTRÁNÍ DŮLNÍHO DÍLA
Úvod
Když se mluví o starém hornictví, většina lidí si představí především stříbro, hluboké šachty, těžkou práci horníků a nebezpečí ukrytá pod zemí. Jedním z největších problémů však bylo něco, co člověk nevidí – vzduch.
Bez dostatečného přísunu čerstvého vzduchu nebylo možné v podzemí dlouhodobě pracovat. Horníci nepotřebovali řešit jen samotnou těžbu, ale také podmínky, které jim umožnily v hlubinách přežít.
Starší důlní díla využívala přirozené větrání. Proudění vzduchu vznikalo například rozdílem výšek mezi jednotlivými šachtami nebo změnou teplot. Tento způsob však měl své hranice.
A právě v rychle rostoucím Jáchymově se tyto hranice začaly velmi brzy projevovat.
Historie
Po objevu bohatých ložisek stříbra se Jáchymov během několika let proměnil v jedno z největších hornických center Evropy. Počet dolů rychle rostl a horníci pronikali stále hlouběji a dále do nitra hor.
S tím přicházely problémy, které mělká těžba neznala v takovém rozsahu. Bylo nutné odvádět vodu, dopravovat vytěžený materiál a zajistit dostatek vzduchu i v místech vzdálených od povrchu.
Přirozené proudění už nemuselo stačit.
Proto bylo roku 1522 na Bockově (Pockově) štole použito zařízení využívající princip měchového dmychadla. Technologie známá především z hutnictví, kde měchy dodávaly vzduch do pecí, našla v Jáchymově nové využití.
Tentokrát neměla posílit oheň.
Měla pomoci člověku.
Pomocí mechanického zařízení byl vzduch vháněn do míst, kam se přirozeným způsobem nedostával v dostatečném množství. Šlo o jednoduchou, ale zásadní myšlenku – když podmínky v dole nestačí, je možné je změnit technikou.
Tento princip se stal v dalších stoletích jedním ze základů hlubinného hornictví.
Odkaz
Mechanické větrání je dnes samozřejmou součástí každého hlubinného dolu. Moderní ventilátory a složité větrací systémy umožňují práci v hloubkách, které by byly pro dávné horníky nepředstavitelné.
Jejich základní myšlenka je však stejná jako před pěti stoletími – dostat čerstvý vzduch tam, kde ho člověk potřebuje.
Jáchymovský příklad z roku 1522 ukazuje, proč bylo město považováno za jedno z technicky nejvyspělejších hornických center své doby. Nebylo pouze místem těžby, ale také místem hledání nových řešení.
Stejné prostředí později inspirovalo Agricolu k vytvoření základů hornické vědy a vedlo ke vzniku prvního systematického hornického vzdělávání.
Jáchymov tak světu nepřinesl pouze stříbro ukryté v horách.
Přinesl také způsoby, jak se k němu bezpečněji dostat.
