MĚSTO, KDE SE HORNICKÉ ŘEMESLO STALO VĚDOU
Úvod
Když se řekne Jáchymov 16. století, většina lidí si představí především obrovské bohatství ukryté v krušnohorských horách. Stříbro, doly, mincovnu a tolary, jejichž jméno se později rozšířilo do celého světa. Jenže skutečný význam tehdejšího Jáchymova nebyl pouze v tom, co horníci ze země získávali.
Stejně důležité bylo to, co se zde naučili.
Během několika desetiletí zde vzniklo jedno z nejvýznamnějších hornických center Evropy. Do města přicházeli horníci, hutníci, důlní odborníci, obchodníci, lékaři i učenci. Setkávaly se zde zkušenosti lidí z různých oblastí a Jáchymov se stal místem, kde bylo možné sledovat nejmodernější hornické postupy své doby.
Po staletí bylo hornictví založeno především na praktických zkušenostech. Horníci věděli, jak hledat rudu, jak vést štoly nebo jak řešit problémy v podzemí. Tyto znalosti se ale předávaly hlavně ústně – od mistra k učni, z jedné generace na druhou.
A právě v Jáchymově začala vznikat cesta, která tyto zkušenosti proměnila v odborně popsanou vědu.
Historie
V roce 1527 přišel do Jáchymova lékař Georgius Agricola, vlastním jménem Georg Bauer. Na první pohled se mohlo zdát, že jeho úkolem bude pouze péče o zdraví obyvatel rychle rostoucího hornického města. Jáchymov však pro něj znamenal mnohem více.
Jako městský lékař se denně setkával s horníky a poznával nejen jejich zdravotní problémy, ale také jejich práci. Zajímal se o prostředí dolů, způsoby těžby, zpracování rud i technická zařízení, která horníci používali.
Nespokojil se pouze s vyprávěním. Sestupoval do dolů, sledoval práci havířů, studoval důlní stroje, čerpací zařízení, dopravu rudy i hutnické postupy. To, co bylo pro horníky každodenní zkušeností, začal popisovat, porovnávat a vysvětlovat.
Jáchymov byl pro takové poznávání ideálním místem. Patřil mezi největší a nejmodernější hornická centra Evropy a soustředilo se zde obrovské množství praktických znalostí. Agricola měl možnost pozorovat celý proces – od vyhledávání rud přes jejich těžbu až po hutnické zpracování.
Výsledkem jeho jáchymovského období bylo dílo Bermannus sive de re metallica dialogus vydané roku 1530. V něm formou rozhovoru zachytil znalosti spojené s hornictvím, mineralogií a hutnictvím. Už zde se objevuje snaha přenést praktické zkušenosti horníků do světa učené literatury.
Agricolova práce však pokračovala i po odchodu z Jáchymova. Zkušenosti získané v Krušných horách se staly jedním ze základů jeho dalších odborných spisů. Roku 1546 vydal dílo De natura fossilium, které patří k počátkům systematické mineralogie.
Jeho nejslavnější práce De re metallica libri XII vyšla roku 1556, krátce po jeho smrti. Dvanáct knih o hornictví a hutnictví představovalo nejrozsáhlejší odborné zpracování hornické problematiky své doby.
Agricola v nich popsal vyhledávání rud, geologické poznatky, důlní práce, měření, odvodňování dolů, stroje, úpravu rud i hutnické procesy. Dílo doprovázely podrobné ilustrace technických zařízení a pracovních postupů, díky kterým se znalosti horníků mohly šířit daleko za hranice jednotlivých revírů.
Poprvé tak bylo hornictví popsáno jako ucelený technický obor založený na pozorování, zkušenosti a systematickém poznání.
Odkaz
Význam Agricolovy práce daleko přesáhl dobu, ve které žil. Jeho De re metallica se stala základní příručkou evropského hornictví a zůstala používána více než dvě století. Ovlivnila generace horníků, hutníků i přírodovědců.
Jáchymov sehrál v tomto příběhu zásadní roli. Nebyl pouze místem, kde Agricola několik let působil. Byl prostředím, které mu poskytlo jedinečnou možnost poznat hornictví v jeho nejpokročilejší podobě.
Právě zde se potkala zkušenost horníků s pohledem vědce. Praktické znalosti získané hluboko pod zemí se díky Agricolovi proměnily v poznání, které mohlo být zapisováno, vyučováno a předáváno dalším generacím.
Jáchymov tak světu nepřinesl pouze stříbro, které změnilo ekonomiku Evropy. Přinesl také nový způsob pohledu na hornictví – jako na obor, který lze zkoumat, popsat a rozvíjet.
Město, kde se z práce horníků stala věda.
