PETRŮV MLÝN – NEJSTARŠÍ DOCHOVANÝ VODNÍ MLÝN V ČESKÉ REPUBLICE
Úvod
Některé památky nejsou neznámé proto, že by byly ukryté mimo lidské pohledy. Právě naopak. Denně kolem nich projíždějí stovky lidí, ale jejich skutečný význam často zůstává nepovšimnutý.
Petrův mlýn je přesně takovým příkladem. Jeho ruina stojí přímo u hlavní silnice spojující Ostrov a Jáchymov, v místě, kterým po staletí procházela jedna z nejdůležitějších cest do hornického města. Přesto většina kolemjdoucích a projíždějících netuší, že míjí stavbu pamatující samotné počátky slavné jáchymovské éry.
Mlýn vznikl v době, kdy se Jáchymov měnil v jedno z nejvýznamnějších měst Evropy. V okolních dolech se dobývalo stříbro, vznikaly slavné tolary a rychle rostoucí město potřebovalo rozsáhlé hospodářské zázemí.
Historie
Petrův mlýn, původně označovaný německým názvem Petermühle, byl postaven v první polovině 16. století. Jeho mimořádné stáří potvrdil dendrochronologický průzkum dochovaných dřevěných konstrukcí provedený Dendrochronologickou společností.
Analýza letokruhů určila období výstavby do let 1525–1530. Právě díky tomuto průzkumu je objekt označován za nejstarší dochovaný vodní mlýn na území České republiky.
Nejstarší část areálu tvoří nižší budova původního mlýna. Jednalo se o dvoupodlažní stavbu, která představuje nejcennější dochovanou část objektu. K její jižní straně byla později přistavěna vyšší čtyřpodlažní cihlová budova nového mlýna a celý areál postupně doplnily další provozní objekty.
Petrův mlýn nebyl pouze historickou připomínkou dávných časů. Svému účelu sloužil ještě ve 20. století. V roce 1930 je jako majitelka mlýna a přilehlé pily doložena Marie Schöfflová. V této době byl provoz již modernizován – kromě vodního kola na svrchní vodu zde byla instalována také vodní turbína.
Po druhé světové válce začala nová kapitola využívání objektu. Mlýn ztratil původní funkci a sloužil například jako sklad léčiv. Po protržení hráze Jezírka, německy Stadtteichu, však došlo k vyplavení chemikálií a léčiv do potoka a sklad byl zrušen.
Později zde fungovala výroba plastů. Po jejím ukončení začal celý areál postupně chátrat. Stav zhoršovalo rozebírání kovových prvků, poškozování konstrukcí i dlouhodobé působení počasí. Výsledkem je dnešní podoba objektu jako výrazné ruiny.
Popis
Původní mlýn využíval vodní energii přiváděnou ze svahu za budovou. Voda byla vedena pomocí vantroků – dřevěných koryt přivádějících svrchní vodu na mlýnské kolo umístěné u severní štítové zdi.
Samotný název vantrok pochází z německého Wandtrog, tedy nástěnné koryto, a připomíná technické postupy, které byly v podobných provozech používány po staletí.
Z pozdější modernizace se dodnes dochovala kamenná vana, v níž byla umístěna vodní turbína. Právě tyto nenápadné technické prvky dokládají, že se mlýn v průběhu času přizpůsoboval novým možnostem využití vodní síly.
Původní konstrukce odpovídala době svého vzniku. Přízemí bylo vybudováno z lomového kamene, první patro tvořila hrázděná konstrukce s kamennou výplní. Objekt měl trámové stropy a sedlovou střechu krytou břidlicí.
Odkaz
Petrův mlýn je dnes torzem původní stavby, přesto jeho historická hodnota zůstává mimořádná. Není cenný kvůli své současné podobě, ale kvůli příběhu, který jeho zdivo uchovává.
Je svědkem období, kdy se Jáchymov během několika let proměnil z horského sídla v jedno z nejvýznamnějších hornických center Evropy. Zatímco doly přinášely stříbro a mincovna razila tolary, podobné technické stavby umožňovaly každodenní fungování města.
Město Jáchymov jako vlastník objektu již delší dobu řeší jeho budoucnost. Objevily se úvahy o odstranění novějších částí při zachování historického zdiva i návrhy na nové využití nejstarší části objektu.
Dnes je Petermühle jedním ze zastavení obnovené Mlýnské stezky, známé také jako Severinova promenáda. Společně s bývalým železničním tunelem nad ním vytváří mimořádné místo, kde se na několika metrech setkávají dvě jáchymovská „nej“ – nejstarší dochovaný vodní mlýn v České republice a někdejší nejkratší železniční tunel v zemi.
Někdy totiž největší zajímavosti nestojí na náměstích ani za zdmi muzeí. Někdy kolem nich jen denně projíždíme a netušíme, jak výjimečný příběh máme přímo před očima.
