PRVNÍ HORNICKÁ ŠKOLA NA SVĚTĚ
Úvod
Dnes má Jáchymov necelé tři tisíce obyvatel, přesto patří mezi místa, která opakovaně zasáhla do světových dějin. Mezi jeho nejvýznamnější, ale méně známá prvenství patří vznik organizovaného odborného hornického vzdělávání.
Od svého založení byl Jáchymov spojen s nejmodernějšími poznatky své doby. Bohatá naleziště stříbra sem v 16. století přivedla tisíce horníků, odborníků i učenců. Zdejší doly nebyly pouze místem těžké práce, ale také prostředím, kde vznikaly a ověřovaly se nové technologie, důlní zařízení a postupy.
Právě tato tradice vytvořila podmínky pro vznik školy, která v 18. století změnila způsob přípravy báňských odborníků. V době, kdy se znalosti horníků předávaly především osobní zkušeností, vznikla v Jáchymově instituce s pevnými pravidly, osnovami, odbornými učiteli a státní podporou.
Historie
Počátky odborného pohledu na hornictví v Jáchymově sahají hluboko před vznik samotné školy. Už v první polovině 16. století zde působil lékař a učenec Georgius Agricola, který při své práci poznával zdejší doly, způsoby těžby, úpravu rud i život horníků. Zkušenosti získané v Krušných horách se později staly jedním ze základů jeho odborných děl, především slavného spisu De re metallica, který bývá označován za jeden ze základních kamenů moderního hornictví a hutnictví.
Na počátku 18. století však procházelo hornictví v českých zemích složitým obdobím. Těžba postupně upadala a jedním z hlavních problémů byl nedostatek odborně vzdělaných důlních a hutních pracovníků. Báňský inspektor Jan František Lauer upozorňoval, že tradiční způsob předávání zkušeností již nestačí.
Po generace získávali noví horníci znalosti především od starších mistrů. Otcové učili své syny, mladší pracovníci sledovali zkušenější a mnoho poznatků vznikalo přímo při práci v podzemí. Tento systém sice vytvořil množství schopných praktiků, ale rozvoj hlubších dolů, složitější techniky a přesnějšího důlního měření vyžadoval nový způsob vzdělávání.
Dne 13. října 1716 vydal císař Karel VI. obsáhlou instrukci, kterou nařídil zřízení hornického učiliště v Jáchymově. Jeho úkolem bylo připravovat báňské a hutní odborníky i důlní měřiče. Díky státnímu zřízení, přesně danému systému výuky a odbornému zaměření je tato škola považována za první státem organizovanou odbornou hornickou školu na světě.
Volba Jáchymova nebyla náhodná. Město patřilo k nejvýznamnějším hornickým centrům habsburské monarchie a zdejší doly poskytovaly ideální prostředí pro spojení teorie s praxí. Jáchymov byl místem, kde se nové technologie nejen vyučovaly, ale také skutečně používaly.
Císařská instrukce stanovila státní příspěvek na provoz školy ve výši 600 zlatých ročně. Studium bylo tříleté a počet podporovaných studentů byl stanoven na čtyři. Nešlo tedy o velkou školu v dnešním slova smyslu, ale o cílenou přípravu vysoce kvalifikovaných odborníků pro správu a rozvoj hornictví.
Výukou byl pověřen správce Vrchního horního úřadu v Jáchymově Johann Friedrich Weyer. Právě jeho zkušenosti byly jedním z důvodů, proč škola vznikla právě zde. Již na konci 17. století totiž v Jáchymově provozoval soukromou dvouletou hornickou školu, která připravovala odborníky pro potřeby krušnohorských dolů.
První čtyři studenti nastoupili ke studiu 1. ledna 1717. Podmínkou přijetí byla výborná znalost matematiky a alespoň základní znalosti hornictví. Studium spojovalo teoretickou přípravu s praktickým výcvikem. Studenti absolvovali výuku v Jáchymově, praxi v českých dolech a následně poznávali významná hornická centra v Uhrách, Sasku a okolí Lüneburgu. Později byla praktická část rozšířena také o pobyt v pražské mincovně.
Postupně se rozšiřoval také učitelský sbor. Od roku 1725 zde působil jeden z prvních absolventů školy Christian Heubel, který kromě výuky organizoval a vedl školní laboratoř. Ta umožňovala studentům získávat praktické zkušenosti při zkoumání rud a hutnických procesech.
V roce 1730 zde vyučovali Christian Heubel, který se věnoval hornictví, hutnictví, důlnímu měřičství a laboratorním pracím, Anton Pöschl zaměřený na prubířství a tavení rud a Johann Frietsch, odborník na úpravu rud.
S rozvojem školy vznikla také potřeba jednotných výukových materiálů. Do té doby si studenti přednášky zapisovali sami a využívali knihy uložené na Vrchním horním úřadě v Jáchymově. Součástí výuky byly také technické nákresy dolů a zařízení, které přiváželi studenti ze zahraničních praxí.
V roce 1733 vypracoval Jan František Lauer nové instrukce, které ještě více sjednotily a rozšířily výuku. Studenti se povinně věnovali matematice včetně geometrie, hornímu právu, stavbě a vyměřování důlních děl, nauce o rudách i laboratorním pracím. Po úspěšném zvládnutí teoretických zkoušek následovala praktická stáž a zařazení do báňské služby.
Odkaz
Význam jáchymovské školy brzy překročil hranice Krušných hor. Její systém se stal vzorem pro další odborné školy v habsburské monarchii. Podle jáchymovských osnov byla roku 1735 založena obdobná škola v Banské Štiavnici, roku 1754 následovaly školy ve Smolníku a Oravici.
V roce 1758 se podle jáchymovského vzdělávacího systému připravovalo v monarchii celkem 98 budoucích báňských odborníků. O dva roky později byly osnovy hornických škol sjednoceny právě podle jáchymovského modelu.
Samostatná existence školy skončila 10. března 1762, kdy byla dekretem Marie Terezie začleněna do nově založeného Ústavu mineralogie a metalurgie při Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.
První hornická škola světa tak v Jáchymově existovala necelé půlstoletí, její význam však přetrval mnohem déle. Ukázala cestu modernímu technickému vzdělávání a pomohla proměnit hornictví z oboru založeného pouze na zděděné zkušenosti v odbornou disciplínu postavenou na vědě, výuce a praxi.
Jáchymov tak světu nepřinesl jen bohatství ukryté pod zemí. Přinesl také poznání, že cesta do hlubin začíná vzděláním.
