NEŽ URAN POHÁNĚL REAKTORY, BARVIL SKLO
Úvod
Jen málo prvků prošlo v dějinách tak výraznou proměnou významu jako uran. Dnes jej vnímáme jako strategickou surovinu atomového věku, zdroj energie i symbol jedné z největších vědeckých změn 20. století.
Po většinu své historie však člověk netušil, jak obrovská energie je v tomto prvku ukrytá. Uran nebyl palivem. Nebyl vojenskou surovinou. Nebyl symbolem moderní fyziky.
Byl barvou.
A právě Jáchymov patřil k místům, kde se tento příběh začal psát.
Historie
Horníci v Jáchymově se s těžkou černou rudou setkávali už od počátků zdejšího dolování. Protože často doprovázela stříbrné žíly, považovali ji dlouhou dobu spíše za nežádoucí materiál. Nazývali ji smolinec – podle tmavého vzhledu připomínajícího smůlu.
Teprve později se ukázalo, že tato nenápadná hornina ukrývá nový chemický prvek. Roku 1789 objevil německý chemik Martin Heinrich Klaproth v rudě ze saských Krušných hor nový prvek, který pojmenoval uran podle krátce předtím objevené planety Uran.
V první polovině 19. století se začalo hledat jeho praktické využití. Nešlo však o energii, ale o schopnost sloučenin uranu vytvářet mimořádně krásné a stálé barvy.
Právě jáchymovský smolinec se stal důležitou surovinou pro výrobu uranových pigmentů. Od roku 1853 zde začala fungovat tovární výroba uranových barev, které byly využívány především ve sklářství a keramice.
Uranové sloučeniny dokázaly vytvořit širokou škálu odstínů. Nejznámější bylo žluté až zelené uranové sklo, které si získalo oblibu po celé Evropě. Pod ultrafialovým světlem navíc získává typickou zelenou záři, díky které je dodnes vyhledávané sběrateli.
Z jáchymovských rud tak vznikaly předměty, které neměly nic společného s atomovým věkem – vázy, poháry, ozdobné sklo nebo keramické výrobky.
V době, kdy nikdo netušil, co je radioaktivita, se uran dostal do každodenního života lidí především jako estetická surovina.
Teprve konec 19. století změnil pohled na tento prvek navždy. Roku 1896 objevil Henri Becquerel přirozenou radioaktivitu uranu a krátce poté začali Marie Curie-Skłodowská a Pierre Curie zkoumat právě uranové rudy z Jáchymova.
Stejný materiál, který dával sklu krásnou barvu, otevřel dveře k úplně novému pochopení hmoty.
Odkaz
Historie jáchymovského uranu ukazuje, jak se význam jedné suroviny může během staletí zcela proměnit.
Nejprve byl považován za bezcenný doprovod stříbra. Poté se stal zdrojem barev, které zdobily evropské domácnosti. Nakonec se stal jedním z nejdůležitějších prvků moderní vědy a energetiky.
Jáchymov byl u všech těchto proměn.
Z jeho dolů pocházela ruda, která dala vzniknout uranovým barvám. Ze stejného místa pocházel materiál, který pomohl odhalit tajemství radioaktivity. A právě uran se později stal symbolem nové éry lidských dějin.
Než uran poháněl reaktory a měnil světovou energetiku, pomáhal vytvářet krásu ukrytou ve skle.
A i tento méně známý příběh je jednou z věcí, které Jáchymov přinesl světu.
